Životopis

• Sofia Goggia v roce 2010
• Návrat po zranění
• Léta 2013-2015
• Roky 2016-2018
• Olympijský vítěz
• Roky 2020

Sofia Goggia se narodila 15. listopadu 1992 v Bergamu jako druhé dítě Ezia a Giuliany a mladší sestra Tommasa. Již ve třech letech se přiblížila k svět lyžování kontakt se sněhem na sjezdovkách Foppolo. Po vstupu do lyžařského klubu Ubi Banca, Sofia Goggi se připojuje ke sportovnímu klubu Radici Group a tím i k Rongai v Pisogne.

28. listopadu 2007 debutoval na okruhu FIS v národním závodě mládeže v Livignu. O měsíc později v Caspoggiu získal své první body za druhé a první místo v superobřím slalomu. 18. května 2008 debutoval v Evropském poháru, opět v Caspoggiu, ale závod nedokončil.

V následující sezóně se Sofie umístila na prvních stupních vítězů ve speciálním slalomu, superobřím slalomu a obřím slalomu na italském šampionátu aspirantů na titul v Pile a v závodě FIS v Abetone 19. prosince 2008 se dostala mezi pět nejlepších.

Na jaře následujícího roku byla čtvrtá v Caspoggiu ve sjezdu a šestá v Pile v superobřím slalomu. Po zranění kolena v létě 2009 se stala stálou členkou okruhu Evropského poháru, i když ve sjezdu v Tarvisiu neskončila výše než na 22. místě: na konci sezony nezískala více než patnáct bodů.

Sofia Goggia v roce 2010

Později se zúčastnila juniorského mistrovství světa v oblasti Mont Blancu, kde skončila šestá ve sjezdu a vysoko nad třicítkou v obřím slalomu. Vítězka italského aspirantského titulu v super-G v Caspoggiu a čtyř závodů FIS, včetně jednoho v Santa Caterina Valfurva, musela bergamská závodnice počítat s dalším zraněním během obřího slalomu, kterése odehrává v norském Kvitfjellu, kde si opět poraní koleno.

Poté vynechala celou sezónu 2010/11, aby se v té následující opět vrátila na startovní brány a zaznamenala dva úspěchy v obřím slalomu v závodech Fis v Zinalu. V prosinci 2011 se připojila ke sportovním skupinám Fiamme Gialle, byla zařazena do Guardia di Finanza a o několik dní později byla povolána do Italský tým pro Světový pohár poprvé: obří slalom v Lienzu však nedokončil.

Sofia Goggia

V únoru 2012 stála Sofie poprvé na stupních vítězů v Evropském poháru v Jasně v superobřím závodě a za několik dní dosáhla i prvního úspěchu, a to v Selle Nevea v superkombinaci. Za rohem však bylo další velmi vážné zranění: zlomenina holenní kosti s natažením postranních vazů obou kolen. Skromnou útěchou bylo třetí místov celkové klasifikaci Evropského poháru s úspěchem v superkombinaci.

Návrat po zranění

Po návratu k závodění si v sezóně 2012/13 připsala tři vítězství v Evropském poháru, z toho dvě ve sjezdu a jedno v obřím slalomu, a k tomu dvě druhá místa v obřím slalomu a jedno ve sjezdu. V celkovém hodnocení se tak Sofia Goggiaová umístila na druhém místě.

Ve Světovém poháru byla naopak povolána ke třem obřím slalomům, ale v Sankt Moritzu, Courchevelu ani Semmeringu se jí nepodařilo dojet do cíle. Přesto byla povolána na mistrovství světa v Semmeringu, kde startovala v superobřím slalomu, který ve Světovém poháru nikdy nejela: každopádně se jí podařilo dojet jen o pět setin sekundy za Slovinkou Tinou Mazeovou, která se stalaŠvýcarka Gutová a Američanka Mancusová. Na duhovém závodě startovala také v superkombinaci, kde skončila sedmá, a ve sjezdu se dostala mezi dvacet nejlepších.

Léta 2013-2015

V následující sezóně se Goggiaová stala stálou členkou týmu Světového poháru a 30. listopadu 2013 se v Beaver Creeku poprvé dostala do první desítky, když obsadila sedmé místo v superobřím slalomu. Její vzestup však opět zastavilo zranění: po operaci předního zkříženého vazu v levém koleni byla nucena pověsit boty na hřebík.hřebík po zbytek sezóny.

Přestávku využila ke komentování zimních olympijských her 2014 v Soči na stanici Sky po boku Gianmaria Bonziho a Camilly Alfieriové. V sezoně 2014/15 se Sofia po prvních závodech vynechaných kvůli rekonvalescenci po zranění vrátila do Světového poháru 30. místem v Lake Louise v superobřím slalomu.

