Životopis - Dlouhá umělecká kontinuita

Lucio Dalla se narodil 4. března 1943 v Bologni a hudbě se začal věnovat již v útlém věku. Ve čtrnácti letech přešel z akordeonu na klarinet. Po přestěhování do Říma se připojil k souboru Second Roman New Orleans Jazz Band. V roce 1960 vystupoval s hudební skupinou "Flipper". Zlom nastal v roce 1963, kdy mu Gino Paoli nabídl, aby se stal producentem v Cantagiro. V roce 1964 se připojil k souboruNahrál písně "Lei" a "Ma questa sera", ale bez úspěchu.

Lucio Dalla debutoval v roce 1966 na festivalu v Sanremu s písní "Paff...Bum", kterou spojil s písní "Yardbirds" Jeffa Becka. V roce 1967 byl doprovodným zpěvákem Jimiho Hendrixe na koncertě v milánském Piper. V roce 1966 vyšlo jeho první album "1999". Následovalo album "Terra di Gaibola" (1970, s písní "Occhi di ragazza" Gianniho Morandiho) a v roce 1971 album "Storie di casa mia", obsahující písně jako "Il gigante e la bambina", "Itaca", "La casau moře".

V letech 1974-1977 spolupracoval s boloňským básníkem Robertem Roversim a orientoval svou tvorbu na občanský obsah. Společně vytvořili tři významná alba: "Il giorno aveva cinque teste", "Anidride solforosa" a "Automobili".

V roce 1977, po rozvázání spolupráce s Roversim, se stal samostatným textařem. Napsal píseň "Com è profondo il mare", kterou v roce 1978 následovala píseň "Lucio Dalla". Album obsahuje klasické písně jako "Anna e Marco" a "L'anno che verrà".

Osmdesátá léta byla pro boloňského umělce dekádou plnou popularity a prodejních rekordů. 1979 a 1981 byly klíčové. Vystupoval živě se svým kolegou Francescem De Gregorim v rámci turné Banana Republic (odtud název "live"). 1980 přineslo vydání alba "Dalla" s ohromujícími "La sera dei miracoli", "Cara" a "Futura". 1981 přineslo nahrávku "Lucio Dalla (Q Disc)", "1983" v 1983a "Organizované cestování" v roce 1984.

V roce 1985 vyšlo album "Bugie" a v roce 1986 "Dallamericaruso". Součástí tohoto alba je píseň "Caruso", kterou kritika uznává jako Dallovo mistrovské dílo. Prodalo se jí přes osm milionů kopií a byla nahrána ve třiceti verzích, včetně verze Luciana Pavarottiho. Píseň se šířila v zemích celého světa.

V roce 1988 vznikla další vítězná dvojice: Lucio Dalla a Gianni Morandi. Napsali spolu album "Dalla/Morandi", po kterém následovalo triumfální turné po nejúchvatnějších uměleckých místech Itálie, kam se popová hudba nikdy předtím nedostala.

V roce 1990 představil v televizi svou novou píseň "Attenti al lupo" a následující album "Cambio". Desky se prodalo téměř 1 400 000 kusů. Následovalo prodloužené turné, zdokumentované na živém albu "Amen", a v roce 1994 album "Henna". Rok 1996 znamenal další úspěch nahrávky s albem "Canzoni", jehož prodej přesáhl 1 300 000 kusů.

V létě 1998 a 1999 vystoupil na koncertě za doprovodu 76členného Symfonického orchestru pod vedením maestra Beppeho D'Onghia. Reinterpretoval své nejznámější písně, přearanžované do symfonické tóniny.

Dne 9. září 1999 vydal album "Ciao", přesně třiatřicet let po svém prvním albu, které neslo název 1999. Album obsahuje jedenáct skladeb, které produkoval a aranžoval Mauro Malavasi. skladba "Ciao" se stala rádiovou skladbou léta 1999. Album se stalo dvakrát platinové.

12. října 2001 vyšlo album "Luna Matana", které bylo kompletně napsáno a produkováno na ostrovech Tremiti. Na albu se objevila řada hostů: Carmen Consoli, Gianluca Grignani a Ron. Album obsahuje jedenáct nových písní, včetně úvodního singlu Siciliano.

Dalla je nejen autorem a interpretem nezapomenutelných písní, ale také hledačem talentů. V Bologni sídlí jeho vydavatelství Pressing S.r.l., které uvedlo na trh Rona, Lucu Carboniho, Samueleho Bersaniho a umožnilo umělecké znovuzrození Gianniho Morandiho. Součástí této činnosti je také jeho práce skladatele filmové hudby. Je autorem soundtracků k filmům MariaMonicelli, Michelangelo Antonioni, Carlo Verdone, Giacomo Campiotti a Michele Placido. Otevřel také uměleckou galerii No Code na Via dei Coltelli v Boloni.

V roce 1997 se pustil do klasické hudby v Prokofjevově "Petru a vlkovi". Spolupracoval s básníkem Robertem Roversim. Společně vytvořili album 6 dosud nevydaných písní, které nebylo určeno k prodeji, ale bylo darováno boloňské univerzitě a okamžitě se stalo sběratelským artiklem a kultovním předmětem.

Je autorem úspěšných televizních pořadů: Te vojo bene assaie, Capodanno, RaiUno - Taxi, Rai Tre - S.Patrignano. V neposlední řadě pořad se Sabrinou Ferilli "La Bella e la Besthia" (2002).

V roce 2008 Lucio Dalla nastudoval "Žebráckou operu" Johna Gaye v podání zpěvačky a herečky Angely Baraldiové a Peppeho Servilla z Avion Travel. V červenci téhož roku představil oficiální hymnu italského olympijského týmu s názvem "One Man Can Win the World", složenou pro olympijské hry v Pekingu.

Dne 10. října 2009 se v rádiu objevil singl "Can you hear me?", který předznamenal vydání alba "Angles in the Sky". Rok 2010 zahájila zpráva o společném koncertu Dalla s Francescem De Gregorim, třicet let po vydání alba "Banana Republic".

Po čtyřiceti letech od své poslední účasti se v únoru 2012 vrátil na festival v Sanremu, kde doprovázel mladého písničkáře Pierdavide Caroneho s písní "Nanì", jejímž byl Dalla spoluautorem. O několik dní později, během turné ve švýcarském Montreux, Lucio Dalla 1. března 2012 náhle zemřel na infarkt. Bylo by mu 69 let.o několik dní později.