Životopis - I zpěváci ooh

Giuseppe Povia, známý spíše jen jako Povia, se narodil 19. listopadu 1972 v Miláně v rodině pocházející z ostrova Elba.

Na kytaru začal hrát tak, že si v trafice koupil příručku "Jak se naučit hrát na kytaru za 24 hodin" a ve čtrnácti letech psal texty písní.Své první písně složil v sedmnácti letech: studoval hudbu a kurzy si platil prací číšníka nejprve v Miláně, pak v Římě a Bergamu.

V roce 1999 se přihlásil na akademii v Sanremu, kde byl po postupu do finále vyřazen pro svou ironickou bujnost. Tato zkušenost se však ukázala jako užitečná, protože se zde seznámil s producentem Giancarlem Bigazzim, jedním z nejznámějších italských skladatelů, který se rozhodl spolupracovat s dalším producentem a přítelem Angelem Carrarou (hledačem talentů, který uvedl na scénu Franca Carraru).Battiato, Alice a Luciano Ligabue) na realizaci a produkci jeho prvního singlového alba s názvem "È vero" (label Target). Následně byly vydány dva singly "Zanzare" a "Intanto tu non mi cambi".

První Poviova alba neměla příliš velký ohlas ani nebyla vůbec vnímána kritikou, ale v roce 2003 získal zpěvák a skladatel čtrnáctou cenu Recanati s písní "Mia sorella", v níž se zabývá jedním z témat, které stále častěji plní stránky bulváru: bulimií. Při této příležitosti předvedl část písně, kterou právě napsal: "I bambini fanno ooh".

V roce 2005 ho chtěl Paolo Bonolis za každou cenu na festivalu v Sanremu, ale Povia už veřejně vystoupil s písní "I bambini fanno ooh" (kterou by rád vzal do soutěže), a tak se zúčastnil jako host. Píseň se sice nezúčastnila pěvecké soutěže, ale byla vybrána jako soundtrack k solidární kampani ve prospěch dárfúrských dětí Avamposto 55 a představena v divadle Ariston v roce 2005.Sanremo právě během večerů festivalu. Zpěvák a skladatel věnuje na tuto iniciativu po dobu jednoho roku výtěžek ze svých honorářů.

Píseň se stala skutečnou hitparádovou hláškou, v italské hitparádě se udržela na prvním místě 20 týdnů (z toho 19 týdnů po sobě) a získala sedm platinových desek. Společnosti Deltadischi a Target udělily Poviovi uznání za to, že překročil hranici 180 000 prodaných kopií singlu "I bambini fanno ooh". Další zvláštní ocenění přišlo od společnosti BMG Sony za desku zn.digitálních stažení (350 000) a také nejstahovanější skladbou na mobilních telefonech (500 000 stažení, což odpovídá více než 12 platinovým deskám).

Píseň "Children make ooh" byla přeložena do španělštiny a stala se leitmotivem reklamy vysílané společností Telecinco v září 2005 na podporu osvětové kampaně "The child's right to be a child", zaměřené proti vykořisťování a zneužívání dětí. Píseň byla také vydána v rotaci na hlavních německých sítích a následně album ajsou distribuovány k prodeji také v Německu.

V březnu 2005 vydal Povia své první album "Evviva i pazzi... che hanno capito cos'è l'amore", s nímž získal zlatou desku díky více než 60 000 prodaných kopií. Z alba byly rovněž vyextrahovány singly "Fiori", "Chi ha peccato" a "Non è il momento". V září téhož roku následovala kniha vydaná nakladatelstvím Salani s ilustracemi vztahujícími se k textu písně "I bambini".ooh'.

Povia se poté účastní festivalu v Sanremu v roce 2006, kde prezentuje píseň "Vorrei avere il becco": vyhrává a hned poté vydává své druhé album "I bambini fanno ooh... la storia continua". Z tohoto alba pocházejí singly "Ma tu sei scemo", "Irrequieta" a "T'insegnerò" (napsaný a věnovaný jeho dceři Emmě, s citátem Luise Sepulvedy ve verši "Vola solo chi").osa').

Dne 12. května 2007 se Povia, přestože není ženatý, ale žije v partnerském soužití, zúčastnil Dne rodiny na náměstí Piazza di Porta San Giovanni v Římě a 19. května mu byla v Imperiálním divadle Cavour udělena cena "Lira Battistiana 2007". V říjnu 2007 vydal album "La storia continua... la tavola rotonda", z něhož byl jako první singl vybrán "È meglio vivere una spiritualità".

V roce 2008 přišla řada na píseň "Uniti", kterou chtěl Povia vzít na festival v Sanremu ve dvojici s Francescem Baccinim a která byla výběrovou komisí odmítnuta, a tudíž vyřazena. Rozzloben tímto vyřazením zahájil Povia na svém blogu na MySpace ostrou polemiku proti festivalu Pippa Bauda, kterého označil za "přeběhlíka" a který programoval společně se svým kolegou Baccinim,hudební protidemonstraci nazvanou Den nezávislé hudby, která se koná na náměstí v Sanremu 27. února (v den, kdy se festival přeruší, aby uvolnil místo fotbalovému šampionátu).

Povia se jako "svědek" připojil ke kampani "Giù le mani dai bambini" proti příležitostnému podávání psychotropních látek nezletilým. v roce 2009 se vrátil na scénu Sanrema v Aristonu a představil píseň "Luca era gay": ještě před začátkem písně vyvolal text protesty Arcigay, protože vyprávěl o muži, který opouští homosexualitu, aby se stalheterosexuál: Povia dokonce tvrdí, že mu vyhrožují smrtí. Skončil druhý, za Marcem Cardou a před Salem Da Vincim.

Po Sanremu vyšlo jeho nové album "Centravanti di mestiere".

I v následujícím roce se o písni, kterou přivezl na festival v Sanremu 2010, mluvilo ještě před jejím uvedením: "La verità (Eluana)" je o choulostivém případu eutanazie Eluany Englaro, který rok předtím plnil stránky novin.