Životopis - Touhy a zoufalství

Jean Eustache se narodil 30. listopadu 1938 v Pessacu, malém městečku na okraji Bordeaux. Zde strávil celé dětství, o které se starala jeho babička z matčiny strany (Odette Robert), zatímco jeho matka se přestěhovala do Narbonne. Eustache měl tendenci držet toto rané období svého života velmi v tajnosti a to, co se dozvídáme, je způsobeno především silnou autobiografickou složkou některých jeho filmů.které se jí přímo týkají, jako například "Numéro zéro" a "Mes petites amoureruses".

Na začátku padesátých let vzala matka Jeana s sebou do Narbonne, kde žil v malém pokoji u španělského farmáře. Eustache byl nucen přerušit studium a v roce 1956 byl zaměstnán jako elektrikář v jedné firmě v Narbonne. Následujícího roku přijel do Paříže a začal pracovat jako kvalifikovaný dělník v dílně státních drah. Na konci padesátých let se mu podařiloobdrží výzvu do zbraně, ale odmítá odjet do Alžírska a neváhá se uchýlit k závažným sebepoškozujícím činům, aby získal povolení.

V té době se seznámil s Jeanne Delosovou, která se stala jeho partnerkou a s níž se usadil v bytě na Rue Nollet v 17. obvodu hlavního města (žila s nimi i Eustachova babička z matčiny strany). Z jejich svazku se narodili dva synové, Patrick a Boris.

Na počátku 60. let Eustache pěstoval svou velkou vášeň pro film, navštěvoval Cinémathèque a Studio Parnasse, navázal kontakt s redakcí Cahiers du cinéma a s některými klíčovými osobnostmi vznikající nové francouzské kinematografie.

Setkal se s Jeanem-André Fieschim, Jeanem Douchetem, Jaquesem Rivettem, Jeanem-Lucem Godardem, Ericem Rohmerem, Paulem Vecchiali, Jeanem-Luisem Comollim.

V těchto letech se také seznámil s Pierrem Cottrellem, který se navzdory některým neshodám stal jeho velkým přítelem a producentem některých jeho filmů. Když se ho v roce 1974 ptali na důvod, který ho vedl k natáčení filmů, Eustache odpovídal: " Ve svých dvaceti letech jsem přemýšlel asi dvě hodiny. Nepřemýšlím často, ale tehdy jsem se opravdu hluboce zamyslel. Ptal jsem se sám sebe: Co bude s mým životem? Mám dvě děti, vydělávám 30 000 starých franků měsíčně, pracuji padesát hodin týdně, bydlím v obecním domě. Mám velký strach, že můj život bude smutný, že se bude podobat karikaturám chudých životů, které vidím kolem sebe.Děsil jsem se, že se můj život bude podobat těm karikaturám. Nemůžu být ani spisovatelem, ani malířem, ani hudebníkem. Zbývá mi to nejjednodušší, kino. Každý večer, každou sobotu a každou neděli, veškerý volný čas, budu trávit v kině. Nebudu myslet na nic jiného než na to, abych se odreagoval od té hloupé práce, kterou dělám. Během dvou hodin, v jednom městě, jsem se rozhodl, že seNechal jsem se pohltit vášní. A zatímco jsem přemýšlel, zavolal mě zpět můj předák. ".

Poté, co byl přítomen natáčení několika Rohmerových a Douchetových filmů, se Eustache v roce 1963 rozhodl postavit za kameru a natočil svůj první krátký film s názvem "La soirée", a to díky filmu, který mu obstaral Paul Vecchiali, jenž se měl stát i jedním z protagonistů filmu. Film nebyl nikdy posmrtně uveden a dodnes není uveden. Jeho skutečnou prvotinou je film42' středometrážní film natočený ve stejném roce s názvem "Du côté de Robinson" (dnes však známý pod jednotným názvem "Les mauvaises frequentations").

