Životopis - Tragický epilog umělce

Bylo to v noci z 26. na 27. ledna 1967, kdy si Luigi Tenco, janovský zpěvák a skladatel, vzal život poté, co byl vyřazen z italského písňového festivalu v Sanremu. Tenco představil píseň "Ciao amore ciao", píseň s hořkým sociálním obsahem, která nemohla potěšit klidné sanremské publikum a vlastně se ani nedostala do finále.

Narodil se 21. března 1938 v Cassine v provincii Alessandria a na nahrávkách debutoval v roce 1959, kdy současně vydal dva singly "Mai" a "Mi chiedi solo amore", které byly také spojeny do jednoho EP.

Umělecky vyrůstal v Janově a jako hluboký fanoušek jazzu se účastnil různých hudebních zážitků ve skupinách, v nichž působili také Bruno Lauzi, Gino Paoli a Fabrizio De André. Jeho první skupina se jmenovala "Jelly Roll boys jazz band", což vypovídá o jeho osobním vkusu. Jeho tehdejšími legendami byli Jelly Roll Morton, Chet Baker, Gerry Mulligan, PaulDesmond.

Zpočátku zpěváka a skladatele doprovází skupina "Cavalieri", mezi jejímiž členy jsou nejlepší jména italské hudby, jako Enzo Jannacci na klavír, Gianfranco Reverberi na vibrafon, Paolo Tomelleri na klarinet a Nando De Luca na bicí. Veřejností i kritikou málo uznávaný Tenco pro svůj další singl "Amore" používá pseudonym Gigi Mai.

Zajímavostí, na kterou si málokdo vzpomene, je, že Tenco během své kariéry použil dva další pseudonymy: Gordon Cliff v roce 1960 pro singl "Tell me that you love me" (anglická verze "Parlami d'amore Mariù") a "Dick Ventuno" pro vydání singlu "Quando", rovněž z roku 1960, a také pro coververze písní "Notturno senza luna" a "Qualcuno mi ama",zařazen do antologie "Tutte le canzoni" 24. festivalu v Sanremu (1961).

V letech 1959 až 1963 natočil pro skupinu Ricordi album pojmenované po něm a asi dvacet singlů, včetně "Mi sono innamorato di te" a "Io sì". v letech 1964 až 65 natočil pro Saar (label Jolly) další album "Luigi Tenco", opět podivně pojmenované po něm, a tři singly. v tomto období zpěvák střídal milostné písně ("Ho capito che ti amo", "Ah... láska, láska") s baladami společenského charakteru ("Společenský život", "Záliby", "Ženské noviny" a další), které však vyšly až po jeho smrti.

V roce 1966 podepsal smlouvu se společností RCA, pro kterou vydal album ("Tenco") a dva singly: "Un giorno dopo l'altro" a "Lontano, lontano". V témže roce se zrodil jeho vztah se zpěvačkou Dalidou.

V roce 1967 se zúčastnil neúspěšného festivalu v Sanremu, což ještě prohloubilo už tak hlubokou vnitřní krizi, kterou citlivý zpěvák již nějakou dobu prožíval. Když bylo jeho tělo nalezeno v ložnici hotelu Savoy, kde bydlel, oficiální důvod jeho smrti, napsaný samotným zpěvákem na lístku nalezeném v jeho pokoji, hovořil o nedorozumění ze strany poroty, kteréodmítl svou "Ciao amore, ciao" (při této příležitosti zpívanou v duu s Dalidou), aby podpořil písně nízké úrovně, jako jsou "Io, tu e le rose" a "La rivoluzione".

O skutečných příčinách jeho smrti však i po desetiletích panuje řada pochybností, snad jen to, že Tenco, pokud můžeme naslouchat těm, kteří ho dobře znali, byl nepochybně rozpolcen na jedné straně touhou být uznáván jako umělec co nejširším publikem a na druhé straně touhou zůstat z uměleckého hlediska "autentický", aniž by se podřizovalkomerční tlaky nebo oslabení jeho poeticko-hudebního ducha.

V prosinci 2005 se sanremský prokurátor Mariano Gagliano rozhodl případ znovu otevřít a tělo exhumovat.