Životopis - Oddanost, humor a vize

• Samuele Bersani v roce 2000
• Samuele Bersani v roce 2010

Samuele Bersani Už jako dítě snil o tom, že se stane zpěvákem a skladatelem, ale ne jedním z těch nudných, které se opakují podle šablony, ani melodickým italským písničkářem. Narodil se 1. října 1970 v Rimini jako syn Raffaela (flétnisty, experimentátora nebo jednodušeji řečeno Pink Floyd z Cattolicy) a Glorie, která mu předala vášeň pro film a poezii. Dům v Cattolice je jakýmsi místem, kde se žije.laboratoř zvukových zážitků a už v útlém věku si Samuel vypěstoval silný cit pro hudbu a začal spontánně hrát na jakýkoli nástroj, který mu přišel pod ruku. Rád zpívá, vlastně nedokáže mlčet. Vymýšlí si příběhy, doprovází se - takříkajíc - na kytaru nebo improvizuje na klavír, což mu nevědomky téměř vždy nahraje jeho otec.Jestliže pro malíře existuje modré období, pro něj to byla kolem 7/8 roku a moll a hrozilo, že nepřiměřené používání této harmonie na něm zanechá trvalou stopu melancholie. Naštěstí pro něj objevil sešitek se všemi akordy (i durovými...) a pak už nebyly žádné ploty a šlo se na věc! Jakmile se stal chlapcem, založil a opustil řadu skupin realitymístní, stal se dobrým hráčem na klávesové nástroje. Vyrazil na vlastní pěst a zúčastnil se řady soutěží.

Bersaniho skutečný umělecký debut se datuje do roku 1991. Bersani debutoval "klavírem a hlasem" písní "Il Mostro" v rámci turné Lucia Dalla "Cambio". Je to hypnotická píseň o chlupatém, obrovském, šestinohém monstru, které je zalezlé na jakémsi světovém nádvoří obklopeno zvědavostí dvounohých příšer a následně zabito ve jménu své rozmanitosti. Pět minut písně "Il Mostro" se odehrává v kostele sv."Monstrum" na Dallově turné se stalo stálicí, protože každý večer, kdy Samuele zazpíval první tóny jako naprosto neznámý člověk, se okamžitě vytvořilo kouzlo s publikem a na více než šedesáti koncertech na náměstích a v arénách už ho znalo mnoho lidí.

Přestěhoval se do Boloně a v roce 1992 vydal své první album "C'hanno preso tutto", které uvedla polaroidová píseň "Chicco e Spillo", jež se během několika týdnů stala "rozhlasovou záležitostí", měla velmi úspěšný videoklip a kultovní úspěch. V roce 1994 napsal pro Fiorellu Mannoiu text písně "Crazy Boy" a v roce 1995 vydal "Freak" (poloseriózní portrét neohippies generaceS bankomatem, video natočil Alex Infascelli v Indii). Prodalo se přes 130 000 kopií, 56 týdnů po sobě v první stovce hitparády FIMI/Nielsen. Kromě titulní skladby album obsahuje hity jako "Spaccacuore", "Cado giù" a "Cosa vuoi da me", coververzi skupiny Waterboys (jedné z jeho oblíbených kapel).

Samuele Bersani

V létě 1997 se díky bleskovému startu singlu "Coccodrilli" otevřela cesta ke třetímu CD, které se jmenovalo jednoduše Samuele Bersani a obsahovalo pro mnohé mistrovské dílo "Giudizi Universali", dojemný existenciální portrét, který v roce 1998 získal cenu Lunezia jako nejlepší literární text (porotě předsedala spisovatelka Fernanda Pivano).

V říjnu 1998 nahrál Bersani pod dohledem Davida Rodhese (historického spolupracovníka Petera Gabriela) píseň "Siamo gatti" (Jsme kočky), ústřední píseň pro soundtrack k animovanému filmu "La gabbianella e il gatto", který režíroval Enzo D'Alò podle knihy Luíse Sépulveda. V témže roce napsal pro Ornellu Vanoni text písně "Isola" na hudbu Rjúčiho Sakamota.

Samuele Bersani v roce 2000

S rokem 2000 přichází také první festival v Sanremu Píseň, kterou uvádí, "Replay", znamená jeho návrat na hudební scénu po tříleté odmlce a nabízí napínavé předzvěsti jeho nového alba: v aranžmá a produkci společně s Beppem D'Onghia je zde "L'Oroscopo Speciale". V Sanremu získala "Replay" cenu kritiky. V září téhož roku začal skládat soundtrack k filmu Aldo Giovanni e Giacomo.s názvem "Chiedimi se sono felice" (Zeptej se mě, jestli jsem šťastný), která se ukázala být nejoblíbenějším albem sezóny. Jeho texty se staly úspěšnými na nahrávkách a v říjnu, kdy jeho "Il pescatore di asterischi" stále ještě rotovalo ve všech rádiích, obdržel cenu Targa Tenco za "L'Oroscopo Speciale", která byla uznána jako nejlepší album roku.

