Životopis - Mezi smyslností a duchovností

• Výběr z díla Hermanna Hesseho

2. července 1877 se v Calvu ve Švarwaldu (Württembersko, Německo) narodil Hermann Hesse, jeden z nejčtenějších spisovatelů století. Jeho otec Johannes, bývalý misionář a ředitel nakladatelství, je německý občan narozený v Estonsku, zatímco jeho matka Maria Gundertová se narodila v Indii německému otci a švýcarsko-francouzské matce. Z této jedinečné směsice kultur lze snad vysledovat pozdější vývoj Hermanna Hesseho.přitažlivost, kterou si Hesse vypěstoval pro orientální světonázor, jenž našel své nejvyšší vyjádření v proslulém "Siddárthovi", skutečném kultu nejen pro generace dospívajících.

Nelze však přehlédnout, že rodina Hesseových vcelku vštípila svému synovi přísnou pietistickou výchovu,

Některé příklady této nesnášenlivosti můžeme najít přímo u autora, v autobiografických črtách, které nám zanechal a v nichž popisuje negativní reakce na uložené povinnosti a jakékoli "rodinné příkazy", bez ohledu na správnost a ušlechtilost úmyslů.

Hesse byl mimořádně citlivé a tvrdohlavé dítě, což jeho rodičům a vychovatelům působilo značné potíže. Již v roce 1881 jeho matka vycítila, že jejího syna čeká ne zcela běžná budoucnost. Ve stylu myšlení, který jí byl vlastní, informovala svého manžela o svých obavách: "Modli se se mnou za malého Hermanna [...] Dítě má takovou vitalitu a sílu vůle a[...] inteligence, která je na jeho čtyři roky udivující. Co s ním bude? [...] Bůh musí zaměstnat tento pyšný smysl, pak z toho vzejde něco ušlechtilého a prospěšného, ale já se jen děsím při pomyšlení, co by mohla falešná a slabá výchova udělat s malým Hermannem" (A.G., s. 208).

Další významnou postavou v růstu malého Hermanna je jeho dědeček z matčiny strany Hermann Guntert, rovněž misionář v Indii do roku 1859 a erudovaný polyglot se znalostí různých indických dialektů. Mimo jiné napsal gramatiku, slovník a přeložil Nový zákon do malajalštiny. Přístup k dědečkově bohaté knihovně bude zkrátka nezbytný.pro Hesseho mimoškolní výchovu, zejména v období jeho mladistvých krizí, které jsou rovněž dobře zdokumentovány v dochovaných spisech a jsou čitelné na pozadí světla v činech a hnutích duše, z nichž se skládají postavy jeho románů.

Přes nejlepší úmysly se tedy pedagogickým metodám rodičů nepodařilo dítě, které bylo tak málo učenlivé, "zkrotit", i když se snažili v souladu se zásadami pietismu krotit jeho vzpurnou tvrdohlavost od útlého věku. Johannes Hesse se tedy rozhodl, že když byl s rodinou v Basileji a neměl jiné řešení, nechá dítě vychovávat.V roce 1888 nastoupil na calwské gymnázium, které navštěvoval neochotně, ačkoli patřil k nejlepším ve třídě. Mezitím se soukromě učil hrát na housle a latinu a řečtinu u svého otce a od února do července 1890 absolvoval studijní program pod vedením rektora Bauera (jednoho z mála učitelů, kterých si Hesse vážil).Jeho budoucnost se zdála být předurčena. Měl jít cestou běžnou pro mnoho pastorských synů ve Švábsku: přes zemskou zkoušku do semináře, pak na teologicko-evangelickou fakultu v Tübingenu. Věci se však měly vyvinout jinak. Zkoušku ve Stuttgartu složil bez potíží a v září 1891 nastoupil do semináře veMaulbronn.

Byl to výchovný ústav, kde se snoubila středověká cisterciácká kultura s klasickou kulturou a pietismem. Po šesti měsících však chlapec bez zjevné příčiny z ústavu utekl. Druhý den byl nalezen a odveden zpět do semináře. Jeho učitelé se k němu chovali s pochopením, ale odsoudili ho k osmi hodinám vězení "za nedovolené opuštění ústavu".Hesse však začal trpět těžkými depresemi, takže ho učitelé nabádali, aby se vrátil domů. Rodiče nenašli nic lepšího, než ho poslat na "léčení" k faráři Christophu Blumhardtovi. Důsledkem byl pokus o sebevraždu, který by se podařil, kdyby se revolver nezasekl. Hermann byl poté přijat na kliniku pro nervově choré, místo, kde se mohl léčit.ve skutečnosti podobný ústavu ve Štětíně.

