Životopis - Surrealistická satira

Eugenio Ghiozzi, známý jako Gene Gnocchi, se narodil 1. března 1955 ve Fidenze (Parma).

Vystudoval práva a poté zahájil kariéru herce a komika, v roce 1989, v den svých 34. narozenin, debutoval v milánském divadle Zelig.

Geneova první komická vystoupení se datují do dřívějšího období, kdy vedle své sportovní činnosti fotbalisty (Serie C) vystupoval s rockovou skupinou The Desmodromici s coververzemi anglických a amerických písní. Před zpěvem Gene předváděl publiku dlouhé surrealistické úvody, které byly překladem textu písně, jenž zazněl krátce poté, a provokoval tak kPrvním dílem, které odhaluje komický talent Gena Gnocchiho jako monologického umělce, je "Diventare Torero", uvedené s velkým úspěchem v milánském divadle Zelig v roce 1989.

Ve stejném roce také debutoval v televizi. Po několika vystoupeních jako začínající komik v Maurizio Costanzo Show se Gene Gnocchi objevil po boku Zuzzurro a Gaspare (Andrea Brambilla a Nino Fornicola), Teo Teocoli, Silvio Orlando, Athina Cenci, Giorgio Faletti a Carlo Pistarino v pořadu "Emilio". Pořad měl takový úspěch, že se v roce 1990 vysílalo jeho zvláštní vydání.

V roce 1990 byl opět pravidelným hostem televizního pořadu "Il gioco dei nove", který na stanici Canale 5 uváděl Raimondo Vianello. Poté přišla zkušenost s publikováním: zkusil si psát a vydal svou první knihu s názvem "Una lieve imprecisione"; kniha shromáždila různé povídky a byla dobře přijata veřejností i kritikou.

Se svou poněkud surrealistickou komedií pak hrál v sitcomu "I vicini di casa", který se odehrává v bytovém domě a v němž Gene Gnocchi hraje Eugenia Tortelliho, geniálního vynálezce dětských her.

V roce 1992 uváděl s Teo Teocolim pořad "Scherzi a parte", čímž de facto debutoval jako televizní moderátor. V následujícím roce se podílel na prvním vydání pořadu "Mai dire gol", kde vytvářel nové a zábavné postavy - například bergamského Ermese Rubagottiho - nebo se pokoušel o zábavnou parodii sportovního novináře Donatelly Scarnatiho.

A tak vychází druhá kniha "Rodinné stavy", vtipná a melancholická kronika postav, které se potýkají s nesmysly každodenního života.

V roce 1995 pozval Marino Bartoletti, ředitel Testata giornalistica sportiva, Gena jako pravidelného hosta do pořadu "Processo del lunedì": slavný pořad tak byl okořeněn Gnocchiho neuctivou satirou, vždy připravenou přijít s veselými vtipy. V témže roce absolvoval turné s pořadem "Tutta questa struttura è suscetti di modifica", který režíroval Antonio Syxty. byl tonového druhu divadelního experimentu, který vychází z originálního pokusu o interakci s diváky v hledišti.

Do knihkupectví přichází jeho třetí dílo "Il signor Leprotti", které vypráví příběh smutného klauna z metropole mezi zmeškanými dobrodružstvími a neúspěšnými atentáty. V roce 1995 také hraje v televizním filmu "Occhio di falco". Na velkém plátně se naopak podílí spolu s Margheritou Buy na hořkosladké komedii Giuseppe Picciniho "Cuori al verde". Jeho herecká kariéra pokračuje.s filmem "Metalmechanik a kadeřník..." režisérky Liny Wertmuller.

V roce 1997 a dva roky uvádí ve dvojici s Tulliem Solenghim populární satirický zpravodajský pořad "Striscia la notizia". Píše (s Francescem Freyriem) a uvádí "Dillo a Wally", talk show o lidských a nelidských případech, ostrou a inteligentní satiru na televizi. Později vytváří ironický slovník "Il mondo senza un filo di Grasso", který je poměrně úspěšný.

V roce 1998 uváděl pořad "Meteore", v němž pátral po kdysi slavných a dnes již zapomenutých osobnostech. V témže roce zahájil své dobrodružství ve sportovním pořadu "Guida al campionato". Poté působil v divadle s představením "Santo Sannazzaro fa una roba sua" (které napsal spolu s Freyrem) v režii Daniele Sala. Představení vypráví o tragických a groteskních dobrodružstvích jednohohlavní komik.

Na podzim roku 2000 se vrátil na televizní obrazovky RaiDue s pořadem "Perepepè", který vnesl komediální prvky do světa hudby. Od roku 2000 je jedním z protagonistů pořadu "Quelli che il calcio...", který moderuje Simona Ventura.

V roce 2001 byl svědkem práva na studium v komunikační kampani zaměřené na rodiny a studenty v regionu Emilia-Romagna, jejímž cílem bylo informovat o možnostech, které region nabízí prostřednictvím grantů a stipendií.

Spolupracoval na psaní krátkých satirických článků v deníku La Gazzetta dello Sport, po moderování pořadů "La Grande Notte" a "Artù" (ve druhém večeru na Rai Due) se od září 2008 přesunul do televize Sky, kde v neděli odpoledne uváděl pořad "Gnok calcio Show". Od ledna 2010 se jako monologický komik podílel na televizním pořadu Zelig na kanálu Channel 5, kde se objevil v prvních třech dílech.