Životopis - Pibe de oro

• Maradona, el pibe de oro
• Celosvětová viditelnost
• Maradona v Neapoli
• Mistr světa
• Roky úpadku
• Jeho poslední fotbalová léta
• Dvacátá léta 20. století
• Ocenění Maradonovy kariéry

Maradona se narodil 30. října 1960 v chudinské čtvrti Villa Fiorito na okraji Buenos Aires. Fotbal je jeho denním chlebem už od dětství: stejně jako všechny chudé děti v jeho městě tráví většinu času na ulici, kde hraje fotbal nebo si vydělává na malá, zchátralá hřiště. Právě malé prostory, na kterých je nucen hrát, mezi auty, kolemjdoucími a kdoví čím ještě, jsou tím, co ho naho naučil mistrovsky zacházet s míčem.

Maradona, el pibe de oro

Jeho spoluhráči ho zbožňovali pro jeho obdivuhodné schopnosti, a tak okamžitě dostal přezdívku El pibe de oro " (zlatý chlapec), který mu zůstane, i když se stane celebritou. Uvědomuje si svůj talent, zkouší si cestu profesionální fotbal Jeho kariéra začala v Argentinos Juniors a poté pokračovala v Argentinos Juniors. Boca Juniors "také v Argentině.

Jeho mimořádné schopnosti nemohly zůstat nepovšimnuty a stejně jako jeho velký brazilský předchůdce Pele byl již v šestnácti letech vybrán do reprezentace. Národní tým Argentiny Tehdejší argentinský technický komisař Menotti ho však na mistrovství světa 1978 nepovolal, protože ho považoval za příliš mladého na tak silnou a důležitou zkušenost.

Zdá se, že Menottiho volba se zemi nelíbí: všichni si myslí, v čele s místním tiskem, že by místo něj mohl skvěle hrát Maradona. Pibe de Oro si zase konkuruje tím, že vyhrál mládežnické mistrovství národů.

Celosvětová viditelnost

Od té chvíle se mistrovský vzestup nezadržitelně stupňoval. Po oslnivých výkonech v lize odletěl na mistrovství světa 1982 do Španělska, kde dvěma góly posvítil na nevýraznou Argentinu, ačkoli v klíčových momentech zápasů s Brazílií a Itálií nedokázal zazářit, jak by měl, a dokonce se nechal vyloučit. Byl téměř mýtem: jediným fotbalistou, který se stal tak populárním a milovanýmtéměř zcela zastínil fotbalovou hvězdu par excellence, Peleho.

Rekordní plat, kterým ho Barcelona přesvědčila k odchodu z Boca Juniors, činil tehdy sedm miliard lir.

Bohužel však za dva roky odehrál ve španělském týmu pouze 36 zápasů, a to kvůli velmi vážnému zranění, které bylo nejvážnější v jeho kariéře.

Obránce Athleticu Bilbao Andoni Goicoechea si zlomil levý kotník a přetrhl vazy.

Maradona v Neapoli

Další dobrodružství je možná nejdůležitější v jeho životě (samozřejmě kromě mistrovství světa): po mnoha jednáních přistává ve městě, které ho zvolí za svého praporečníka, které ho povýší na modlu a nedotknutelného světce: v Neapoli. Sám Pibe de oro opakovaně prohlásil, že se stala jeho druhou vlastí po Argentině.

Diego Armando Maradona

Oběť klubu byla přinejmenším značná (na tehdejší dobu šlo o kolosální částku: třináct miliard lir), ale bylo to úsilí, které Diego svými výkony dokázal dvakrát dovést tým ke Scudettu. Vznikla významná píseň srovnávající oba mýty, kterou fanoušci zpívali z plných plic a křičeli "Maradona je lepší než Pelé".

Mistr světa

Diego Armando Maradona dosáhl vrcholu své kariéry na mistrovství světa v Mexiku v roce 1986. Dovedl Argentinu na světový šampionát, vstřelil celkem pět gólů (a pětkrát asistoval) a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. A co víc: ve čtvrtfinále proti Anglii vstřelil gól, který vešel do dějin jako "ruka boží", "facka", kterouani dnes fotbal nezapomněl (Maradona skóroval z hlavičky, když si při jejím vkládání "pomohl" rukou).

O několik minut později však vstřelil mistrovský gól, který se odehrál ve středu hřiště a po driblingu kolem poloviny soupeřova týmu poslal míč do sítě. Gól, který byl odbornou porotou zvolen jako nejkrásnější v historii fotbalu!

Nakonec prakticky sám dovedl Argentinu k vítězství 3:2 nad Západním Německem ve finále mistrovství světa.

Z tohoto úspěchu Maradona také vynesl Neapol na vrchol evropského fotbalu: jak již bylo zmíněno, vyhrál dva Scudetti, jeden Coppa Italia, jeden Pohár Uefa a jeden italský Superpohár.

Roky úpadku

Pak přišla Itálie '90 a téměř současně s ní i pád mistra, kterého zbožňoval celý svět. Argentina se na tomto mistrovství světa dostala do finále, ale prohrála s Německem na pokutové kopy Brehmeho. Maradona se rozplakal a později prohlásil: Je to spiknutí, vyhrála mafie. "Jsou to jen první známky citové nestability a křehkosti, kterou by u člověka, jako je on, zvyklého být stále středem pozornosti, nikdo netušil.

O rok později (v březnu 1991) je při dopingové kontrole pozitivně testován, což vede k jeho patnáctiměsíční diskvalifikaci.

