Životopis - Ciociaro z Itálie

Více než sto filmů pro kina, asi čtyřicet televizních vystoupení, tři režie, dvanáct scénářů a spousta divadelních her. Byl Geppettem, zlodějem, barmanem z Ceccana, emigrantem, komisařem, lakomým nedoukem, falešným výsadkářem, pronásledovaným neviňátkem Girolimonim, mužem od rodiny, až se stal Federicem Garcíou Lorcou ve filmu "La fine di un mistero", který získal cenu na Moskevském filmovém festivalu aBenátky znovu navrhly jako poctu herci oceněnému prestižní Bianchiho cenou.

Umělecká kariéra Saturnina Manfrediho poznamenala celou sezónu italské kinematografie vedle Vittoria Gassmana, Uga Tognazziho a Alberta Sordiho.

Tento skvělý herec z Ciociaria se narodil 22. března 1921 v Castro dei Volsci (Frosinone) a vystudoval práva, aby udělal radost svým rodičům, ale hned poté navštěvoval Akademii dramatických umění "Silvio D'Amico" v Římě.

V divadle debutoval v Piccolo v Římě, kde hrál s tím, koho vždy považoval za svého mistra: Oraziem Costou. První kroky mezi Shakespearem a Pirandellem udělal v Piccolo v Miláně a později spolupracoval s velkým Eduardem De Filippo.

V roce 1956 se objevil na televizní obrazovce ve scénáři Antona Giulia Majana "L'alfiere", v roce 1958 byl s Delií Scalovou mezi účinkujícími ve filmu "Un trapezio per Lisistrata". Následujícího roku zaznamenal obrovský úspěch ve filmu "Canzonissima" (společně s Delií Scalovou a Paolem Panellim), kde ztvárnil slavnou macchiettu barmana z Ceccana.

Ve filmu se neprosadil hned. Po nepříliš inspirativním začátku dosáhl nenápadného úspěchu s filmem "L'impiegato" (1959); největší uspokojení mu přineslo divadlo. V roce 1963 hrál v mimořádném vydání filmu "Rugantino", po němž nakonec následovaly četné úspěchy na celuloidu, pravděpodobně poháněné divadelní komedií: odod mistrovského díla "L'audace colpo dei soliti ignoti" (Nanny Loy, s Vittoriem Gassmanem a Claudií Cardinale), přes "La ballata del boia" a "Questa volta parliamo di uomini" (akrobatický výkon v tomto filmu Liny Wertmuller mu vynesl Stříbrnou stuhu za nejlepší mužský herecký výkon), od "Made in Italy" po "Operazione San Gennaro", od "Il padre di famiglia" po "Straziami ma di baci saziami", až po "Strážci rodiny"."I See Naked" a "In the Year of the Lord": všechny tyto tituly ho ukazují na vrcholu jeho kariéry.

Mezitím debutoval i za kamerou snímkem "L'avventura di un soldato" (1962), epizodou filmu "L'amore difficile" (1962) podle stejnojmenného románu Itala Calvina, po němž následovaly filmy "Per grazia ricevuta" (1971) a "Nudo di donna" (1981): jako herec opět vynikl ve filmu "Girolimoni" (1972) Damiana Damianiho a v mimořádné televizní inscenaci "Le avventure di Pinocchio" (1972).Luigiho Comenciniho podle slavného románu Carla Collodiho. V roli Geppetta zde podává skutečně vynikající, nezapomenutelný výkon, prodchnutý smutným a dojemným světlem, díky němuž je velmi dramatický.

V následujících letech se na něj film znovu obrací, aby hledal onu eklektickou masku, která je v našem uměleckém panoramatu tak vzácná. Vidíme ho pak ve filmech "Brutti, sporchi e cattivi" (1976) Ettoreho Scoly, "La mazzetta" (1978) Sergia Corbucciho, "Il giocattolo" (1979) Giuliana Montalda nebo ve "Spaghetti house" (1982) Giulia Paradisiho. Různé role, které zdůrazňují jeho charakter, se objevují i v dalších filmech.výrazový rozsah.

V osmdesátých letech, před nemocí, která zřejmě definitivně přerušila jeho kariéru, se vrátil k divadlu jako autor, režisér a herec: "Viva gli sposi!" (1984) a "Gente di facili costumi" (1988).

Na malé obrazovce hrál v seriálech "Un commissario a Roma" a v úspěšném "Linda e il brigadiere".

Po dlouhé nemoci zemřel Nino Manfredi 4. června 2004 v Římě ve věku 83 let.