Životopis - Ve vládě Jejího Veličenstva

Anthony Charles Lynton Blair se narodil 6. května 1953 v Edinburghu (Skotsko). Po dětství a dospívání stráveném mezi hlavním městem Skotska a městem Durham navštěvoval právnickou fakultu na St. John's College v Oxfordu.

Volba politické kariéry nebyla pro mladého Blaira okamžitá. Tony šel zpočátku ve stopách svého otce a v letech 1976-1983 vykonával advokátní praxi v londýnské advokátní komoře. Na svém kontě měl především případy týkající se průmyslových a dělnických práv.

Stejně jako jeho otec, i když s úplně jinou vizí a výsledkem, se Tony rozhodl zkusit politickou kariéru.

V roce 1983, v pouhých třiceti letech, byl zvolen do parlamentu v řadách labouristů, čímž se vyznamenal jako jeden z nejpravicovějších mužů ve straně. Pravděpodobně právě tyto postoje udržely jeho brilantní politický vzestup, kterému byla nakloněna ta část levice, jež byla unavena nadvládou konzervativců, ale zároveň stále více pochybovala o užitečnosti udržování radikálních postojů.

Britské politické scéně dominovala po 18 let (od roku 1979 do roku 1997) strana toryů, a zejména postava železné lady Margaret Thatcherové, která prosadila radikální změnu v zemi směrem k liberalismu.

Po různých funkcích mluvčího opozice, v roce 1984 pro finance a ekonomické záležitosti, v roce 1987 pro obchod a průmysl, v roce 1988 pro energetiku, v roce 1989 pro labouristy a od roku 1992 pro vnitro, se Tony Blair stal v květnu 1994 ve věku 41 let předsedou Labouristické strany a vystřídal předčasně zemřelého ministra Johna Smithe.

Blair okamžitě razantně změnil politickou linii strany a prosadil umírněný obrat. Symbolický byl jeho boj za reformu stanov strany, který vyhrál a který vymazal jeden z jejích historických základů: závazek k veřejnému vlastnictví ("klauzule 4").Zrodili se "noví labouristé".

Ve volbách v roce 1997 byl program labouristů, který se soustředil na snahu spojit potřeby trhu se sociální spravedlností, do značné míry odměněn. labouristé se dostali do vlády s drtivou většinou a porazili stranu toryů vedenou Johnem Majorem. Blair se stal nejmladším premiérem v historii Anglie za posledních dvě stě let, poLord Liverpool (1812).

Ambiciózní Blair měl mnoho politických cílů. V popředí stály ústavní změny, kdy byl referendem zahájen proces decentralizace Skotska a Walesu, ale především Ulsteru, kde bylo v roce 1998 zvoleno první poloautonomní shromáždění.

Jediná porážka přišla v roce 2000, kdy byl starostou Londýna zvolen Ken Livingston ("Rudý Ken"), který porazil kandidáta labouristů.

V červnu 2001 byla Labouristická strana a Blair potvrzeni ve vládě, ale prováděné reformy ustoupily do pozadí kvůli událostem z 11. září.

Premiér nemá žádné pochybnosti o vojenském angažmá USA. Navzdory silnému nesouhlasu veřejného mínění a své strany vojensky podporuje angažmá USA v Afghánistánu proti Talibanu od roku 2001 a v Iráku proti režimu Saddáma Husajna od roku 2003.

Blairova důvěryhodnost byla jeho zahraničněpolitickými rozhodnutími natolik podkopána, že 5. května 2005 kandidoval ve všeobecných volbách a zvítězil v nich, ale na další volební období ohlásil svůj odchod, přinejmenším z čela labouristů.

Pokud jde o člověka a jeho soukromý život, je Tony Blair popisován jako skutečný šarmantní řečník. "Je řečníkem, kterého lidé oceňují a rozumí mu," poznamenávají někteří komentátoři, "a ve svých protějšcích vzbuzuje uklidňující pocit, že je tím pravým mužem, který dokáže dát věci do pořádku pouze silou přesvědčování a především bez revolucí. Jeho odpůrci naopak tvrdí, že vV jeho projevech není žádný obsah, jen krásná slova pronášená odměřeným a elegantním tónem.

Od roku 1980 je ženatý s právničkou Cherie, s níž má čtyři děti. Je prý obětavým a aktivním otcem a rád hraje se svými chlapci fotbal. Miluje Itálii a zejména Toskánsko, jeho koníčkem je keramika, a když může, objíždí starožitníky a hledá vzácné kousky.

Jeho manýry 'modernizují' formalismus zakořeněné britské politiky." Říkejte mi Tony " říká svým ministrům, čímž ukončuje staletí pompézní formálnosti během zasedání kabinetu na Downing Street; získává také malé místo v historii britské módy: je prvním šéfem vlády Jejího Veličenstva, který se při práci v kancelářích na Downing Street obléká do džínů.

Dne 10. května 2007 oznámil svou rezignaci na funkci premiéra a předsedy Labouristické strany; jeho nástupcem v čele země se stal Gordon Brown. V roce 2007 také konvertoval ke katolické víře.

Po svém odchodu z britské politiky se Tony Blair snažil pomoci mírovému procesu na Blízkém východě; jedním z jeho cílů bylo pomoci Palestincům se založením státu. Založil také Nadaci Tonyho Blaira, jejímž cílem je podporovat respekt a porozumění mezi hlavními náboženstvími a ukázat, že víra může být v moderním světě přínosem.také v projektech správy věcí veřejných v Africe: zejména ve Rwandě, Sierra Leone a Libérii, kde působí jako poradce příslušných prezidentů v oblasti tvorby politik a získávání investic.

V roce 2010 napsal a vydal autobiografii s názvem "Cesta".