Životopis - Odvaha samoty

Ignác Silone , pseudonym Podle Tranquilliho narodil se 1. května 1900 v Pescina dei Marsi, městečku v provincii L'Aquila, jako syn tkalce a drobné statkářky (která měla dalších pět dětí). Život malého Ignácia poznamenala již tragédie, ztráta otce a pěti sourozenců během strašného zemětřesení, které otřáslo oblastí Marsica v roce 1915.

Ve čtrnácti letech tak osiřel, přerušil středoškolská studia a věnoval se politické činnosti, která ho přivedla k aktivní účasti v protiválečných bojích a revolučním dělnickém hnutí. osamělý a bez rodiny se mladý spisovatel omezil na život v nejchudší čtvrti obce, kde se kromě různých aktivit věnoval irevoluční skupiny "Rolnická liga". Silone byl vždy idealista a v tomto spolku revolucionářů našel chléb pro své zuby žíznící po spravedlnosti a rovnosti.

V těchto letech se Itálie účastnila první světové války.Účastnil se protestů proti vstupu Itálie do války, ale byl souzen za vedení násilné demonstrace. Po válce se přestěhoval do Říma, kde se připojil k Socialistické mládeži, která vystupovala proti fašismu.

Jako představitel Socialistické strany se zúčastnil Lyonského kongresu v roce 1921 a založení Italské komunistické strany. Následujícího roku fašisté provedli pochod na Řím a Silone se stal ředitelem římských novin "L'avanguardia" a redaktorem terstských novin "Il Lavoratore". Podnikal různé zahraniční mise, ale kvůli fašistickému pronásledování byl nucenžije vskrytu a spolupracuje s Gramscim.

V roce 1926, poté co parlament schválil zákony o obraně, byly všechny politické strany rozpuštěny.

Již během těchto let se začala projevovat jeho osobní krize identity, spojená s revizí jeho komunistických idejí. Brzy poté jeho vnitřní nepohoda explodovala a v roce 1930 vystoupil z komunistické strany. Spouštěčem byl nezadržitelný odpor, který Silone, jediný nebo téměř jediný komunista té doby, pociťoval ke Stalinově politice, většinou vnímané pouze jako otec revoluce aosvícený vůdce socialistické avantgardy.

Stalin byl naopak něco docela jiného, především krvežíznivý diktátor, který byl schopen zůstat lhostejný k milionům mrtvých, jež způsobily jeho čistky, a Silone, intelektuálně průzračný jako nabroušená čepel, to pochopil. Silone za své zřeknutí se komunistické ideologie zaplatil velmi vysokou cenu, odvozenou jednak od ukončení téměř všech svých přátelství (mnoho přátelkomunistické víry, nechápající a neschvalující jeho rozhodnutí, se od něj distancoval) a vyloučením z celé obvyklé sítě kontaktů.

Kromě hořkosti pramenící z politiky provázelo toto období spisovatelova života (v té době uprchlíka ve Švýcarsku) ještě jedno drama, a to drama jeho mladšího bratra, posledního žijícího člena již tak nešťastné rodiny, který byl v roce 1928 zatčen na základě obvinění z členství v ilegální komunistické straně.

Jestliže muž Silone byl zklamaný a rozhořčený, spisovatel Silone naopak vytvořil velké množství materiálu. Ze svého švýcarského exilu publikoval spisy emigrantů, zajímavé články a eseje o italském fašismu a především svůj nejslavnější román Fontamara "Boj proti fašismu a stalinismu ho přivedl k aktivní politice a k vedení Socialistického zahraničního centra v Curychu. Šíření dokumentů vypracovaných tímto socialistickým centrem vyvolalo reakci fašistů, kteří požadovali Siloneho vydání, čemuž švýcarské úřady naštěstí nevyhověly.

V roce 1941 spisovatel vydal knihu "Semeno pod sněhem" a o několik let později, na konci druhé světové války, se vrátil do Itálie, kde vstoupil do Socialistické strany.

Poté řídí "l'Avanti!", zakládá "Europa Socialista" a pokouší se o spojení socialistických sil se založením nové strany, ale dočká se jen zklamání, které ho přesvědčí, aby odešel z politiky. V následujícím roce řídí italskou sekci Mezinárodního hnutí za svobodu kultury a ujímá se vedení časopisu "Tempo Presente". V těchto letech pro Siloneho nastáváVycházejí knihy "Hrst ostružin", "Lucovo tajemství" a "Liška a kamélie".

Silone zemřel 22. srpna 1978 po dlouhé nemoci na ženevské klinice, zasažen elektrickým proudem. Je pohřben v Pescina dei Marsi, u paty staré zvonice San Bernardo.