Životopis - Racing Gascon

Eddie Irvine, kterého mnozí považují za jednoho z posledních "staromódních" řidičů (tj. trochu goliardní a rošťácký, který si spíše užívá života než je posedlý úspěchem), se narodil 10. listopadu 1965 v Newtownards v Severním Irsku. Je vysoký 1,78 m a váží 70 kg.

Irvine nepřišel do Formule 1 hned, ale nejprve závodil na motocyklech enduro (s nimiž by mimochodem rád závodil i dnes) a poté debutoval na čtyřech kolech se starou formulí Ford 1.600, kterou vlastnil jeho otec, jenž několikrát závodil jako amatérský jezdec.

V roce 1984 Eddie vyhrál svůj první závod v Brands Hatch a v roce 1986 se zúčastnil také šampionátu F. Ford 2 000. Zpočátku financoval své podnikání obchodováním s automobily, ale od roku 1987 se stal oficiálním jezdcem, opět ve voze F. Ford, se společností Van Diemen. Získal tituly RAC a ESSO a především festival F. Ford, jakési jednorázové mistrovství světa v této kategorii. V roce 1988 startoval v závoděBritský šampionát F.3 a v roce 1989 přestoupil do F.3000. V roce 1990 byl s Jordanem třetí v mezinárodním šampionátu F.3000, poté emigroval do Japonska, kde opět závodil s F.3000, ale také s Toyotou ve vytrvalostních závodech, postavil se také na start 24 hodin Le Mans.

Blízko úspěchu byl v japonském šampionátu F.3000 a v roce 1993 debutoval v Suzuce s Jordanem v kategorii F.1. Skončil šestý a stal se protagonistou slavné hádky se Sennou (za to, že dvakrát rozdělil a zpomalil svůj závod). V roce 1994 startoval v F.1 s Jordanem, ale při druhé GP Brazílie vyvolal hromadnou nehodu a byl diskvalifikován na tři závody: to byl jedenvzácných případů, kdy bylo takové opatření přijato proti řidiči, který způsobil nehodu. Je třeba říci, že dříve (ale nyní můžeme říci i později), u horších nehod, nebylo přijato žádné opatření, co....

Ještě jeden rok u Jordanu a pak, na konci roku 1995, podpis smlouvy s Ferrari. Po třech sezonách u Ferrari, prožitých v Schumacherově stínu, přišel v roce 1999 zlom: po Schumacherově nehodě na Silverstonu se ocitl v pozici prvního jezdce Ferrari, které s ním mělo usilovat o titul. Irský jezdec dělal lidem z Ferrari dlouho sen, ale bojoval až do posledního závodu s Hakkinenem,prohrává s Finem o jediný bod, čímž zničil sny o slávě mnoha fanoušků červeného koně.

Je obdařen otevřenou a bezstarostnou povahou a na rozdíl od svého týmového kolegy je velmi oblíbený pro svou přátelskost a dobrou náladu. Jeho poněkud vznětlivá povaha a přímočaré způsoby se však nelíbily některým významným lidem v boxech Ferrari, zejména Jeanu Todtovi, a to vedlo k jeho nevyhnutelnému odchodu z týmu.Maranello.

Poslední dvě sezóny závodil za Jaguar, tým, který stále hledá správnou rovnováhu, a jen v několika případech mu vůz umožnil ukázat svou skutečnou hodnotu. Celkem se zúčastnil 110 GP (64 s Ferrari, 25 s Jaguarem a 21 s Jordánskem), čtyři vyhrál (Austrálie, Rakousko, Německo a Malajsie, vše v roce 1999) a pětadvacetkrát skončil na stupních vítězů.