Toto prolínání různých existenciálních motivů vrhá značné světlo na jeho vypravěčskou činnost. Život a dílo Hermanna Hesseho jsou totiž zcela poznamenány kontrastem mezi rodinnou tradicí, individuální osobností a svědomím a vnější realitou. Skutečnost, že se spisovateli podařilo navzdory opakovaným vnitřním konfliktům a v rozporu s rodinnými rozhodnutímioddávání se vlastní vůli, nelze vysvětlit pouze tvrdohlavostí a silným vědomím vlastního poslání.

Hermann Hesse

Rodiče mu naštěstí po naléhavých modlitbách umožnili vrátit se do Calwu, kde od listopadu 1892 do října 1893 navštěvoval canstatterské gymnázium. Neabsolvoval však celý cyklus gymnaziálních studií. Po školní praxi následovala velmi krátká praxe knihkupce v Esslingenu: Hermann opustil knihkupectví již po čtyřech dnech; bylnalezen otcem, jak se potuluje ulicemi Stuttgartu, a poslán na léčení k doktoru Zellerovi do Winnenthalu. Zde stráví několik měsíců zahradničením, než se smí vrátit ke své rodině.

Hermann byl nucen absolvovat učňovskou praxi ve zvonařské dílně Heinricha Perrota v Calw. během ní plánoval útěk do Brazílie. o rok později dílnu opustil a v říjnu 1895 nastoupil do učení na knihkupce u Heckenhauera v Tübingenu, které trvalo tři roky. v budoucnu však nebyla nouze o vnitřní a vnější krize existenciálního rázu, které se projevily v jeho životě.nebo způsobené jeho prací, stejně jako ztroskotají jeho pokusy přizpůsobit se "měšťanské" existenci nebo prostě vést normální život. Události tohoto období, které již patří historii, přivedou Hesseho z Tübingenu na několik let zpět do Basileje (bude se také zabývat antikvariátem jako knihkupec), poté se nově ožení (již jako spisovatel na volné noze) nana břehu Bodamského jezera v Gaienhofenu, než se po návratu z cesty do Indie natrvalo přestěhoval do Švýcarska, nejprve do Bernu a poté do kantonu Ticino.

V roce 1924 opět získal švýcarské občanství, o které přišel, aby mohl složit zemskou zkoušku ve Württembersku. Rozvedl se s první i druhou manželkou, obě byly Švýcarky. Z prvního manželství s Marií Bernoulliovou (1869-1963) se mu narodili tři synové: Bruno (1905), Heiner (1909) a Martin (1911). Jeho druhé manželství s o 20 let mladší Ruth Wengerovou (1897) trvalo pouzeAž jeho třetí žena, Ninon Ausländerová (1895-1965), rozvedená Dolbinová, historička umění, Rakušanka židovského původu, zůstala básníkovi nablízku až do konce.

Po prvních literárních úspěších si Hesse našel stále více čtenářů, nejprve v německy mluvících zemích, pak před Velkou válkou v dalších evropských zemích a v Japonsku a po udělení Nobelovy ceny za literaturu (1946) po celém světě. 9. srpna 1962 v Montagnole zemřel po krvácení do mozku.

Hesseho dílo, v jistém smyslu doplňující dílo jeho velkého současníka Thomase Manna, vyjadřuje v klasicky komponované próze, avšak bohaté na lyrické akcenty, rozsáhlou, členitou dialektiku mezi smyslovostí a duchovností, rozumem a sentimentem. Jeho zájem o iracionalistické složky myšlení a o některé formy orientální mystiky předjímá v různých aspektechpostoje nejnovějších amerických a evropských avantgard a vysvětluje nové štěstí, které jeho knihy našly mezi mladými generacemi.

Výběr z díla Hermanna Hesseho

• - Steppenwolf
• - Poutník
• - Básně
• - O lásce
• - Z Indie
• - Peter Camenzind
• - Legendy a pohádky
• - Demian
• - Knulp
• - Hra se skleněnými korálky
• - Siddhártha
• - Falešná povolání
• - Poslední léto Klingsoru
• - Narcis a Boccadore