Samuele Bersani

V roce 2002 se podílel na albu Mina "Veleno" a napsal pro ni nevydanou píseň "In percentuale" a koncem roku vydal svou první kolekci "Che vita! The best of Samuele Bersani", "best of", které se okamžitě vyšplhalo na první příčky hitparád a obsahovalo 18 hitů, včetně tří nevydaných písní: "Milingo" (s Paolou Cortellesi jako Maria Sung), "Le mie parole" (napsal Pacifico).a stejnojmennou skladbu "Che vita!" (v níž Roy Paci hraje na dechové nástroje).

Po velmi dlouhém výzkumném projektu, na kterém se podílel s producentem Robertem Guarinem, vydal v roce 2003 svou šestou desku "Caramella Smog", která znamenala další krok vpřed v jeho vizionářské lyrice a za kterou získal dvě plakety Tenco (nejlepší album roku a nejlepší píseň s písní "Cattiva").představující kriminalitu a aktuální události.

Na albu, které je i po hudební stránce velmi propracované, významně spolupracovali Fausto Mesolella z Avion Travel, Zenima, Ferruccio Spinetti, Cesare Picco, Rocco Tanica, Fabio Concato a Sergio Cammariere. V roce 2004 napsal Samuele právě pro Cammarierovo album "Sul sentiero" text písně "Ferragosto".Květen 2006 a již po několika týdnech ocenění Disco D'Oro předcházela okamžitá píseň "Lo scrutatore non votante", (portrét těch, kteří v životě nejsou schopni být důslední), která je v Itálii prvním příkladem písně, která vyšla na počkání a byla okamžitě umístěna na i-Tunes, což mělo za následek okamžité obsazení předních příček žebříčků stahovanosti přes internet a playlistů navideoklip s krátkým animovaným filmem, jehož autorem není nikdo jiný než mezinárodně uznávaný současný nizozemský umělec Dadara, který pro něj vymyslel i malbu na obalu alba.

CD (které natočil ve svém městě Cattolica společně s Robertem Guarinem a Tonym Pujou) otevírá sladkost "Lascia stare", skvělá milostná balada s názvem "Una delirante poesia", a "Occhiali rotti", pacifistická píseň věnovaná novináři Enzu Baldonimu.

Dalším pilířem CD je "Sicuro Precariato", příběh suplujícího učitele, který nemá nejen pevné zaměstnání, ale ani jistoty v soukromém životě a zůstává věčně ve zkušební době. V "L'Aldiquà" pokračuje spolupráce s Pacifikem (autorem hudby k "Maciste") a s "Come due somari" se otevírá spolupráce s jedním z nejtalentovanějších a nejoriginálnějších italských kytaristů Armandem Corsim.

Samuel se společností Pacifico

Dne 21. července 2007 byla Samuele Bersanimu udělena cena Amnesty International za píseň "Occhiali rotti" jako nejlepší píseň týkající se lidských práv. Samuelova nahrávací produkce střídá období zdánlivé temnoty, protože " aby člověk mohl psát, musí žít "V posledních letech pobaveně tvrdí, že v televizi rekordně chybí, zčásti proto, že nerad vystupuje, zčásti proto, že se prý nehodí do televizní doby. Jeho skutečným rozměrem se v posledních letech staly koncerty, kde si mezi divadly, kluby a prestižními náměstími vybudoval mimořádný vztah empatie s publikem. Slyšet ho zpívat naživo, slyšet hovystupuje spontánně se vším humorem, který má, je to cenná příležitost pochopit nejen autora písně, ale i člověka, kterého máme před sebou.

Na začátku října 2009 vydal nové album s názvem "Manifesto abusivo", kterému v létě předcházel singl "Ferragosto".

Samuele Bersani v roce 2010

V roce 2010 se zúčastnil prvomájového koncertu v Římě, v září vystoupil na hudebním festivalu v Římě. Woodstock 5 hvězdiček organizované v Ceseně Beppem Grillem.

V roce 2012 se zúčastnil festivalu v Sanremu s písní "Un pallone" a získal cenu kritiky Mia Martini. na třetím večeru písňového festivalu, věnovaném italským písním, které se proslavily po celém světě, vystoupil se speciální verzí písně "Romagna mia" se srbským umělcem Goranem Bregovičem. vyšlo jeho album "Psyco - 20 anni di canzoni", kolekce předchozích písní sepřidání dvou dosud nevydaných skladeb, včetně té, která byla představena na festivalu.

Dne 25. června 2012 se zúčastnil solidární iniciativy Concerto per l'Emilia (Koncert pro Emilii), která byla uspořádána na stadionu Dall'Ara v Bologni s cílem získat finanční prostředky pro obyvatele postižené zemětřesením z 20. a 29. května 2012.

Následujícího roku, v září 2013, vyšlo nové album: Nuvola numero nove. Na nový počin si člověk musel počkat až do 10. dubna 2015, kdy vyšel charitativní singl "Le storie che non conosci", který složil a nazpíval Samuele Bersani společně s Pacifikem a na závěr ho obohatil o cameo Francesca Gucciniho.

V roce 2016 vyšlo jeho první živé album "La fortuna che abbiamo". V roce 2017 se podílel na druhé sérii televizního dramatu Rai. Stát se může cokoli hraje sám sebe.

Samuele Bersani se vrací s novým albem nazvaným "Kino Samuel v roce 2020: dílo, které podle jeho definice představuje znovuzrození po skončení milostného vztahu .