Životopis

• Giovanna Ralli v Hollywoodu
• 70. léta 20. století
• Osmdesátá a devadesátá léta
• Rok 2000 a nejnovější filmy

Giovanna Ralli se narodila 2. ledna 1935 v Římě. S herectvím začala již jako dítě: v pouhých šesti letech se objevila ve filmu "La maestrina" a poté se připojila k hereckému obsazení filmu "I bambini ci guardano". Jako teenager se objevila v roce 1950 ve filmu "Luci del varietà" Federica Felliniho a v roce 1951 ve filmu "Signori, in carrozza!" Luigiho Zampy a také po boku Alda Fabriziho v komedii "La famiglia Passaguai".

V roce 1955 hrála ve filmech "Racconti romani" režiséra Gianniho Francioliniho, "Le ragazze di San Frediano" Valeria Zurliniho a "Un eroe dei nostri tempi" Maria Monicelliho. Byla přizvána k účinkování ve filmech "Il bigamo" Luciana Emmera (za který byla nominována na cenu Nastro d'Argento jako nejlepší herečka ve vedlejší roli) a "Una pelliccia di visone" Glauca Pellegriniho, Giovanna Ralli je metaforicky uvězněn stále ve stejné roli, v roli Římský obyčejný člověk .

Giovanna Ralli v Hollywoodu

Poté dostala příležitost pracovat s Robertem Rossellinim ve filmu "Il generale Della Rovere" a v hlavní roli ve filmu "Era notte a Roma". V roce 1966 získala Stříbrnou stuhu díky filmu Paola Spinoly "La fuga" a pokusila se o kariéru v Hollywoodu, ale podařilo se jí získat pouze menší roli ve filmu Blakea Edwardse "Tati, co jsi dělal ve válce?".

Giovanna Ralli naváže vztah s hercem Michaelem Cainem, ale brzy se rozhodne vrátit do Itálie, protože americká zkušenost se jí nedaří.

70. léta 20. století

V roce 1972 byla nominována na Stříbrnou stuhu za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli za film "Prostitutka ve službách veřejnosti a v souladu se zákony státu", ale cenu nezískala. Její setkání s vítězstvím však bylo odloženo jen o několik let: v roce 1975 (v roce, kdy získala Zlatý glóbus za celoživotní dílo) získala další Stříbrnou stuhu za film "Prostitutka ve službách veřejnosti a v souladu se zákony státu".d'Argento jako nejlepší herečka ve vedlejší roli za film "C eravamo tanto amati" režiséra Ettoreho Scoly, a poté společně s Renatem Pozzettem ve filmech "Di che segno sei?" režiséra Sergia Corbucciho a "Per amare Ofelia" režiséra Flavia Mogheriniho (otce političky Federicy Mogheriniové).

Poté, co Giovanna Ralliová hrála pro Massima Dallamana v policejní komedii "La polizia chiede aiuto", objevila se také v giallu Enza G. Castellariho "Gli occhi freddi della paura" a v sexy komedii Sergia Martina "40 gradi all'ombra".

Po pózování pro měsíčník " Playboy ', se pokusila znovu prosadit ve filmu "Zasažena náhlou pohodou" režiséra Franca Giraldiho, který jí vynesl další nominaci na Stříbrnou stuhu za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, a to i díky vstřícnému zásahu producenta Carla Pontiho.

Osmdesátá a devadesátá léta

Na začátku roku 1980, kdy se objevil ve filmu Luigiho Magniho "Arrivano i bersaglieri", se rozhodl dočasně opustit divadelní scénu, alespoň co se týče filmu, aby se mohl soustředit na divadlo (ačkoli v následujícím roce byl oceněn Zlatou medailí města Říma v rámci cen Davida di Donatello); v roce 1988 si poprvé ve své kariéře vyzkoušel práci v televizi,vystupuje ve filmu Policisté, režie Tomaso Sherman.

Její návrat na filmové plátno se odehrál v následujícím desetiletí ve filmu Francesca Archibugiho "Verso sera" z roku 1991, za který byla nominována na cenu Nastro d'Argento jako nejlepší herečka ve vedlejší roli; totéž se jí podařilo o čtyři roky později za film "Tutti gli anni una volta l'anno" (v roce 1995 byla opět nominována na cenu Commendatore Ordine al merito della Repubblica Italiana).

Mezitím, Giovanna Ralli na malou obrazovku se vrátila v roce 1991 se Sergiem Solimou ve filmu "Solo per dirti addio" a s Massimem Martellim ve filmu "Per non dimenticare"; tuto zkušenost si zopakovala na konci tisíciletí s velkým úspěchem filmu "Un prete tra noi" v režii Giorgia Capitaniho.

Rok 2000 a nejnovější filmy

V roce 2001 hrála po boku Lina Banfiho ve filmu "Angelo il custode" v režii Gianfranca Lazottiho. V roce 2003 byla jmenována velkou důstojnicí Řádu za zásluhy Italské republiky a byla nominována na Nastro d'Argento jako nejlepší herečka ve vedlejší roli za film "Il pranzo della domenica", komedii Carla Vanziny s Roccem Papaleem a Massimem Ghinim, zatímco o dva roky později se v televizi objevila ve snímku"Barvy života", Stefano Reali.

V letech 2008-2010 hrála po boku Flavia Insinny v seriálu televize Raiuno "Ho sposato uno sbirro", ale také spolupracovala se Stefanem Realim v seriálu "Al di là del lago". V roce 2011 se objevila ve třetí sérii seriálu televize Raiuno "Tutti pazzi per amore", který režíroval Riccardo Milani, a následující rok byla v obsazení televizní adaptace "Sabato, domenica e lunedì", kde hrál Massimo Ranieri.

Po režii Paola Genoveseho v komediích "Immaturi" a "Immaturi - Il viaggio", kde hrála roli matky postavy, kterou hrál Ricky Memphis, hrála pro Benedettu Pontellini ve filmu "Mister Love". 31. března 2014 jí byla udělena cena "Anna Magnani" za celoživotní dílo, zatímco v následujícím roce díky filmu "Un ragazzo d'oro", režírovaném Pupi Avatim, bylanominována na cenu Nastro d'Argento jako nejlepší herečka ve vedlejší roli; poté při příležitosti své účasti na filmovém festivalu v Taormině oficiálně oznámila svůj záměr odejít do důchodu.