Skandál ho pohlcuje, na rozbor jeho případu se vydávají řeky inkoustu. Zdá se, že úpadek nelze zastavit, objevuje se jeden problém za druhým. Nestačí jenom doping na scénu vstupuje také "bílý démon". kokain V neposlední řadě se objevují vážné problémy s daňovými úřady a problém druhého syna, který nebyl nikdy uznán.

Jeho poslední fotbalová léta

Když už se zdá, že se šampionův příběh chýlí ke smutnému konci, přichází poslední zvrat osudu, povolání do USA '94, jemuž vděčí za zvučný gól proti Řecku. Fanoušci, celý svět, doufají, že šampion konečně vystoupil ze svého temného tunelu, že se vrátí ke svému dřívějšímu já, ale místo toho je opět zadržen kvůli užívání efedrinu, látky zakázané FIFA. Argentina jeV šoku tým ztratil motivaci a elán a byl vyřazen. Maradona, neschopný se bránit, vykřikl, že proti němu bylo spácháno další spiknutí.

V říjnu 1994 byl Diego najat jako trenér Deportiva Mandiyů, ale jeho nová zkušenost skončila již po dvou měsících. V roce 1995 trénoval tým Racingu, ale po čtyřech měsících rezignoval. Poté se vrátil do Boca Juniors a fanoušci na jeho návrat uspořádali velkou a nezapomenutelnou oslavu na stadionu Bombonera. V Boce zůstal až do roku 1997, kdy byl propuštěn,V srpnu byl při dopingové kontrole opět pozitivní. V den svých 37. narozenin el Pibe de oro oznámil, že končí s fotbalem.

Ukončení fotbalové kariéry , Diego Armando Maradona měl zřejmě problémy s "usazením" a image: zvyklý na to, že ho zbožňovaly davy a všichni ho milovali, se zřejmě ještě nevzpamatoval z myšlenky, že jeho kariéra skončila, a proto se o něm v novinách už nebude mluvit. Pokud se o něm už nemluví z fotbalového hlediska, děje se tak ve zprávách, kde se Diego, za prvé(několik televizních vystoupení, několik náhlých potyček s dotěrnými novináři, kteří ho všude pronásledují), se o něm stále mluví.

Dvacátá léta 20. století

V roce 2008, několik dní před svými narozeninami, byl Diego Armando Maradona jmenován novým technickým komisařem argentinské fotbalové reprezentace poté, co odstoupil Alfio Basile, který v kvalifikaci na mistrovství světa 2010 podával špatné výkony.

Maradona dovedl Argentinu mezi hlavní protagonisty mistrovství světa v Jihoafrické republice.

V roce 2020, několik dní po svých 60. narozeninách, byl převezen do nemocnice: Maradona se začátkem listopadu podrobil operaci mozku, při níž mu byl odstraněn hematom. Během rekonvalescence zemřel 25. listopadu 2020 ve svém domě v Tigre, městě v provincii Buenos Aires, na těžkou srdeční zástavu.

Ocenění Maradonovy kariéry

1978: Nejlepší střelec Metropolitního mistrovství.

1979: Nejlepší střelec Metropolitního mistrovství.

1979: Nejlepší střelec národního šampionátu.

1979: juniorský mistr světa s argentinským národním týmem.

1979: "Olimpia de Oro" pro nejlepšího argentinského fotbalistu roku.

1979: FIFA ho zvolila nejlepším fotbalistou roku v Jižní Americe.

1979: Získal Zlatý míč jako nejlepší fotbalista současnosti.

1980: Nejlepší střelec Metropolitního mistrovství.

1980: Nejlepší střelec národního šampionátu.

1980: FIFA ho zvolila nejlepším fotbalistou roku v Jižní Americe.

1981: Nejlepší střelec národního šampionátu.

1981: Získává Gandulla Trophy pro nejlepšího fotbalistu roku.

1981: Mistr Argentiny s Boca Juniors.

1983: Vítězství v Královském poháru s Barcelonou.

1985: Je jmenován velvyslancem UNICEF.

1986: Mistr světa s argentinským národním týmem.

1986: Získává druhou cenu "Olimpia de Oro" pro nejlepšího argentinského fotbalistu roku.

1986: Je vyhlášen "čestným občanem" města Buenos Aires.

1986: Získává Zlatou kopačku udělovanou společností Adidas nejlepšímu fotbalistovi roku.

1986: Získal Zlaté pero jako nejlepší fotbalista Evropy.

1987: Mistr Itálie s Neapolí.

1987: S Neapolí vyhrál Coppa Italia.

1988: Nejlepší střelec Serie A v dresu Neapole.

1989: S Neapolí vyhrává Pohár UEFA.

1990: Mistr Itálie s Neapolí.

1990: Za své sportovní výkony získává cenu Konex.

1990: Druhé místo ve Světovém poháru.

1990: jmenován argentinským prezidentem velvyslancem sportu.

1990: S Neapolí získává italský Superpohár.

1993: ocenění pro nejlepšího argentinského fotbalistu všech dob.

1993: S argentinskou reprezentací vyhrává pohár Artemio Franchi.

1995: Získal Zlatý míč za celoživotní dílo.

1995: Oxfordská univerzita mu udělila titul "Mistr inspirátor snů".

1999: "Olimpia de Platino" pro nejlepšího fotbalistu století.

1999: Získává ocenění Nejlepší sportovec století v Argentině od AFA.

1999: Jeho slalom proti Anglii v roce 1986 je vybrán jako nejlepší gól fotbalové historie.