Životopis - Vulkán v Římě

Enrico Montesano se narodil 7. června 1945 v Římě a jako vnuk umění debutoval v roce 1966 jako herec-herec v malém Goldoniho divadle po boku tehdy známého humoristy Vittoria Metze. Komedie, která se dnes již nehraje, se jmenovala "Humor Nero". V sezóně 67/68 zahájil za spolupráce Leoneho Manciniho a Maurizia Costanza svou kabaretní činnost v Puffu, slavném Landově divadle.Fiorini se nachází v malebné čtvrti Trastevere.

Setrval zde dvě sezony, vše korunované skvělými ohlasy publika i kritiky, která tak začala objevovat instinktivního, vášnivého, táhlého, ale také kultivovaného a jemného komika. Směs, kterou je těžké reprodukovat, a to natolik, že Montesano je právem snad jediným mistrem tohoto žánru.

Nově zrozená, ale nyní rozbujelá malá obrazovka ho samozřejmě nemohla ignorovat (a osudově ho přitahovala), takže v roce 1968 debutoval v televizi ve filmu Castellana a Pipola "Che domenica Amici" v režii Vita Molinariho.

V letech 1968-1970 se přestěhoval do Bagaglina ve Vicolo della Campanella, kde měl příležitost hrát po boku ikony římského divadla Gabrielly Ferriové. V sezóně 71/72 se vrátil do Puffu s představením, jehož byl také autorem: "Homo Cras?". Poté se vrátil do Bagaglina, do historických prostor salonu Margherita, s Marií Grazií Buccella; s představeními "C eravamo tanto amati" a "Repu", texty a režie Castellacci.a Pingitore, které se na účtu objevily po dvě sezóny.

Z jeho rozhlasové činnosti, která byla rovněž velmi bohatá, připomeňme alespoň tři série "Gran Varietà", v nichž uvedl postavy Dudù a Cocò, romantické Angličanky a důchodce Torquata. Vždy to však byla televize, která dominovala jeho činnosti, a tak v roce 1973 natočil dvouhodinový speciál s názvem "Io non c'entro" s Marií Grazií Buccella. Následoval "Dove sta Zazà" v roce 1974 a"Mazzabubù" v roce 1975 s Gabriellou Ferri.

Pořadem "Quantunque io" z roku 1977 (jehož text napsal společně s Ferrucciem Fantonem) úspěšně zahájil novou televizní varietní formuli, která se vzdala klasického přínosu velkého orchestru a velkého baletu a zaměřila se na bleskurychlé gagy, karikatury, krátké skeče, postavy a politickou satiru a satiru životního stylu. S tímto pořadem získala nová síť RAI 2 cenu TV Montreux.

V té době již byl velmi populární a byl připraven čelit děsivému sobotnímu večeru, který byl pro každého velmi těžkou zkouškou, což ho přivedlo k moderování "klasického" pořadu "Fantastico" v sezóně 1988/89 a o šest let později, po skončení této zkušenosti, byl autorem, účinkujícím a režisérem novátorského sitcomu "Pazza Famiglia", který byl následující rok zopakován v pořadu "Pazza Famiglia 2".získat stejné uznání a sledovanost.

Enrico Montesano je také stálou součástí italské kinematografie. Natočil více než 50 filmů, mezi nimiž jsou "Amore vuol dire gelosia" Maura Severina, kultovní "Febbre da cavallo" Stena, "Il marito in collegio" Maurizia Lucidiho, "Stato Interessante" Sergia Nascy, "Pane burro e marmellata" a "Aragosta a colazione" Giorgia Capitaniho, "Il Ladrone" a "Qua la mano" Pasqualeho Festy.Campanile, "Camera d'albergo" od Maria Monicelliho, "Il conte Tacchia" od Corbucciho, "I due carabinieri" a "Uomini duri".

Jako režisér debutoval filmem "A me mi piace", za který získal i cenu David di Donatello jako nejlepší debutující režisér.

Není to však jediná soška v jeho kariéře, získal také tři zvláštní Davidy za filmové výkony a Stříbrnou stuhu. Za divadelní představení obdržel dvě ceny IDI (Istituto del Dramma Italiano) za "Bravo!" v letech 1980/81 a "Beati Voi!" v letech 1992/93.

Jeho divadelní činnost se mimochodem neomezuje pouze na dvě výše zmíněná díla, ale začíná "Rugantinem" v sezóně 78/79 a pokračuje ziskově "Se il Tempo fosse un Gambero", "Cercasi tenore" a "Meno male che c'è Maria!" s Barbarou d'Urso, vše v režii Pietra Garineiho. Ještě v divadle se hraje "L'uomo la Bestia e la Virtù" a jeho monolog "Trash - non si butta viaskutečná sopka, kterou je obtížné uhasit.