Životopis - Uvidíme se v Samarcandě

• Michele Santoro v roce 2010

Michele Santoro, známý novinář a televizní moderátor, se narodil 2. července 1951 v Salernu. Vystudoval filozofii a po studijní minulosti "leaderina" se úspěšně prosadil ve světě médií a informací, kde využil své nesporné kvality komunikátora a schopnosti hloubkové analýzy. Po vedení "Voce della Campania" pak spolupracoval s řadou novin, jako např."Il Mattino", "L'Unità", "Rinascita", "Prima Comunicazione" a "Epoca".

Než byl v roce 1982 přijat do RAI, pracoval v rozhlase a než se stal všeobecně známým jako jeden z nejostřejších novinářů, byl publicistou a autorem rozhlasových her, například "Via le odiate macchine" (RadioUno).

V televizi, po krátkém působení v zahraniční sekci TG3, připravoval speciály a týdeníky: "Tre sette", "Oggi dove", "Specialmente sul Tre" a "Tg terza". Na začátku ředitelování Sandra Curziho vedl kulturní redakci TG3.

Santoro se však proslavil jako autor a moderátor hloubkových publicistických pořadů od "Samarcandy" po "Rosso e Nero", od "Temporeale" po novější "Sciuscià". Všechno jsou to příklady silné a důsledné žurnalistiky, schopné proniknout do problémů, které se postupně objevovaly na politické scéně nebo v prostých zprávách: pořady, které jsou vždy přesné a schopnénavigovat se zrakem, ale pevně na vlně událostí.

Santorův způsob novinařiny navíc způsobil skutečnou revoluci v prezentaci zpráv, zejména díky využívání reportáží v dramatické či narativní funkci, což je prostředek, který jeho redakci umožnil vytvářet vždy velmi působivé reportáže. Michele Santoro, často obviňovaný ze stranickosti, je osobností, která přesně vzbuzuje širokou pozornost.diskuse a velké rozpory, které často rozdělují veřejné mínění na příznivce a odpůrce.

Ačkoli nikdy nepřestane působit kontroverzně (jako když v pocitu ohrožení svobody tisku intonoval na začátku vysílání bláznivou verzi slavné partyzánské písně "Bella ciao"), jeho profesionalita je nepochybná a uznávají ji i jeho oponenti.

Jeho zájmy a zkušenosti sahají do několika oblastí, včetně dokumentárních reportáží ze zahraničí, jako jsou "Cesta do Ruska" a "Cesta do Číny", které si vyžádaly nejvýznamnější světové knihovny kazet, nebo "Sud", zakoupený a vysílaný francouzskou televizí TF1.

BBC také natočila pořad z formátu "Samarcanda", který rovněž vzešel ze Santoriho kovárny, s názvem "Words apart", který reprodukoval italské prostředí.

V roce 1992 vydal knihu "Oltre Samarcanda" (nakladatelství Sperling & Kupfer) a v roce 1996 "Michele chi?" (nakladatelství Baldini e Castoldi), což je ironický název převzatý ze slavného výstupu tehdejšího ředitele RAI Enza Siciliana, který na otázku po názoru na novináře odpověděl nevýslovným "Miche chi?".

V témže roce Santoro kvůli různým neshodám, které Siciliano svou odpovědí vlastně podpořil, opustil RAI a zakotvil v Mediasetu, velkém historickém nepříteli státní televize, kde měl nicméně možnost uvádět další úspěšné pořady (například "Moby Dick"), vždy poznamenané jeho silnou osobností.

V roce 1999 se vrátil do RAI s pořadem "Cirkus" v RaiUno. Od března 2000 do následujícího roku uváděl "Sciuscià", sérii reportáží vyprávěných ve filmovém hávu, v níž se stal středem mnoha kontroverzí, které se soustředily především na obvinění z údajné zaujatosti ve prospěch levého středu. Později, po volební kampani, kterou vyhrál Kavalír Berlusconi,vedoucího středopravého pólu, se RAI rozhodla neprodloužit novináři smlouvu, kterou drží právě ta společnost, která mu tolik dluží.

Santoro získal řadu novinářských ocenění, mimo jiné "Premio Giornalistico Europa" jako novinář roku 1989, "Premio Spoleto" (1991), Telegatto s "Samarcanda" (1992), čtyřikrát "Premio Regia Televisiva" (1991, 1992, 1993, 1994). na Mystfestu 1993 byl oceněn "za práci investigativního novináře". v roce 1996 získal také "Premio Flaiano".Za knihu Moby Dick obdržel v roce 1998 Mezinárodní cenu Ibla. V roce 1999 obdržel novinářskou cenu Mario Francese a XLVIII Maschera d'Argento.

V září 2006 se vrátil na RAI s pořadem "AnnoZero": pravidelnými hosty byli karikaturista Vauro, novináři Marco Travaglio a Rula Jebreal, modelka Beatrice Borromeo a Sandro Ruotolo, jeho dlouholetý spolupracovník. AnnoZero se vysílalo do června 2011; poté byla spolupráce mezi Santorem a RAI dobrovolně přerušena.

Michele Santoro v roce 2010

V televizní sezóně 2011-2012, po rozvodu s RAI a nedosažení dohody o angažmá s LA7, Michele Santoro se rozhoduje, že své nové vysílání Veřejná služba podle multiplatformního modelu místní televize a internetového vysílání.

V říjnu 2012 se "Servizio pubblico" přestěhovalo do La7, kde zůstalo až do roku 2014.

Po rozvodu se sítí Urbana Caira koupil Santoro v květnu 2016 7 % novin "Fatto Quotidiano" prostřednictvím společnosti "Zerostudio's", v níž drží většinový podíl.

Na konci června bude Michele Santoro na Rai 2 uvádět dvoudílný speciál s názvem "M": jedná se o formát, který kombinuje historické pátrání, divadlo a talk show. Cílem je připomenout některé momenty ze života Adolfa Hitlera; pořad se pak na začátku roku 2018 vrátí na čtyři díly na Rai 3.

V červenci 2018 novinář oznámil ukončení spolupráce s "Il Fatto Quotidiano" kvůli názorovým rozdílům: zároveň prodal své akcie a odstoupil z výboru garantů.