Životopis - Vášně fašistické éry

Osvaldo Valenti se narodil 17. února 1906 v Konstantinopoli (dnešní Istanbul, Turecko). Jeho zámožnou rodinu tvořili otec, sicilský obchodník s koberci, a matka, bohatá Libanonka řeckého původu. Po vypuknutí první světové války (1915) byla rodina nucena opustit Turecko a přestěhovat se do Itálie, nejprve do Bergama a poté do Milána.Po maturitě na gymnáziu v Sankt Gallenu a Würzburgu se devatenáctiletý Osvaldo zapsal na právnickou fakultu Katolické univerzity v Miláně; po dvou letech studia přerušil a odjel do zahraničí, nejprve do Paříže a poté do Berlína.

Právě v Německu si zahrál ve svém prvním filmu s názvem "Uherská rapsodie" (Ungarische rhapsodie, 1928) režiséra Hanse Schwarze: Osvaldo Valenti zde hrál vedlejší roli. Do Itálie se vrátil počátkem třicátých let a poprvé si ho všiml režisér Mario Bonnard, s nímž natočil film "Pět na nule" (1932); poté ho Amleto Palermi režíroval ve filmech "Štěstí ze Zanze" (1933) a "Stvoření znoc" (1934).

Dosavadní role Osvalda Valentiho však nepatří mezi hlavní a herec se jen těžko prosazuje a projevuje tak, jak by si přál. Kolem poloviny 30. let však přichází setkání s režisérem Alessandrem Blasettim, které bude pro Valentiho uměleckou kariéru rozhodující.

Blasetti mu svěřil hlavní roli ve filmu "Contessa di Parma" (1937), po níž o rok později následovala role francouzského kapitána Guye de la Motte ve filmu "Ettore Fieramosca" (1938); posledně jmenovaný film posvětil úspěch Osvalda Valentiho u italské kritiky a diváků.

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let se římský režisér etabloval spolu s Mariem Camerinim jako špičkový italský filmař té doby a Valenti jako jeden z nejvyhledávanějších a také nejlépe placených herců. Díky režii Alessandra Blasettiho sklidil herec další tři úspěchy: ve filmech "Un'Avventura di Salvator Rosa" (1939), "La corona di ferro" (1940, kde hraje princetartaro Eriberto) a "La cena delle beffe" (1941, kde hraje Giannetta Malespiniho).

V těchto letech Valenti hodně pracoval a hrál v mnoha filmech: Goffredo Alessandrini ve filmu "La vedova" (1939), Carmine Gallone ve filmech "Oltre l'amore" (1940) a "L'amante segreta" (1941), Giovacchino Forzano ve filmu "Piazza San Sepolcro" (1942), Mario Mattoli ve filmu "Abbandono" (1940), Luigi Chiarini ve filmech "La bella addormentata" (1942) a "La locandiera" (1943), CamilloMastrocinque ve filmu "Fedora" (1942). Mezi další známé režiséry té doby, s nimiž spolupracoval, patří Duilio Coletti a Piero Ballerini.

Byl to herec s nepochybným šarmem, který měl zůstat jedním z nejoriginálnějších představitelů italské kinematografie během dvaceti let fašismu. Jeho výrazná a mimická tvář, neurčitě melancholický výraz, azurové a ohnivé oči z něj udělaly jeden z idolů široké veřejnosti, skutečné ztělesnění záporných hrdinů, které často hrál na filmovém plátně.

V létě 1943 přerušil pád fašismu a první letecké bombardování Říma filmovou činnost; průmysl velkofilmů byl obnoven až o několik měsíců později v Benátkách ve dvou továrnách zřízených z chudých prostředků, bezprostředně po konstituování R.S.I. (Italské sociální republiky). Osvaldo Valenti patří mezi několik protagonistů filmového světa.(herci a režiséři), kteří se hlásili k novému fašistickému státu: v doprovodu Luisy Feridy, své životní a pracovní družky, se Valenti přesunul do Benátek, aby zde natočil film "Un Fatto di Cronaca" (1944) režiséra Piera Balleriniho. Tento film měl být jeho posledním celovečerním filmem.

Na jaře 1944 se Valenti v hodnosti poručíka připojil k 10. flotile MAS, které velel princ Junio Valerio Borghese, a spolu s Luisou Feridou se přesunul do Milána. V Miláně se dostal do kontaktu s Pietrem Kochem, mučitelem partyzánů a dalších odpůrců režimu, kterého chránil ministr vnitra Guido Buffarini-Guidi. Koch byl kvůli své brutalitě u režimu neoblíbený.součástí fašistické hierarchie: v prosinci 1944 byl na příkaz samotného Benita Mussoliniho zatčen policií v Salò. Spolu s Kochem bylo jedenáct jeho kompliců uvězněno v milánské věznici San Vittore. Valenti mezi nimi nebyl, přestože byl během výslechů, které Koch a jeho parta prováděli, několikrát viděn, jak se potuluje kolem jejich sídla.

V naději na vyjednávání se Valenti a jeho žena během povstání v Miláně proti nacisticko-fašistickým silám dobrovolně vydali do rukou příslušníků partyzánské divize Pasubio. Obviněni z válečných zločinů a souzeni ve zkráceném řízení, vzhledem k výjimečným okolnostem okamžiku, v noci 30. dubna 1945 Osvaldo Valenti a LuisaFerida byl shledán vinným a popraven střelbou ze samopalu. Osvaldo Valenti měl pouhých 39 let.

V roce 2008 uvedl režisér Marco Tullio Giordana na festivalu v Cannes mimo soutěž film "Sanguepazzo", inspirovaný hrdinskými činy Osvalda Valentiho (hraje Luca Zingaretti) a Luisy Feridy (Monica Bellucci).