Životopis - Zorro proráží zdi

Andrea Zorzi, v branži známý také jako "Zorro", byl jedním z nejlepších hráčů mezinárodního volejbalu, jedním ze symbolů italského volejbalu. Narodil se 29. července 1965 v Noale (Benátky) rodičům z Torella a dokázal si vydobýt místo jednoho z nejuznávanějších sportovců tohoto sportu na celém světě, a to natolik, že v Japonsku (a možná i u nás, z Itálie,je to trochu šok), mladé dívky po něm doslova šílí, stejně jako paralelně v Evropě po fotbalistovi, jako je Beckham.

Andrea Zorzi debutoval v národním týmu v roce 1986 v Bormiu ve šťastném zápase, v němž Azzurri poslali Řecko domů 3:0: od té doby oblékl dres Azzurri 325krát a podílel se na mnoha vítězstvích, kterých Itálie (trénovaná Juliem Velascem) dosáhla ve svém výjimečném zlatém cyklu.

Sportovně vyrostl v Padově a poté se prosadil v Parmě, kde se stal osobností nejen díky svým kvalitám sportovce, ale i komunikátora, který se před mikrofonem cítí naprosto uvolněně a vyvrací klišé, že sportovci musí bolestivě kňourat, kdykoli mají veřejnosti sdělit své myšlenky.Naopak, "Zorro" je obdařen charismatickou dialektikou a dokáže rovnocenně komunikovat s rozhlasovými a televizními novináři. K tomu všemu, co ho nepochybně činí obdivovaným jako inteligentního a schopného mladého muže, je třeba přidat jeho výběr oblečení, který je vždy výrazný, a péči o image, díky níž je obzvláště rozpoznatelný.

Když se ohlédneme za jeho kariérou, můžeme říci, že dosáhl řady impozantních úspěchů. Poté, co v sezóně 1989/1990 získal s Maxicono Parma Grand Slam (Scudetto, Pohár vítězů pohárů, Světový pohár klubů, Coppa Italia a Evropský superpohár), přestěhoval se do Milána, města, které se pro něj stalo jakýmsi druhým domovem.

Po dvouletém přestupu do Trevisa získal opět trikolóru a svou vynikající kariéru ukončil v Maceratě. Podrobněji se jeho kariéra vyvíjela následovně: v letech 1982 až 1984 hrál v Padově (Americanino a Thermomec), v Parmě (1985 až 1990 Santal a Maxicono), v Miláně (1990 až 1994 Mediolanum, Misura a Milan), v Trevisu a Maceratě (SisleyTreviso v letech 1994 až 1996 a Lube Macerata v letech 1996 až 1998).

Při výšce 201 centimetrů o něm znalci hovoří jako o dokonalém sportovci, obdařeném nejen třídou, ale i silou, spojenou s neobyčejným temperamentem. Nasbíral nespočet ocenění, jedním z nich je i cena FIVB pro hráče roku 1991. Získaná popularita mu umožnila, aby jako jediný nebo téměř jediný mezi hráčivolejbalu, aby v některých reklamních kampaních sloužil jako "svědectví".

Dnes je ženatý s hvězdou rytmické gymnastiky Giulií Staccioliovou, s níž se seznámil na olympijských hrách v Soulu v roce 1988. Nedávno založili taneční divadlo Kataklò, první italský projekt sportovního divadla, které má na kontě již dvě inscenace: Kataklopolis a Indiscipline.

Po této báječné kariéře má nyní bývalý volejbalista možnost využít i výše zmíněné dialektické schopnosti, protože se stal členem sportovního týmu RAI, který se samozřejmě zabývá volejbalem.

CEV (řídící orgán evropského volejbalu) v posledních letech vytvořil "Mistrovství Evropy veteránů", jehož národní týmy jsou složeny z bývalých hráčů; existují dvě kategorie: nad 40 a nad 50 let. Andrea Zorzi po překročení 40. narozenin odpověděl na výzvu Azzurri a vrátil se trénovat na Mistrovství Evropy veteránů 2007 (které se koná v Řecku).