Životopis - Kouzla, rošťárny a trápení

Laura Antonazová, později poitalštěná jako Laura Antonelliová, se narodila 28. listopadu 1941 v Pule na Istrii (tehdy součást Itálie, dnes Chorvatsko). Jako italská herečka vděčí za svou popularitu filmům, které natočila v 70. až 80. letech 20. století, z nichž mnohé byly erotické, a které zapsaly její jméno do dějin italské kinematografie jako jednu z nejkrásnějších hereček vůbec.

Od roku 1990 začal její umělecký a fyzický úpadek, který souvisel s drogovými aférami a neúspěšnou kosmetickou operací, jež navždy poznamenala její rysy.

Ještě jako velmi mladá se Laura Antonazová spolu se svou rodinou stala jednou z mnoha uprchlíků tzv. istrijského exodu, který směřoval do Belpy. V Neapoli studovala na Liceo Scientifico "Vincenzo Cuoco" a později absolvovala I.S.P.E.F. (Istituto Superiore Pareggiato di Educazione Fisica).

V Římě, ještě jako velmi mladá, pracovala jako učitelka gymnastiky v Liceo Artistico na Via di Ripetta. Mezitím však natáčela reklamy a díky své kráse byla zvěčněna v mnoha fotostory. V letech 1964-1965 se objevila v několika významných filmech, i když ve velmi malých rolích, například ve filmech Antonia Pietrangeliho "Il magnifico cornuto" a Luigiho Petriniho "Le sedicenni".

Bylo to v roce 1971, kdy se Laura Antonelli po cenzuře v roce 1969 pro film "Venuše v kožichu", který měl být uveden do kin až o šest let později pod známým názvem "Venušina neplecha", proslavila po celé Itálii ve filmu "Il merlo maschio", kde si zahrála po boku Landa Buzzanca pod režijním vedením Pasquale Festa Campanile. Při té příležitosti o ní tento velký římský herec řekl: ". Je to nejkrásnější nahé pozadí, jaké se kdy objevilo na plátně od dob Marilyn Monroe. "Odkaz je na jeho záda ve tvaru violoncella, jak se bude říkat pravému zakázanému snu Italů.

Tento úspěch zopakovala ve slavném filmu Salvatora Samperiho "Malizia" z roku 1973, kde Antonelliová hraje smyslnou servírku po boku Turiho Ferra a mladého Alessandra Moma. Kasovní tržby filmu se pohybovaly kolem 6 miliard lir a film se stal skutečným kultem italské erotické kinematografie a herečku chorvatského původu povýšil na "sexy ikonu". S filmem "Malizia" získala Laura Antonelliová také ocenění Nastrod'Argento za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, kterou uděluje Sindacato Nazionale Giornalisti Cinematografici Italiani.

Mezitím si krásná Laura v roce 1971 získala i srdce Jeana-Paula Belmonda, s nímž hrála ve filmu Jeana-Paula Rappeneaua "Novomanželé druhého roku".

Vzestup je rychlý a veřejností uznávaný, a to i díky některým hereččiným výrokům, které mezi prvními odhalují její žoviální povahu a přispívají ke zvýšení její pověsti v mužské představivosti jako femme fatale Mezi mnoha známými: " ...všichni se přece jednou denně svlékáme. ".

V roce 1973 pak natočila film "Sessomatto" v režii skvělého Dina Risiho. O dva roky později si pod vedením Giuseppe Patroniho Griffiho zahrála ve filmu "Divina creatura". V roce 1976 si s ní pak užíval i Luchino Visconti ve slavném filmu "L'innocente", kde Laura Antonelliová ukázala, že umí točit důležitější a náročnější filmy, aniž by se vzdala zbraně svádění.

