Životopis - Mnohostranné umělecké rozměry

Autor, scénárista, herec v celovečerních animovaných filmech (s Brunem Bozzettem) a reklamní režisér, všestranný umělec, se narodil 8. května 1948 v Miláně. Po absolvování střední vědecké školy vystudoval v roce 1975 architekturu na Polytechnice, ale již během vysokoškolských studií, přitahován "umělečtějšími" oblastmi projevu, navštěvoval kurz pantomimy na Polytechnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.Marise Flach v milánském Piccolo Teatro, kde působila několik let.

V roce 1971 začal Maurizio Nichetti pracovat jako scénárista kreslených filmů pro společnost "Bruno Bozzetto Film". V letech 1971 až 1978 napsal opět pro společnost "Bozzetto Film" tři celovečerní animované filmy s postavou pana Rossiho a smíšený film "Allegro non troppo", v němž se objevil i jako herec.

Mezitím napsal a hrál ve dvou krátkých komických filmech "Oppio per oppio" a "La cabina". V roce 1975 založil v Miláně školu pantomimy Quelli di Grock (jednou ze zakladatelek byla herečka Angela Finocchiaro), která se později stala slavným divadelním souborem, jenž pokračoval ve svém uměleckém a výrazovém výzkumu i bez svého zakladatele. Vždy byl spojen s krátkým filmem, ideálním médiemAby vyjádřil svou kreativitu, která se skládá z oslnivých intuic a jemných, ale surrealistických gagů, natočil v roce 1978 film "Magic Show", který byl velmi dobře přijat kritikou. V témže roce si zahrál v krátkém komickém filmu "S.O.S." Guida Manuliho, kterým přerušil komické scény v pořadu Renza Arboreho "L'altra Domenica" na RAI.

Každopádně jeho předchozí počin, který diváci také tak ocenili, tedy "Magic Show", byl vlastně jeho vizitkou, aby se pustil do něčeho náročnějšího, tedy do skutečného filmu normální délky.

Rok 1979 byl tedy okamžikem debutu a definitivního úspěchu, a to díky celovečernímu filmu "Ratataplan": příkladu toho, jak lze natočit film za málo peněz a s mnoha nápady.

Film byl natočen s naprostou úsporností a byl uveden na filmovém festivalu v Benátkách, kde tento "neobyčejný němý slapstick z prostředí milánských vyděděnců", jak byl nazván, sklidil velký úspěch nejen mezi zasvěcenými diváky, ale i v nejtěžší pokladně (s na svou dobu rekordními tržbami).

Po tomto mimořádném a nečekaném úspěchu využila Nichettiho talentu na mnoha úrovních řada umělců, od režisérů Giacoma Battiata (který ho chtěl do role kouzelníka Atlase ve filmu "I paladini") a Maria Monicelliho (posvátné monstrum italské komedie ho povolalo do filmu "Bertoldo, Bertoldino E Cacasenno"), až po televizi, kde Nichetti častoV roce 1984 napsal, režíroval a uváděl třináct dílů televizního pořadu "Quo Vadiz". V témže roce režíroval celovečerní film "Il Bi e il Ba" a hrál ve filmu Sergia Cittiho "Sogni e bisogni". V letech 1986-87 uváděl 54 dílů živého vysílání "PISTA!" pro RAI a režíroval experimentální krátký film ve vysokém rozlišení "Gag Jazz". V následujícím roce natočil proFininvest elektronický krátký film na počest Georgese Meliese "Le cauchemar d'un inventeur".

V roce 1989 se Nichetti vrátil k hranému filmu jako autor černobílým filmem "Ladri di saponette", přerušovaným barevnými reklamami. Film získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Moskvě a v roce 1990 uvedl pro RAI 36 dílů pořadu "Fantasy Party", který představoval nejlepší světové krátké animované filmy.

Rok 1991 byl rokem filmu "Volere volare", příběhu muže, který se z lásky stane karikaturou, Nichettiho pátého celovečerního autorského filmu. Film získal cenu za nejlepší režii na filmovém festivalu v Montrealu, byl "Canne d'Or" na festivalu komedií ve Vevey, nejlepší italskou komedií roku "Sergio Corbucci Award" a "David di Donatello" za nejlepší scénář. dva roky na to byl film oceněn cenou za nejlepší scénář.Po Mauriziu Nichetti natočil film "Stefano Quantestorie". V roce 1994 hrál postavu Ježíše ve filmu Jeana Charlese Tacchella "Tous les jours dimanche". Následující rok režíroval film "Palla di neve" s Paolem Villaggiem, Annou Falchi, Monicou Bellucci, Alessandrem Haberem a Leem Gullottou a v roce 1996 režíroval a hrál ve filmu "Luna e l'altra".

V roce 1998 byl Nichetti porotcem na filmovém festivalu v Berlíně a v roce 1999 zasedal v porotě v Cannes. V letech 1997-1999 byl členem představenstva společnosti Cinecittà Holding, kde se zabýval mimo jiné novými technologiemi a propagací italské kinematografie v zahraničí, restaurováním a kinematografií pro mladé.

Filmem "Honolulu Baby" z roku 2000 se Maurizio Nichetti podepsal pod svůj osmý autorský film a ujal se postavy inženýra Colomba, který byl již hrdinou filmu "Ratataplan".

Nichettiho jedinečný a neopakovatelný umělecký rozměr byl shrnut takto: jeho maska v sobě skrývá bezstarostnost Bustera Keatona a náhlou pohyblivost kresleného filmu. ".