Životopis - Konstrukce vývoje levice

Maria Rosaria Bindi se narodila 12. února 1951 v Sinalunze, malém městečku v provincii Siena. Její dětství proběhlo poklidně v katolické rodině, kterou tvořili rodiče a starší sestra. Vystudovala politologii na univerzitě Luiss v Římě a stala se asistentkou profesora Vittoria Bacheleta, italského právníka a politika. Bachelet je pro Rosy mistrem práva.a zároveň je jeho politickou inspirací.

Dne 12. února 1980, v den jeho narozenin, byli na univerzitě Sapienza v Římě, a když si po přednášce povídali, byl Bachelet zastřelen Annou Laurou Braghettiovou, exponentkou Rudých brigád a jednou z účastnic únosu Alda Mora, Bacheletova politického otce. Bachelet zemřel na místě a útok zanechal nesmazatelnou stopu na Rosy Bindi, kteráse i po této tragické události nadále politicky angažoval.

Již v té době bojovala v Katolickém sdružení po změně, kterou v něm provedl sám Bachelet, a v letech 1984-1989 zastávala funkci národní místopředsedkyně; tuto funkci opustila, aby oficiálně vstoupila na politickou dráhu. Byla totiž zvolena poslankyní Evropského parlamentu za Křesťanskodemokratickou stranu v severovýchodním volebním obvodu, kde získala 211 000 hlasů.preference. Stal se tak jedním z opěrných bodů strany Křižácký štít v Benátsku. Právě v tomto období čelil bouři Tangentopoli (úplatkářský skandál), která zlikvidovala velkou část jeho strany.

Zasadila se o změnu podporou projektu Mina Martinazzoliho a Ppi a v letech 1992-1999 udělala kariéru tím, že pomáhala budovat most mezi středem a italskou levicí. V tomto smyslu stála spolu s Romanem Prodim a Ninem Andreattou v čele vzniku strany Ulivo. V roce 1994 byla zvolena poslankyní Italské republiky a čelila hořkému a těžkémuaniž bychom opomíjeli první Berlusconiho vládu.

V roce 1996 zvítězila ve volbách koalice Ulivo a Rosy Bindi byla jmenována ministryní zdravotnictví. v tomto období se zabývala rozsáhlou reformou národního zdravotnictví, která se neobešla bez kontroverzí a kritiky ze strany opozice a lékařské korporace. řešila také kauzu Di Bella týkající se léku na rakovinu, který připravil modenský lékař a kterýse stává předmětem zájmu tisku a tisíců nemocných lidí.

V roce 2000 rezignovala na ministerskou funkci, ale v roce 2001 byla znovu zvolena do Poslanecké sněmovny v řadách opozice. V této chvíli soustředila své síly na vybudování politického subjektu Ulivo, který by měl program a status skutečného a strukturovaného hnutí, a nikoliv pouhého volebního kartelu. Právě s tímto projektem se podílela na založeníMargherita, jehož se stal jedním z vůdců. Z této pozice začal budovat dialog mezi katolíky a sekularisty s cílem vytvořit alianci, která by z levicového středu učinila vítěze následujících voleb.

V roce 2006 byla opětovně zvolena do Poslanecké sněmovny a ihned jmenována ministryní pro rodinnou politiku ve druhé Prodiho vládě. Její činnost se soustředila na vytváření konferencí a setkání na toto téma, zprostředkovala první národní konferenci o rodině.

V roce 2007 se podílela na založení PD, jejímž se stala lídrem. Převzala rozhodující roli v dialogu s umírněnými silami středu a díky pozornosti, které se její roli dostalo, kandidovala v primárkách v roce 2007 a skončila druhá.

V roce 2009 podpořila Piera Luigiho Bersaniho do stranického sekretariátu a byla jmenována místopředsedkyní. Od roku 2008 je místopředsedkyní Poslanecké sněmovny a poslankyní Partito Democratico. Rosy Bindi není vdaná a nemá děti.