Životopis - Jemnost a odhodlání

Isabella Ferrari (vlastním jménem Isabella Fogliazza) se narodila 31. března 1964 v Tont Dell'Oglio (Piacenza) a dnes patří k nejtalentovanějším a nejúspěšnějším italským herečkám.

Debutovala v roce 1981 v televizním pořadu Gianniho Boncompagniho "Sotto le stelle", varietním pořadu, který vytvořil slavný televizní pygmalion. Díky těmto vystoupením, která veřejnost zaujala roztomilostí a jemností Isabelliných rysů (není divu, že získala i titul Miss teenager), se stala poněkud populární a poté se skutečně proslavila svým prvním filmem,"Sapore Di Mare" v režii Carla Vanziny z roku 1982. Její role byla rolí křehké a naivní dívky, která měla trochu smůlu v lásce: postava, která rozbušila srdce milionů Italů a v kolektivní představivosti ji vynesla na úroveň jakési ideální přítelkyně.

Stala se zkrátka snem mnoha dospělých a křehkým idolem teenagerů, což se ještě prohloubilo po jejím druhém filmu "Sapore Di Mare 2 - Un anno dopo". Píše se rok 1983 a Isabella je stále velmi mladá, což jí však nebrání uvědomit si, že jí vážně hrozí, že uvízne v roli pohledné dívky, což je klišé, které by jí znemožnilo další umělecké cíle.Hrozí zkrátka, že její kariéra shoří natáčením pubertálních a prázdninových filmů, které jsou sice obstojné a zábavné, ale zůstávají poněkud omezené. Ve skutečnosti mají Isabelliny výrazové schopnosti daleko větší hloubku, jenže to zpočátku těžko předvádí, všichni ji chtějí mít na place jako svůdnou bimbo a to je vše.

Pro Isabellu Ferrari je však charakteristické, že je z jiného těsta. Její touhy, její snahy jsou na hony vzdálené image "pošťačky", která se rýmuje s banalitou, jež na ni ulpěla. Chce se věnovat obtížným rolím, propracovaným příběhům a postavám s podstatnější hloubkou. Přitom natáčí výpovědní filmy, jako je např.'95 (režie Giacomo Battiato), volně založený na epizodě z knihy Anny Marie Pellegrino "Diario di uno stupratore" (Deník násilníka), nebo "Hotel Paura" z roku 1996, kde hrála po boku Sergia Castellitta; nebo opět filmy jako "K", francouzská produkce z roku '97, která v našem "moderním" a "superorganizovaném" životě vyvolává strašidlo nacismu, který je stále ignorován apodhodnocené.

Vrcholem této umělecké cesty byl film Ettoreho Scoly "Romanzo di un giovane povero", za který získala na filmovém festivalu v Benátkách cenu Coppa Volpi jako nejlepší herečka ve vedlejší roli.

Mezi nejnovější díla patří další italsko-francouzská produkce "Dolce far niente" z roku 1998, kostýmní komedie zasazená do 19. století, a dva silně působivé filmy: "Vajont", vizuální rekonstrukce tragické povodně, která se odehrála ve stejnojmenné lokalitě, a "La lingua del santo", který natočil vynikající a angažovaný režisér Carlo Mazzacurati (vedle Antonia Albaneseho, Fabrizia Bentivogliaa Giulio Brogi). V tomto nejnovějším filmu se vrací ke komedii (věnované "poraženým"), která opět podtrhuje interpretační tvárnost jedné z nejintenzivnějších italských hereček.

V průběhu let její popularita skokově vzrostla díky hlavní roli v řadě televizních seriálů, jako je "Provincia Segreta" nebo "Distretto di Polizia", kde hraje citlivou policejní komisařku Giovannu Scalise. Díky této roli si ji diváci velmi oblíbili a pravidelně ji odměňují rekordní sledovaností.Navzdory mnohým skeptikům proto Isabella Ferrari prokázala odvahu a odhodlání a dokázala si v průběhu let vybudovat mnohostranné sebevědomí, přičemž se zaměřila výhradně na kvalitu.

V roce 2008 si zahrála ve filmu "Caos Calmo" (r. Antonello Grimaldi), kde si zahrála v kontroverzní sexuální scéně s Nannim Morettim, hlavním hrdinou a scenáristou filmu podle knihy Sandra Veronesiho; ve stejném roce soutěžila v Benátkách s filmem "Un giorno perfetto" (r. Ferzan Ozpetek).