V šedesátých letech získal Eustache také bohaté zkušenosti jako střihač, když pracoval na řadě cizích filmů: na krátkém filmu Philippa Théaudièra ("Dedans Paris", 1964), na televizním pořadu natočeném pro cyklus "Cinéastes de notre temps" (1966) věnovaném Jeanu Renoirovi, který natočil Jaques Rivette, na celovečerním filmu "Les idoles" od Marc'O a na krátkém filmu"L'accompagnement" (1967) Jeana-André Fieschiho a v roce 1970 "Une aventure de Billy le kid" Luca Moulleta.

Mezi koncem roku 1965 a začátkem roku 1966 se vrátil do Narbonne, aby s Jean-Pierrem Léaudem natočil film "Le Père Noël a les yeux bleus". Po rozchodu s Jeanne Delosovou, během milostného vztahu s Françoise Lebrunovou, natočil dva dokumentární filmy: "La Rosiére de Pessac" (1968) a "Le cochon" (1970), který režíroval společně s Jeanem-Michelem Barjolem. V roce 1971 natočil ve svém bytě dvouhodinový film "Numéro zéro" veve kterém babička z matčiny strany vypráví režisérovi o svém životě.

Koncem 70. let byla Eustachem sestříhána zkrácená verze pro televizi s názvem "Odette Robert", ale původní verze zůstala až do roku 2003 nezměněna.

V Paříži se seznámil s Jeanem-Jaquesem Schulem, Jeanem-Noelem Picqem a René Biaggim, trojicí "Marseillais", s nimiž trávil mnoho nočních hodin v klubech na Saint-Germain des Prés, což dalo vzniknout jistému oživení dandysmu, s nímž se Eustache později ztotožnil a který našel adekvátní filmové ztvárnění v postavě Alexandra, hlavního hrdiny filmu "La maman et la...".putain'.

Po rozchodu s Françoise Lebrunovou na počátku 70. let se přestěhoval do ulice Rue de Vaugirard, kde žil s Catherine Garnierovou a seznámil se s mladou polskou zdravotní sestrou Marinkou Matuszewskou. Právě jeho složitý vztah s těmito dvěma ženami se stal námětem jeho nejslavnějšího filmu "La maman et la putain", natočeného v roce 1972 a uvedeného následujícího roku v Cannes, kde byl uvedenobdržel zvláštní zmínku a rozdělil publikum.

V roce 1974 začalo natáčení filmu "Mes petites amoureuses" (poznamenaného smrtí Odette Robert), který se po nenápadném úspěchu svého předchůdce mohl natáčet v pohodlných podmínkách. Film se bohužel ukázal jako komerční neúspěch. Následovaly tři roky nečinnosti a v roce 1977 natočil film "Une sale histoire" s Jeanem-Noelem Picqem, Jeanem Douchetem a Michelem Lonsdalem. Zahrál si v několika krátkých sekvencích."Der amerikanische Freund" Wima Wenderse a "La tortue sur le dos" Luca Bérauda (který byl dříve jeho asistentem).

V roce 1979 natočil druhou verzi filmu "La Rosiére de Pessac", v níž natočil stejný obřad o jedenáct let dříve ve svém rodném městě. V roce 1980 natočil své poslední tři krátké filmy pro televizi: "Le jardin des délices de Jerôme Bosch", "Offre d'emploi" a "Les photos d'Alix.

V srpnu, během pobytu v Řecku, spadl z terasy a zlomil si nohu. Repatriován francouzským velvyslanectvím se podrobil operaci, ale rekonstrukce kosti ho trvale invalidizovala. Zbytek dní strávil zavřený ve svém bytě a psal mnoho projektů, kterým nebylo souzeno se realizovat. Posílal do "Cahiers du cinéma" (pro kteréVydal také poslední rozhovor publikovaný v únoru 1981) text nedokončeného scénáře s názvem "Peine perdue". Nahrál kazetu s dialogy krátkého filmu "La rue s'allume", který vymyslel s Jeanem-Françoisem Ajionem.

V noci ze 4. na 5. listopadu 1981 si Jean Eustache vzal život bodnou ranou do srdce ve svém bytě v ulici Nollet.