Životopis - Ctihodný Cicciolina

Elena Anna Stallerová se narodila 26. listopadu 1951 v maďarské Budapešti jako bezúhonná dcera z klidné rodiny vysokých úředníků a příslušníků vzdělaných a přemýšlivých vrstev své země. Její otec pracoval na ministerstvu vnitra, matka byla porodní asistentkou.

Zpočátku se zdálo, že budoucí pornoherečka chce jít ve stopách své matky, ale věci nešly přesně podle představ dobrých rodičů.

Po krátké lásce k archeologii (krátce navštěvovala univerzitu) se vydala do světa módy. Pózovala pro budapešťskou fotografickou agenturu "Mti", která spravovala padesát nejlepších maďarských modelek, a okamžitě si jí všimli pro její mimořádnou a podmanivou krásu. Ještě jí nebylo ani dvacet let a už byla korunována Miss Maďarska.

V roce 1974 se Ilona Stallerová rozhodla opustit svou zemi a přestěhovat se do Itálie. Jejím cílem bylo prosadit se jako modelka. Tento cíl se rozplynul, když potkala Riccarda Schicchiho, autora, producenta a režiséra pornografických filmů, skutečného guru v oboru.

Spolu se Schicchim zpočátku uváděla noční pořad "Voulez-vous coucher avec moi" na rozhlasové stanici Radioluna a právě zde se zrodil mýtus Ciccioliny. Během pořadu měla provokativní dívka ve zvyku oslovovat své rozhlasové partnery výrazem "cicciolini": byl to Maurizio Costanzo, kdo ji jako první oslovil tímto přívlastkem.

Pořad vysílaný od půlnoci do dvou hodin se stal nevídaným fenoménem, který sledovaly tisíce fanoušků ochotných zůstat vzhůru do pozdních hodin, aby ho mohli sledovat.

V té době už byla přezdívaná Cicciolina a dobyla obálky všech novin: "la Repubblica", "Oggi" a také první nahou reportáž v týdeníku "L'Europeo". Od velkého tisku po časopisy, od Enza Biagiho po Costanza, všichni se zajímali o Ilonu Stallerovou, která mezitím zahájila vlastní filmovou kariéru: první skutečný film se jmenoval "Cicciolina amore mio".nepříliš náročný film, který se ukáže jako neúspěšný.

Se Schicchim pak natočil nový, mnohem pikantnější film Telefono rosso, který se stal kasovním rekordmanem.

Brzy se stala skutečnou královnou porna a spolupracovala s nejpopulárnějšími umělci, od Moany Pozziové ("Cicciolina & Moana at the World Cup", 1987) po Rocca Siffrediho ("Amori particolari transessuali", 1992).

Skutečným průlomem pro Cicciolinu však byla její kandidatura v politických volbách v roce 1987 za radikální stranu Marca Pannelly s listinou Partito dell'amore. Zvolena byla s 22 000 preferencemi, druhá za lídrem radikálů.

Je to vrchol úspěchu nejen pro Stallera, ale také pro Riccarda Schicchiho, který je deus ex machina celé operace.

Příběh mezi divou a producentem se rozpadá pod rukama amerického umělce Jeffa Koonse, který herečce věnuje umělecké dílo, stane se jejím přítelem a v červnu 1991 se s ní ožení. Z manželství se narodí syn Ludwig.

Jakmile pouto mezi dvojicí skončí, Ludvík čelí pokusům o únos, rvačkám, útěkům a bití.

Pro Ilonu Stallerovou tak začal dlouhý soudní spor, v němž jí byl syn nejprve v roce 1995 odebrán, aby jej v roce 1998 posledním rozhodnutím Ústavního soudu získala zpět do své péče.

V posledních několika letech se Cicciolina vrátila ke své umělecké činnosti, a to především pořádáním výstav.

V lednu 2002 Cicciolina znovu vstoupil do politiky a kandidoval jako nezávislý ve volbách do Evropského parlamentu. Maďarské parlamentní volby o křeslo v Kobanya-Kispest, jedné z budapešťských dělnických čtvrtí.

Navzdory jeho proklamované lásce k Maďarsku, pro které sliboval udělat velké věci, občané tuto iniciativu nepodpořili a ve volbách ji odmítli.

Nespokojil se s návratem do Itálie s úmyslem ucházet se o post nového starosta města Monza Jeho politický program obsahuje poměrně odvážný bod: přeměnit Villa Reale na kasino. Tento cíl nebyl úspěšný. V srpnu 2004 přichází nové oznámení: v komunálních volbách v roce 2006 se hodlá ucházet o post starosty Milána; tentokrát je navrhovaným místem pro kasino Castello Sforzesco.

V roce 2022 se ve svých 70 letech objeví na televizní obrazovce kanálu Channel 5 jako účastník 17. ročníku soutěže o nejlepšího herce světa. Slavný ostrov .