Její výsledky opět ohrozily zdravotní problémy: v lednu byla nucena zastavit kvůli cystě v levém koleni. Pro sezónu 2015-16 však byla potvrzena v týmu Světového poháru, kde na sebe začala upozorňovat výsledky v obřím slalomu.

Roky 2016-2018

Před sezónou 2016-17 se zařadil do víceúčelového týmu: v listopadu 2016 stál poprvé na stupních vítězů v Killingtonu v obřím slalomu, v březnu zvítězil v superobřím slalomu a sjezdu v Pchjongčchangu, na svazích, které budou v následujícím roce hostit olympijské hry. Sezónu 2016-17 zakončil třetím místem v celkovém pořadí, třinácti umístěními a 1197 body: dvojnásobným prvenstvím veItálie, protože žádnému italskému sportovci se nikdy nepodařilo dosáhnout tak významných cílů.

Dalším rekordem je umístění na stupních vítězů ve čtyřech z pěti disciplín: chybí pouze speciální slalom. Na mistrovství světa 2017 v Sankt Moritz Sofia Goggia je jediným Italem, který získal medaili: bronz v obřím slalomu.

Olympijský vítěz

Částečné zklamání si vykoupila na olympijských hrách v následujícím roce, kdy získala zlatou medaili ve sjezdu před Norkou Mowinckelovou a Američankou Lindsey Vonnovou. Také v roce 2018 vyhrála Světový pohár ve sjezdu, jen o tři body před samotnou Vonnovou. V říjnu téhož roku, jen několik dní před startem Světového poháru, Sofiaopět zastavila kvůli zlomenině malíku, která ji na několik měsíců vyřadila ze soutěží.

Roky 2020

Období mezi roky 2019 a 2020 bylo bohužel poznamenáno dalším zraněním. 9. února 2020 Sofia spadla v super-G v Garmischi, a musela se tak vypořádat s komplikovanou zlomeninou levé vřetenní kosti. Sezonu zakončila dvěma umístěními na stupních vítězů: vítězstvím a druhým místem, oběma v super-G.

Mimořádná houževnatost Sofie Goggiaové ji v roce 2021 vynesla zpět na Olymp světového lyžování, když se stala první Italkou, která vyhrála čtyři sjezdy za sebou.

Bohužel na konci ledna 2021 přišla další noční můra: další zranění, tentokrát - absurdně - vzniklé nikoliv v závodě (upadla při návratu do údolí po zrušení závodu v Garmischi kvůli špatnému počasí), ji přinutilo vynechat mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo a odstoupit ze Světového poháru. Na konci téhož roku se vrátila k závodění, a to s týmem temperament skutečné šampionky: ve třech po sobě jdoucích dnech (3., 4. a 5. prosince) vyhrála v kanadském Lake Louise sjezd (dva) a superobří (jeden) závod. Skutečný fenomén. O několik dní později, 18. prosince, přišel její sedmý úspěch ve sjezdové disciplíně v řadě: ve francouzském Val-d'Isere byla první. Vyhrála tak svůj druhý Světový pohár ve sjezdu, přičemž 70bodů před Švýcarkou Corinne Suterovou.

V roce 2022 se konají zimní olympijské hry v Pekingu. Sofia je vybrána do důležité role vlajkonošky italské delegace. Několik dní před jmenováním se v Cortině znovu zraní. Je 23. ledna; diagnóza: podvrtnutí levého kolena s částečným poraněním zkřížených vazů a mikrofraktury lýtkové kosti. Sofia však dokáže nový zázrak a o 23 dní později jeopět soutěží v Pekingu - přestože se zřekla zahajovacího ceremoniálu a nesla tak trikolóru.

Na olympiádě se vzdala závodu v super G, aby se mohla soustředit na sjezd: senzačním výkonem získala stříbrnou medaili. Za ní skončila další Italka: Nadia Delago, bronzová. Sofia Goggiaová, zázračná sportovkyně, usiluje o účast na zimních olympijských hrách v roce 2026, které se budou konat v Itálii v Miláně a Cortině.

V březnu 2022 si přivezl třetí vítězství ve Světovém poháru ve sjezdu v kariéře. Ke konci roku se vrátil ke startu ve Svatém Mořici ve sjezdu: 16. prosince si při nárazu do jedné z tyčí zlomil ruku; spěchal na operaci do Milána a o několik hodin později se vrátil na stejnou sjezdovku ke druhému sjezdu. Překonal všechny limity, když vyhrál závod sezlomená ruka.

V sezóně 2022-2023 vyhrál počtvrté Světový pohár ve sjezdu.