Životopis - Umělecká zralost

V mládí byla podle jednoznačného názoru kritiků i diváků jednou z nejkrásnějších žen, které se kdy objevily na filmovém plátně. S dospělostí si Virna Lisiová nejen zachovala nesmrtelný půvab, ale prošla i mimořádným vývojem, pokud jde o bravuru a uvědomění si své herecké role.

Podílel se tak na velkých a důležitých filmech, statečně čelil plynutí času a nikdy se ho nesnažil pateticky maskovat.

Virna Pieralisi (Narodila se 8. listopadu 1936 v Jesi (Ancona) a ve filmovém průmyslu debutovala ve velmi mladém věku a zcela náhodou: její otec Ubaldo, který se počátkem 50. let přestěhoval do Říma, se seznámil se zpěvákem Giacomem Rondinellou, kterého zaujala dívčina výjimečná postava a seznámil ji s jedním producentem. Plachá Virna, která byla v mžiku katapultována do prostředí, které jí nebylo vlastní, se stala součástí filmového průmyslu.Zpočátku se podílel na půl tuctu neapolských filmů: od "E Napoli canta" po "Desiderio 'e sole", od "Piccola santa" po "Luna nuova". V roce 1955 jeho pověst stoupla díky remaku slavného filmu "Ore 9: lezione di chimica", ke kterému se Mario Mattoli sám vrátil ve filmu "Diciottenni".

V roce 1956 si zahrála ve filmu "La donna del giorno", který režíroval velmi mladý Francesco Maselli. Její krása, oslnivá čistota, se hodila do kostýmních filmů, jako byly "Caterina Sforza, leonessa di Romagna" (1958) G. W. Chiliho a "Romolo e Remo" (1961) Sergia Corbucciho. Spolupracovala také s Totò ve filmu "Sua eccellenza si fermò a mangiare" (1961) Mattoliho. Velikán divadla jako Giorgio Strehler (aStrehler byl v šedesátých letech již autoritou v oboru) ji povolal do hlavní role ve hře Federica Zardiho "Jakobíni", s níž sklidila lichotivý úspěch na milánském Piccolu.

V divadle spolupracovala také s Michelangelem Antonionim a Luigim Squarzinou, zatímco její filmová image získala mezinárodní věhlas ve filmech Christiana Jacqua "Černý tulipán" (1963) s Alainem Delonem a Josepha Loseyho "Eva" (1962).

jako komička ve filmu Richarda Quinea "Jak zabít svou ženu" (1965) po boku Jacka Lemmona. Šlo však o omezenou zkušenost, zaměřenou výhradně na využití jejího talentu platinové blondýnky, což potvrdily následující filmy "U 112 - Útok na Queen Mary" (1965) s Frankem Sinatrou a "Dvě esa v rukávu" (1966) s Tony Curtisem.

Po nešťastném hollywoodském přistání následovala v letech 1964-1970 plnohodnotná italská činnost, která se vyznačovala několika úspěšnými vystoupeními, jež jí umožnila lépe zdokonalit své prostředky, zejména v oblasti zápletek souvisejících s aktuálními událostmi: "Le bambole" Dina Risiho s Ninem Manfredim; "La donna del lago" Luigiho Bazzoniho; "Oggi, domani e dopodomani" Luigiho Bazzoniho; "Oggi, domani e dopodomani" Luigiho Bazzoniho; "Oggi, domani e dopodomani" Luigiho Bazzoniho; "La donna del lago" Luigiho Bazzoniho; "Oggi, domani e dopodomani" Luigiho Bazzoniho.Eduardo De Filippo a "Casanova 70" Maria Monicelliho, oba s Marcellem Mastroiannim; "Una vergine per il principe" Pasquale Festa Campanile, s Vittoriem Gassmanem; "Signore e signori" Pietro Germiho; "La ragazza e il generale" Festa Campanileho, s Rodem Steigerem; "La venticinqueima ora" Henriho Verneuila, s Anthony Quinnem; "Tenderly" Franca Brusatiho; "Arabella" Maura Bologniniho; "IlTajemství Santa Vittorie" Stanleyho Kramera s Annou Magnani; "Vánoční strom" Terence Younga s Williamem Holdenem; "Socha" Roda Amateaua s Davidem Nivenem; "Modrovous" Luciana Sacripantiho s Richardem Burtonem.

Vždy oslňující postavou a svěžím úsměvem, v sedmdesátých letech, částečně kvůli nedostatku vhodných rolí pro zralé ženy, značně prořídla její filmová tvorba. Připomeňme si její nejuznávanější interpretace: "Mimo dobro a zlo" (1977) Liliana Cavani; "Ernesto" (1978) Salvatore Saperi nebo "La cicala" (1980) Alberto Lattuada. Od poloviny osmdesátých let Virna Lisi se znovu prosadila díky několika významným výkonům v televizních dramatech ("Se un giorno busserai alla mia porta"; "E non se ne vogliono andare"; "E se poi se ne vanno?"; "I ragazzi di via Panisperna"), kde se vymanila z klišé ženy "příliš krásné na to, aby to byla pravda" a mohla plně projevit novou osobnost a nepochybnou uměleckou zralost.

V tomto duchu se nese i její příkladný portrét ještě mladé matky a babičky, načrtnutý pod vedením Luigiho Comenciniho ve filmu "Buon Natale, Buon anno" (1989), který jí vynesl Stříbrnou stuhu. Za roli Cateriny De' Medici ve filmu Patrice Chèreaua "Regina Margot" (1994) získala Stříbrnou stuhu a cenu za nejlepší ženský herecký výkon v Cannes. Následoval film "Va' dove ti porta il cuore".(1996), televizní minisérie "Deserto di fuoco" (1997) a televizní filmy "Cristallo di rocca" (1999) a "Balzac" (1999). Mezi jeho nejnovější díla patří: "Le ali della vita" (2000, se Sabrinou Ferilli), "Un dono semplice" (2000, s Murrayem Abrahamem), "Il più bel giorno della mia vita" (2002, s Margheritou Buy a Luigi Lo Cascio).

V roce 2013 zemřel člověk, s nímž strávila celý život, její manžel Franco Pesci, architekt a bývalý prezident římského fotbalového klubu, od něhož se dočkal Virna Lisi V červenci 1962 se jí narodil syn Corrado, který se stal babičkou tří vnoučat: Franca, narozeného v roce 1993, a dvojčat Federica a Riccarda, narozených v roce 2002. Virna Lisi zemřela náhle ve věku 78 let 18. prosince 2014.