Životopis - The Blue Sky

Narodil se ve Viareggiu v noci 11. dubna 1948 (ale na matrice byl zapsán 12. dubna): Marcello Romeo Lippi nejlépe reprezentuje typ trenéra-manažera, moderního vůdce té sorty trenérů, kteří se umí nejen prosadit na fotbalovém hřišti, ale také se co nejlépe rozkoukat před kamerami či týmovými radami, a to i díky svému kulturnímu nadání.a gentlemanství, které opouštějí starý obraz kočáru používaného pouze na lavičky.

Je ženatý a má dvě děti, jako hráč se do paměti zapsal především jako dobrý libero Sampdorie. Právě s mládežnickým týmem klubu blucerchiato začal svou náročnou trenérskou kariéru, kterou strávil převážně mezi různými menšími kluby v Itálii. V sezoně 1992-93 se mu pak povedl mistrovský titul s Atalantou, v Neapoli pak šesté místo, dodnes vzpomínané meziencyklopedické neapolské fanoušky.

Jaký byl však nejdůležitější rok v Lippiho kariéře? Rok 1994, kdy po tak dlouhé učednické praxi, kterou strávil cestováním po různých fotbalových hřištích rozesetých po italské půdě, konečně zakotvil na lavičce Juventusu. Týmu, který mu, popravdě řečeno, okamžitě přinesl štěstí. Začátek to byl vlastně pohádkový: nejenže bylo jeho vedení pokřtěno vyhraným Scudettemsedět ještě ten samý rok, ale během následujících pěti sezón se "zázrak" (abych tak řekl, vzhledem k tomu, že Lippi stál proti týmu s takovým emblémem, jako má Juve) opakoval ještě dvakrát. Průměr, který by mu mohl každý závidět.

K tomu je třeba připočítat Ligu mistrů (pro některé fanoušky ještě důležitější ocenění než samotné Scudetto), evropský Superpohár, Interkontinentální pohár, Italský pohár a dva italské Superpoháry. Jak se říká: klobouk dolů. Samozřejmě, že přiznat Lippimu všechny zásluhy by neodpovídalo celkovému obrazu okamžiku. To byl totiž Juventus rokuhvězdné hráče, jako byl například Gianluca Vialli, muž týmu těch let.

Jako všechno, i Lippiho idyla s La Signora musela dříve či později skončit. Krize se začala projevovat na začátku sezony 1998/99, která vyvrcholila vysokou domácí porážkou s Parmou. Začala se na něj snášet kritika a Lippi, notoricky citlivý muž, se rozhodl opustit tým, který mu tolik dlužil.

Naštěstí nezůstane stát. Jeho hodnota je nyní dobře známá a soupeří o něj řada klubů. Jeden z nich po něm už nějakou dobu pokukuje: Morattiho Inter; tým, který se tehdy nacházel ve vážné krizi identity a potřeboval charismatického vůdce, který by jeho osud změnil k lepšímu. Bohužel krize, která milánský tým nahlodává, má velmi hluboké kořeny a ryzeV tehdejším týmu Interu byly problémy v šatně, ve vztahu mezi hráči a klubem i třenice v samotném vedení. Všechny tyto problémy se odrazily v průběhu hry a výsledcích.

Tím, kdo na to doplatí, je jako vždy dotyčný trenér, nucený ke stále vypjatějším a zatěžujícím tiskovým konferencím. Děje se tak po vyřazení v předkole Ligy mistrů, stejně jako po prvním dnu šampionátu, kdy neroazzurri utrpěli potupnou porážku v Reggio Calabria.

Po poklesu přichází neúprosné osvobození.

Poté se vrátil do Juventusu, s nímž vyhrál Scudetto 2001/2002 (v poslední den šampionátu ho vyfoukl Interu) a Scudetto 2002/2003 (27. pro Juventus).

Po velkém zklamání národního týmu na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku se kormidla Azzurri ujal Marcello Lippi, který nahradil Giovanniho Trapattoniho.

Dva roky intenzivní práce, během nichž se Lippi soustředil především na vytvoření soudržné skupiny, vedly k mimořádnému a historickému výsledku: na mistrovství světa 2006 v Německu se Lippiho národní tým stal po zásluze mistrem světa, a to již počtvrté ve své historii.

Jen několik hodin po zisku trofeje a velké oslavě oznámil Lippi svou rezignaci na post trenéra Azzurri. Jeho nástupce byl jmenován o několik dní později: stal se jím Roberto Donadoni. Po vypadnutí Itálie ve čtvrtfinále mistrovství Evropy 2008 byl Donadoni nahrazen a Lippi se vrátil k Azzurri, aby vedl národní tým směrem k mistrovství světa 2010.Bohužel tentokrát jeho tým zklamal a nepostoupil ani z kola vedoucího do závěrečné etapy.

V dubnu 2012 se po dlouhých námluvách nechal přesvědčit, aby se vrátil k trenérské práci: šlo o čínský tým Guangzhou Evergrande (z města Kanton) a přesvědčil ho multimilionář a majitel Xu Jiayin. Na konci října téhož roku dovedl tým k zisku čínského mistrovského titulu. Stal se "hrdinou dvou světů", když na začátkuListopad 2013 dovedl Číňany z Guangzhou k vítězství v Asijském poháru: nikdy předtím se nikomu nepodařilo vyhrát nejprestižnější turnaj na dvou různých kontinentech.