Životopis - Hodina chudých

Raoul Follereau byl mimořádným příkladem velkorysosti a odvahy a skutečným majákem pro všechny, kterým není lhostejný osud světa a lidí bez domova.

Raoul Follereau se narodil 17. srpna 1903 v Nevers ve Francii a začínal jako literát a zejména jako básník, což ho neopustilo po celý život.

Pod jeho jménem vyšlo mnoho publikací, stejně jako je pod ním podepsáno mnoho dojemných básní.

Jako důkaz jeho skutečného a přirozeného talentu je v kronice zaznamenán jeho divadelní debut v pouhých třiadvaceti letech s vlastní hrou v Comédie Francaise. Následně se v jeho tvůrčí žíle zrodila řada dalších divadelních her nebo dramat, z nichž některá dosáhla tisícového uvedení, což dokazuje, že jeho inspirace dokáže zapojitdiváky až do morku kostí.

Všechna jeho díla jsou však již od raného mládí věnována boji proti bídě, sociální nespravedlnosti a fanatismu v jakékoli podobě. nejznámější jsou: "Hodina chudých" a "Boj proti lepře". Follereau po celý život odsuzoval sobectví majetných a mocných, zbabělost "těch, kteří jedí třikrát denně aPředstavují si, že zbytek světa dělá totéž." Neodolá a provokuje originálními iniciativami, prohlašuje: "Nikdo nemá právo být šťastný sám" a snaží se zavést mentalitu, která vede lidi k vzájemné lásce.

1942 ? Z malé francouzské vesnice, kde našel útočiště, napsal Raoul Follereau: "K tragickým hodinám, které prožíváme, se dnes přidává obsedantní vidina krutého průvodu, který následuje každou válku a prodlužuje její fatální následky. Bída, zkáza a porážka, zničené štěstí, zmařené naděje, kdo je dnes schopen obnovit, pozvednout, milovat? Copak nejsouA já jsem si myslel, že kdyby se dost z toho, co lidé vyplýtvají na krev, inteligenci a zlato, aby se navzájem zabíjeli a ničili, věnovalo na dostatečné blaho všech, udělal by se velký krok na cestě k vykoupení lidstva.

Právě za tímto účelem jsem založil Hodinu chudých, která žádá každého člověka, aby věnoval alespoň jednu hodinu ročně ze svého platu na pomoc nešťastným. Je to jednoduché gesto, snadno proveditelné, v dosahu každého z nás, ale nese v sobě dojemný smysl. Ve skutečnosti to není jen tak nějaká oběť, kterou roztržitě vytáhnete z peněženky, abyste se zbavili nějakého žadatele.

Ve službě tomu, co nazývá "trpící utlačovanou menšinou světa", Raoul Follereau procestoval 32krát celý svět a navštívil 95 zemí. Je nepochybně člověkem, který se přiblížil, dotkl a políbil největší počet malomocných. V roce 1952 se obrátil na OSN s žádostí, aby byl vypracován mezinárodní statut pro malomocné a aby malomocní dostali právo na nový statut.věznice, které dosud existovaly v příliš mnoha zemích, měly být nahrazeny léčebnými centry a sanatorii. 25. května 1954 francouzské Národní shromáždění tento požadavek jednomyslně schválilo a požádalo o jeho zařazení do programu OSN.

Tento dokument vrátil "malomocným" právní svobodu. V tomto roce tedy Raoul Follereau založil Světový den lepry. Jeho deklarované cíle byly dvojího druhu: na jedné straně dosáhnout toho, aby se s malomocnými zacházelo jako s ostatními nemocnými lidmi, s respektem k jejich svobodě a lidské důstojnosti; na druhé straně "vyléčit" zdravé z absurdního strachu, že se podle něhomají toto onemocnění.

Tento den, který se dnes slaví v dalších 150 zemích, se stal podle výslovného přání zakladatele "obrovským setkáním lásky", které přináší nemocným více než značnou materiální pomoc radost a hrdost na to, že se s nimi zachází jako s lidmi. Po celoživotní práci pro spravedlnost vůči nemocným leprou Raoul Follereau zemřel 6. prosince 1977 v Paříži.

Některá Follereauova díla:

Kdyby Kristus zítra...

Civilizace semaforů

Muži jako ostatní

Jedinou pravdou je milovat se navzájem

Budu zpívat i po smrti

Kniha lásky