Životopis - Mezi olivovníky a sedmikráskami

• Francesco Rutelli v roce 2000
• Francesco Rutelli v roce 2010

Politik, jeden z vůdců levého středu v éře Margherity a Uliva, Francesco Rutelli, se narodil 14. června 1954 v Římě.

Jeho politická minulost je velmi bouřlivá a je poznamenána především setkáním s velkým charismatickým vůdcem politicky "nesourodé" italské oblasti Pannellou. A právě v Radikální straně "deus ex machina" Marca Pannelly, bojovníka a propagátora nesčetných referend o občanských právech, činí Rutelli své první kroky. Jsou to sedmdesátá léta, léta poznamenaná velkými bitvami,často bojoval za prosazení hodnot nebo práv, která se dnes zdají být samozřejmá, ale v té době tomu tak nebylo, jako například rozvody a potraty. Při všech těchto příležitostech se Rutelli projevil jako dobrý řečník a charismatický organizátor projektů a hnutí. Po této dlouhé praxi se v roce 1981 stal národním tajemníkem malého, ale úspěšného sdruženíbojovná strana.

Epizoda týkající se jednoho z předních teoretiků krajní levice v Itálii, Tonyho Negriho, se dostala do popředí zpravodajských a novinových polemik. Pannella totiž nechal provokativním činem nominovat univerzitního profesora Tonyho Negriho na čtyři roky do vězení pro podezření ze styků s ozbrojenou subverzí (na základě více nežVeřejné mínění se tehdy rozdělilo na dvě části, na klasické "viníky" a "nevinné". Ti druzí byli toho názoru, že "špatný učitel" Negri pouze vyjadřuje své vlastní myšlenky, a Rutelli byl stejného názoru. Složitý politicko-právní hlavolam rozlouskla Negriho volba do řad poslanců.Bohužel hned po nástupu do funkce profesor zmizel, ztratil se z dohledu a pak se znovu objevil v Paříži. Byl to prakticky útěk. Rutelli však neochvějně hájí svou linii, podle níž obhajobou Negriho hájil elementární právo na svobodu projevudemokratické.

V roce 1983 byl zvolen do italského parlamentu. Velká pozornost, kterou radikálové vždy věnovali životnímu prostředí, vedla Rutelliho k tomu, že se velmi sblížil s otázkami environmentalismu. Již jako aktivista Ligy životního prostředí učinil definitivní průlom, když byl jmenován předsedou Skupiny zelených, což ho přimělo opustitV následujících volbách v roce 1987 byl znovu zvolen a stejně tak v roce 1992. V obou volebních obdobích předsedal Výboru pro lidská práva při Zahraničním výboru Poslanecké sněmovny.

V dubnu 1993 byl jmenován ministrem životního prostředí a městských oblastí v Ciampiho vládě, ale po pouhém jednom dni rezignoval poté, co parlament odepřel souhlas s postupem proti Bettinu Craximu. Mezitím se pokusil o zvolení starostou věčného města Říma a s největším nadšením se vrhl do komunálního volebního klání.nově zavedeného zákona se musel poprvé vypořádat se systémem "druhého kola" hlasování mezi dvěma kandidáty, kteří prošli prvním kolem volby. Stal se tak prvním starostou hlavního města, který byl zvolen přímo občany. Po čtyřech letech byl v listopadu 1997 znovu potvrzen Římany.

Od té doby se Rutelli snaží získat autoritu jako národní a evropský politik. Patří mezi zakladatele Demokratů, spolu s Prodim a Di Pietrem.

V červnu 1999 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde zasedal ve skupině liberálů a demokratů a byl členem Komise pro zahraniční věci. Za Prodiho vlády se ujal funkce zvláštního zmocněnce pro koordinaci Velkého jubilea roku 2000. Oslovil katolický svět a byl hlavním podporovatelem vzniku seskupení Margheritacentrista Ulivo.

Francesco Rutelli v roce 2000

V září 2000 si ho levý střed vybral jako svého kandidáta na premiéra. 13. května 2001 levý střed prohrál volby a Rutelli, který jako lídr strany Margherita dosáhl dobrého volebního výsledku, se pokusil akreditovat jako lídr opozice. Ne všichni v Ulivu s tím ale souhlasili. Pro bývalého římského starostu začala nová etapa.

I v následujících letech patřil k předním představitelům středolevé koalice. Před parlamentními volbami v roce 2006 se konaly primárky, v nichž více než 4 miliony lidí označily Romana Prodiho za lídra koalice.

V květnu 2006 se Rutelli v nové Prodiho vládě stal ministrem kultury a místopředsedou vlády (spolu s D'Alemou).

Jeho mandát vypršel v komunálních volbách v roce 2008 a v dubnu se znovu ucházel o post římského starosty po Veltronim, ale byl poražen svým rivalem Giannim Alemannem, kandidátem strany Popolo della Libertà.

Rutelli, který byl jedním ze zakladatelů Partito Democratico, po primárkách v říjnu 2009, kdy byl novým tajemníkem strany zvolen Pier Luigi Bersani, stranu opustil a přiblížil se středovým pozicím Pierferdinanda Casiniho, který vytvořil stranu Alleanza per l'Italia (ApI).

Francesco Rutelli s manželkou Barbarou Palombelli: jsou manželé od roku 1982, mají čtyři děti, z nichž tři jsou adoptované.

Francesco Rutelli v roce 2010

Na konci roku 2012 ApI opustila třetí pól a vrátila se k levému středu, v jehož primárních volbách na premiéra kandidoval spoluzakladatel Bruno Tabacci. Na začátku roku 2013 Rutelli oznámil, že nebude kandidovat v italských parlamentních volbách.

Jeho další úkoly se týkají kultury a filmu. Založil a předsedá organizaci Cena za záchranu kulturního dědictví V červenci 2016 byl jmenován koordinátorem italsko-čínského kulturního fóra, které založili ministři obou zemí a které se zabývá kulturou, kreativitou, designem a cestovním ruchem.

Je zakladatelem a předsedou sdružení Priorita Kultura usiluje o zachování a propagaci kulturního dědictví, současného umění a vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru v různých oblastech kultury.

V říjnu 2016 byl Francesco Rutelli zvolen předsedou Anica (Associazione nazionale industrie cinematografiche audiovisive e multimediali - Národní asociace audiovizuálního a multimediálního kinematografického průmyslu). Na konci roku 2016 založil sdružení PDE Italia, italskou pobočku Evropské demokratické strany.