Bylo to v roce 1981, kdy se musela potýkat s jinými, stejně krásnými a mladšími herečkami, které byly vybrány místo ní do hlavních rolí ve významných filmech, jako například "Passione d'amore" Ettoreho Scoly. Totéž se stalo s Monicou Guerritore, která byla povolána do kin spolu s Antonelliovou, ale ve větší roli, do filmu "La venexiana" s Jasonem Connerym (synem Seana Conneryho) v roce 1985.

Poté se spokojil s rodící se italskou komediální kinematografií. V roce 1982 si zahrál po boku Diega Abatantuona ve filmu "Viuuulentemente...mia" režiséra Carla Vanzina. Ve stejném období hrál ve evergreenu "Grandi magazzini" režisérů Castellaniho a Pipola. Velký úspěch přišel s filmem "Rimini Rimini" v roce 1987, kdy se stal milencem Maurizia Micheliho, který byl přerušen právě v nejlepšímpohledný Adriano Pappalardo, který ve filmu hraje Antonelliho žárlivého (a násilnického) manžela.

Klíčový a zároveň nejbolestivější okamžik v jejím životě nastal v roce 1991, kdy ji režisér Salvatore Samperi a filmová produkce přesvědčili, aby podstoupila plastickou operaci pro remake slavného filmu Malizia s názvem "Malizia 2000". Krátce předtím však Antonelliovou přepadla policie: v noci 27. dubna 1991 ve svémve vile v Cerveteri, slavnostně oživené při nějaké příležitosti, bylo nalezeno 36 gramů kokainu.

Herečka byla zatčena karabiniéry a převezena do věznice Rebbibia, kde po udělení domácího vězení zůstala jen několik nocí. V první instanci byla odsouzena ke třem letům a šesti měsícům vězení za prodej drog. O devět let později byla díky změně zákona zproštěna viny odvolacím soudem v Římě pro osobní potřebu.

Kromě této soudní aféry, za kterou je zodpovědný pouze Antonelli, je tu však ještě aféra související s její operací, která byla provedena během natáčení filmu "Malizia 2000".

Herečka si nechala vpíchnout kolagen, ale operace byla neúspěšná a Antonelliová se ocitla znetvořená. Žaloba na chirurga, režiséra filmu a celou produkci byla marná. Ve skutečnosti vše padlo, protože příčinou byla zřejmě alergická reakce.

Noviny jsou v jednom kole, vracejí se, aby o herečce chorvatského původu promluvily, ale především aby ukázaly její kdysi krásnou tvář poznamenanou následky operace. Už tak choulostivý psychický stav Antonelliové ještě zhoršuje zdlouhavý soudní proces, který trvá třináct let a má vážné dopady na její zdraví. Herečka je několikrát hospitalizována v nemocnici naduševní hygieny v Civitavecchii, což přimělo jeho právníky, aby zažalovali ministerstvo milosti a spravedlnosti a požadovali pro svého klienta od italského státu odpovídající odškodnění.

V roce 2003 jí byla v první instanci přiznána paušální částka deset tisíc eur. Advokáti, kteří nebyli se symbolickým odškodněním vůbec spokojeni, však případ předložili také Nejvyššímu soudu pro lidská práva ve Štrasburku. 23. května 2006 odvolací soud v Perugii přiznal Antonelliové odškodnění ve výši 108 000 eur plus úroky za poškození zdraví a image.kasační soud rozsudek legitimizoval usnesením ze dne 5. června - 24. října 2007.

Dne 3. června 2010 podal herec Lino Banfi ze stránek deníku Corriere della Sera odvolání, protože jeho přítelkyně Laura Antonelliová od konečného rozsudku nikdy nedostala odškodnění, které jí soud uložil. 28. listopadu 2011, u příležitosti svých 70. narozenin, poskytl deníku Corriere della Sera rozhovor, v němž prohlásil, že žije v Ladispoli, kde se o něj stará pečovatelka.

22. června 2015 ji v jejím domě v Ladispoli našla služebná bez známek života: není jasné, jak dlouho byla herečka mrtvá.