Životopis - Supersarko of Europe

Nicolas Paul Stéphane Sarkozy de Nagy-Bocsa se narodil 28. ledna 1955 v Paříži. Od 16. května 2007 je 23. prezidentem Francouzské republiky, šestým z Páté republiky. Je prvním francouzským prezidentem narozeným po skončení druhé světové války a prvním, který se narodil zahraničním rodičům: jeho otec Pál Sárközy (později přejmenovaný na Paula Sarkozyho) je maďarský aristokratjeho matka Andrée Mallah je dcerou sefardského židovského lékaře ze Soluně, který konvertoval ke katolicismu.

Vystudoval práva se specializací na soukromé právo a politologii na univerzitě Nanterre v Paříži. Poté pokračoval ve studiu na "Institut d'Etudes Politiques de Paris", ale kvůli špatným výsledkům ve studiu angličtiny nezískal postgraduální titul.

Jeho politická kariéra začala v roce 1974, kdy se zúčastnil volební kampaně Jacquese Chabana-Delmase, gaullistického kandidáta na prezidenta republiky. V roce 1976 vstoupil do neogollistické strany, kterou znovu založil Jacques Chirac a která se od roku 2002 sloučila do UMP (Svaz pro lidové hnutí).

Advokátem je od roku 1981, v roce 1987 byl zakládajícím partnerem advokátní kanceláře "Leibovici-Claude-Sarkozy", od roku 2002 pak partnerem kanceláře "Arnaud Claude - Nicolas Sarkozy".

Sarkozy byl poprvé zvolen poslancem v roce 1988 (poté byl znovu zvolen v letech 1993, 1997 a 2002). V letech 1983-2002 byl prvním občanem Neuilly-sur-Seine a v letech 2002 a 2004 předsedou generální rady Hauts-de-Seine.

V letech 1993 až 1995 byl ministrem pověřeným rozpočtem. Po znovuzvolení Jacquese Chiraca v roce 2002 se Sarkozyho jméno objevilo jako pravděpodobný nový premiér, Chirac však dal přednost Jeanu-Pierru Raffarinovi.

Sarkozy zastával posty ministra vnitra, hospodářství, financí a průmyslu. 26. března 2007 rezignoval, když se rozhodl věnovat prezidentské kampani, v níž měl zvítězit ve druhém kole voleb (květen 2007) proti Ségolène Royalové.

Pro svou hyperaktivitu, kterou jako hlava státu projevoval okamžitě od prvního dne své inaugurace, dostal od soudruhů i protivníků přezdívku "Supersarko". Od počátku byl zřejmý Sarkozyho záměr strukturálně změnit zahraniční politiku vlády vůči Spojeným státům, která za Chirakova prezidentství vyvolávala zjevné mezinárodní napětí.

Na konci roku Sarkozy spolu s italským premiérem Romanem Prodim a španělským premiérem Zapaterem oficiálně zahájili ambiciózní projekt Středomořské unie.

Během své kariéry napsal Nicholas Sarkozy řadu esejů a také životopis Georgese Mandela, čestného konzervativního politika, který byl v roce 1944 zavražděn milicionáři na příkaz nacistů. Jako francouzská hlava státu je také ex officio jedním ze dvou spoluvládců Andorry, velmistrem Čestné legie a kanovníkem baziliky svatého Jana Lateránského.

Mezi listopadem 2007 a lednem 2008 se hodně mluvilo o jeho vztahu s italskou modelkou a zpěvačkou Carlou Bruniovou, která se později 2. února 2008 stala jeho manželkou. Je to poprvé v historii Francouzské republiky, kdy se prezident oženil během svého funkčního období. Před ním se to stalo císaři Napoleonovi III. a předtím Napoleonovi I.