Životopis - Pacificamente

• Tichomoří v roce 2010

Po deset let spojoval své jméno se skupinou "Rossomaltese" (jejímž byl zakládajícím členem, autorem písní a kytaristou), která vydala dvě alba "Santantonio" a "Mosche libere" a v polovině 90. let se stala jednou z hlavních koncertních hvězd milánské "alternativy".

Tehdy se Gino De Crescenzo alias Pacifico rozhodl přetrhnout pupeční šňůru, která ho poutala k jeho spoluhráčům, a vydal se na sólovou dráhu, dráhu, která, jak mnozí vědí z toho, že se o ni otloukali, je plná rizik a neznámých a může vás vystavit riziku velké osamělosti. Když se nedaří, nemůžete se utěšovat jakoTo se stává ve všech kapelách. Pacifico se naštěstí zatím vyhnulo negativním přešlapům nebo výrazným propadákům.

Naopak v roce 2001, kdy vydal své debutové album nazvané jednoduše "Pacifico", dosáhl slušného prodejního úspěchu, i když v "hubené" době, a významných ocenění od kritiků a znalců, která by asi zamotala hlavu každému.

Umělec dokázal nejen interpretovat vkus mladých lidí a naladit se na převládající trendy, ale také nabídnout kvalitní repertoár, který nebyl založen výhradně na komerční logice.

Sympatický mladík z Milána, narozený 5. března 1964, si tak odnesl tři významná ocenění: cenu Grinzane Cavour za text "Le mie parole" (Premio Recanati 2001), cenu Targa Tenco za nejlepší první operu (Premio Tenco 2001) a vítězství v kategorii "Emergenti Italiani" v prosincovém referendu časopisu "Musica & Dischi".

V březnu 2002 byla také udělena Cena kritiky P.I.M., kterou propaguje týdeník "Musica" deníku Repubblica a rádio DeeJay.

V letech 2002 až 2003 se Pacifico, posílen těmito zážitky, věnoval přímému kontaktu s publikem, objížděl stovky náměstí a pořádal četné koncerty.

Široké veřejnosti dosud není příliš známý, často však vystupoval jako podporovatel nebo host například Daniele Silvestriho, Luca Carboniho, Samuele Bersaniho a malého orchestru Avion Travel.

Po vydání druhého alba "Musica Leggera" přichází jeho první velké sólové turné, které přivádí pokladny k šílenství.

O Pacificově vzestupu na italské hudební scéně svědčí i tři významné umělecké spolupráce. Adriano Celentano na své poslední album zařadil píseň "I passi che facciamo", jejíž text napsal on sám, a Samuele Bersani na své nejnovější album největší hity zazněla i Pacificova píseň "Le mie parole".

Frankie Hi-NRG MC (geniální a kultivovaný italský rapper) byl režisérem, autorem námětu a scénáristou Pacificova videoklipu "Gli occhi al cielo" a na jeho posledním albu "Ero un autarchico" s ním vytvořil duet ve skladbě "Anima nera".

Jako důkaz jeho velkého talentu je třeba uvést, že vytvořil také soundtrack k filmu "Sud Side Stori" Roberta Torreho a byl jedním z protagonistů soundtracku k filmu "Ricordati di me" Gabriele Muccina se skladbami "Il Faraone" a "Ricordati di me".

Na začátku roku 2006 vyšlo jeho třetí album "Dolci frutti tropicali". Na albu spolupracovalo několik umělců, mimo jiné Samuele Bersani, Petra Magoni a Roy Paci na skladbě "Sei nell'anima". Poté spolupracoval s Giannou Nannini jako autor několika skladeb, včetně "Sei nell'anima".

V roce 2007 se zúčastnil pořadu Fabia Vola "Italo-French" vysílaného na MTV z Montmartru, kde během všech dílů živě hudebně doprovázel. Na začátku roku 2009 vydal své čtvrté album "Dentro ogni casa".

Tichomoří v roce 2010

V roce 2010 se podepsal pod dvě skladby na albu Anny Oxy "Proxima". Následující rok se podílel na textu písně "Le luci dell'alba" obsažené na albu skupiny Noemi , RedNoemi a pokračovala spolupráce s Antonellem Vendittim i Adrianem Celentanem.

V březnu 2012 vyšlo páté studiové album "Una voce non basta", na kterém spolupracovali například Malika Ayane, Samuele Bersani, Frankie Hi NRG, Manuel Agnelli. Následující rok vydali EP s názvem "In cosa credi", které se skládá z osmi skladeb, z nichž sedm jsou nevydané skladby vyřazené z předchozích alb.

Pacifico žije v Paříži se svou partnerkou, herečkou a zpěvačkou Cristinou Marocco, která mu v listopadu 2011 porodila syna Thomase Riccarda.

V roce 2016 napsal pro Giorgia píseň "Sempre si cambia" obsaženou na zpěvaččině albu Oronero. V roce 2018 se vrátila do Sanrema, aby společně s Bungarem a Ornellou Vanoni nazpívala píseň "Imparare ad amarsi".

V roce 2020 napsal text písně "Viceversa", se kterou Francesco Gabbani soutěžil na 70. ročníku festivalu v Sanremu a která se v konečném hodnocení umístila na druhém místě.