Životopis Massimo d'Azeglio
Obsah
Životopis - Umění, kultura a občanská vášeň
Massimo Taparelli, markýz z Azeglia, se narodil 24. října 1798 v Turíně. Během francouzské okupace Piemontu žil se svou rodinou v exilu ve Florencii. Po Napoleonově pádu pak navštěvoval univerzitu v Turíně.
Poté se v rámci rodinné tradice vydal na vojenskou dráhu, kterou opustil v roce 1820. Usadil se v Římě, kde studoval malířství u vlámského mistra Martina Verstappena.
Viz_také: John Turturro, životopisV roce 1825 se Massimo d'Azeglio začal věnovat sentimentálním a vlasteneckým tématům. V roce 1831 mu zemřel otec: přestěhoval se do Milána, kde se seznámil s Alessandrem Manzonim. D'Azeglio se oženil s jeho dcerou Giulií Manzoniovou, jíž věnoval svůj první román "La sagra di San Michele" a na jejíž téma již namaloval obraz ryze romantické intonace.
V následujících letech se věnoval psaní; v roce 1833 napsal "Ettore Fieramosca o Lo disfida di Barletta", v roce 1841 "Niccolò de' Lapi ovvero i Palleschi e i Piagnoni" a nedokončenou "La lega lombarda".
Viz_také: Životopis Margherity BuyD'Azeglio však pokračoval v malování vlasteneckých a sentimentálních námětů, které spolu s paeseggi (krajinami) charakterizovaly celou jeho tvorbu.
Svou politickou kariéru zahájil v roce 1845 vydáním různých protirakouských pamfletů (jeho nejznámějším pamfletem je "Gli Ultimi casi di Romagna").
Aktivně se účastnil dnů roku 1848 a po Novaře byl Viktorem Emanuelem II. povolán do čela ministerské rady, kterou zastával v letech 1849-1852. Jeho nástupcem se měl stát Cavour.
Poté, co se vzdal prezidentského úřadu, se od aktivního politického života distancoval, podporoval však krymskou expedici a v roce 1860 byl guvernérem Milána.
Poslední léta jeho života budou věnována jeho autobiografii "Mé vzpomínky".
Massimo d'Azeglio zemřel 15. ledna 1866 v Turíně.