Životopis - Klíče a texty písní

Sergio Conforti se narodil 13. února 1964 v Miláně. Jako hráč na klávesové nástroje (sám se také označuje za "klavíristu"), vystupující pod uměleckým jménem Rocco Tanica, je hudební duší skupiny "Elio e le Storie Tese". V šesti letech se zúčastnil výběru Zecchino d'oro, kde se představil s písní "Il valzer del moscerino" (The Midge Waltz), ale byl odmítnut. Následující rok začal navštěvovat milánskou konzervatoř Giuseppe Verdiho.Po několika letech začal navštěvovat uměleckou školu, ale studium nedokončil.

Opustil konzervatoř a začal pracovat jako hudebník: v roce 1981 absolvoval turné s Robertem Vecchionim, poté s Francescem Guccinim a Francescem De Gregorim; jeho klavír zazněl v pomalé verzi písně "L'estate sta finendo" (b-strana slavné písně Righeira; později došlo k aféře, která skončila u soudu z finančních důvodů).

V roce 1982 se připojil ke skupině "Elio e le storie tese", do které ho uvedl jeho bratr Marco Conforti, manažer skupiny.

Jeho spolupráce s dalšími hudebními umělci je početná a zahrnuje řadu let a žánrů, od Claudia Baglioniho po Massima Ranieriho, Ricchi e Poveri, Stefana Noseiho a další. Rocco Tanica hraje také na klávesové nástroje na albu Fabrizia de André "Le nuvole" (1990).

Je také autorem textů pro některé komiky, jako jsou Paola Cortellesi a Claudio Bisio; je osobním přítelem posledně jmenovaného (Bisio je často zván k vystoupení na nahrávkách skupiny Elio e le Storie Tese) a upravil předmluvu k jeho knize "Quella vacca di nonna papera" (1993).

Spolu s Claudiem Bisiem a herci Alessandrem Haberem a Andreou Occhipintim se podílel na filmu Antonella Grimaldiho "Il cielo è sempre più blu" (1995); ve filmu se objevila také Monica Bellucci, která se v následujících letech stala mezinárodní hvězdou a Rocco Tanica ji neváhal nazývat "svou kolegyní".

Známé jsou také jeho "Corti", krátké skladby ve stylu definovaném jako "dementi" (podle některých je však tato definice degradující), vytvořené pečlivou prací s copy-paste na řadu hitů italské pop music, uváděné v rozhlasovém pořadu "Cordialmente" (na Radiu Deejay, který Linus moderoval spolu se členy skupiny Elio e le Storie Tese). Po prvních pokusechna populárních písních, byla Cortiho technika se stejným surrealistickým efektem rozšířena i na další zvukové stopy (zvukové pohádky, dokumentární filmy, zpravodajská shrnutí atd.) a vytvořila tak veselé výsledky.

Rocco Tanica je také zkušený uživatel "vokodéru", hlasového modulátoru, který využívá výšku tónu napsaného na klávesnici a přizpůsobuje ji výslovnosti zpěváka ve službě (používá ho například také mezinárodní zpěvačka Cher). Cílem milánského hudebníka je samozřejmě získat z této cenné elektronické pomůcky komické hlasy, aby mohlRocco Tanica je skutečně přezdívka, ale ne jediná: někdy je také známý jako Confo Tanica, Sergione, Sergino, Renato Tinca, René, Ronco, Bilaccio, Roncobilaccio, Bilama, Total lover, Carambola, Nuovo Boosta, Ematocrito, Luigi Calimero, Etnico, Tank Rock.

V roce 1999 se opět objevil v kině ve filmu "Asini" režiséra Claudia Bisia.

Jeho popularita ještě vzrostla v roce 2006, kdy se objevil v kabaretním televizním pořadu "Zelig Circus" (na kanálu Canale 5), který se stal šampionem sledovanosti: Rocco Tanica se vydával za Vano Fossatiho, originální a zábavnou parodii na zpěváka a skladatele Ivana Fossatiho.

V roce 2007 hrál roli Sergioneho v pořadu "Scorie" (Rai Due), který uváděl Nicola Savino: Tanica zde napodobuje zpěváky s klavírním barem a improvizuje stacchetti za účasti Lookrezie, dívky z plakátu.

Dále vede surrealistický zpravodajský pořad "Quasi Tg", který produkují společnosti Endemol a Vodafone Italia a který se vysílá také na satelitním kanálu FX; podobnou práci vykonává i "TG Tanica", rubrika v pořadu Maurizia Crozzy "Crozza Italia" (La 7).

Dne 20. února 2008 se v knihkupectvích objevila jeho první kniha s názvem "Scritti scelti male".

V roce 2014 se zúčastnil festivalu v Sanremu jako člen "poroty kvality".