Životopis - Z občanské vášně

• Romány Dacia Maraini

Dcera spisovatele a antropologa Fosca Marainiho Dacia Maraini se narodila 13. listopadu 1936 ve Fiesole. Její matkou byla malířka Topazia Alliata, sicilská žena patřící do starobylého rodu Alliata di Salaparuta. Kromě toho, že je Maraini uznávanou spisovatelkou, se o ní dlouho psalo také kvůli jejímu dlouholetému vztahu s božstvem italské literatury.20. století Alberto Moravia, s nímž žil v letech 1962-1983 a který ho doprovázel na jeho cestách po světě.

Fosco Maraini si přál opustit fašistickou Itálii a požádal o převoz do Japonska, kde žil se svou rodinou v letech 1938-1947 a studoval Hainu, ohroženou populaci žijící na ostrově Hokkaidó. V letech 1943-1946 byla rodina Marainiových spolu s dalšími Italy internována v koncentračním táboře, protože odmítala oficiálně uznatTato vláda totiž v roce 1943 uzavřela spojenecký pakt s Itálií a Německem a požádala manžele Marainiovy, aby se přihlásili k republice Salò, což neučinili. Ve své básnické sbírce "Sněz mě" z roku 1978 spisovatelka líčí kruté strádání a utrpení, které v těch letech zažila, naštěstípřerušil příchod Američanů.

Po tomto mimořádně těžkém dětství se spisovatelka přestěhovala nejprve do Bagherie na Sicílii a poté do Říma, kde pokračovala ve studiu a vystačila si s různými zaměstnáními: spolu s dalšími mladými lidmi založila literární časopis "Tempo di letteratura", který vydávalo neapolské nakladatelství Pironti, a začala spolupracovat s časopisy jako "Nuovi Argomenti" a "Mondo". V 60. letech 20. století debutovalarománem "La vacanza" (1962), ale začala se věnovat i divadlu, když spolu s dalšími autory založila divadlo Teatro del Porcospino, v němž se hrály pouze nové italské hry od Pariseho po Gaddu, od Tornabuoniho po všudypřítomnou Moravii. Od druhé poloviny 60. let sama napsala řadu her, včetně "Marie Stuardy" (která měla velký mezinárodní úspěch),"Dialog prostitutky s klientem", "Extravaganza" až po nedávnou "Veroniku, nevěstku a spisovatelku" a "Kamilu".

V tomto neklidném roce 1962 kvůli ní Moravia mimo jiné opustil svou ženu a spisovatelku Elsu Morante.

V roce 1970 natočil film "L'amore coniugale" s Tomášem Milianem podle stejnojmenného Moraviova románu.

O tři roky později, v roce 1973, založila divadlo "Teatro della Maddalena", které vedly pouze ženy a kde o pět let později uvedla inscenaci "Dialog prostitutky s klientem" (přeloženou do angličtiny a francouzštiny a uvedenou ve dvanácti různých zemích). Divadlo bylo pro Dacii Maraini vždy také místem, kde informovala veřejnost o konkrétních společenských a politických problémech.

Také prozaická činnost, započatá v těchto letech, přinese viditelné plody v podobě románů s poměrně stálou kadencí. Připomeňme v chronologickém pořadí "L'età del malessere", "Memorie di una ladra", "Donna in guerra", "Isolina" (Premio Fregene 1985, znovu vydáno v roce 1992; přeloženo do pěti zemí), "La lunga vita di Marianna Ucrìa" (1990, ocenění: Campiello 1990; Libro dell'anno1990; přeloženo do osmnácti zemí), podle kterého byl natočen stejnojmenný film Roberta Faenzy "Marianna Ucrìa". Dalším titulem z devadesátých let je významný "Voci" (1994, Ceny: Vitaliano Brancati - Zafferana Etnea 1997; Città di Padova 1997; Internazionale per la Narrativa Flaiano 1997; přeloženo do tří zemí).

Z hlediska poezie však první sbírka veršů "Crudeltà all'aria aperta" pochází z roku 1966, následovaly "Donne mie", "Mangiami pure", "Dimenticato di dimenticare", "Viaggiando con passo di volpe" (Awards: Mediterraneo 1992 a Città di Penne 1992), "Se amando troppo".

V roce 1980 napsala ve spolupráci s Pierou Degli Espostim knihu "Storia di Piera" a v roce 1986 "Il bambino Alberto". Jako pilná přispěvatelka do novin a časopisů publikovala v roce 1987 část svých článků ve sborníku "La bionda, la bruna e l'asino".

Stále je velmi plodná, cestuje po světě, účastní se konferencí a premiér svých představení. V současné době žije v Římě.

Romány Dacia Maraini

• The Holiday, (1962)
• The Age of Malaise, (1963)
• Z paměti, (1967)
• Vzpomínky zloděje, (1972)
• Žena ve válce, (1975)
• Dopisy Marině, (1981)
• Vlak do Helsinek, (1984)
• Isolina, (1985)
• Dlouhý život Marianny Ucrìa (1990), držitel ceny Campiello.
• Bagheria, (1993)
• Hlasy, (1994)
• Sladké pro sebe, (1997)
• Loď do Kóbe, (2001)
• Dove, (2004)
• Hra o vesmír Imaginární dialogy mezi otcem a dcerou, (2007)
• Vlak poslední noci, (2008)
• Dívka z Via Maqueda, (2009)
• Velký večírek (2011)
• Šťastná lež (2011)
• Ukradená láska (2012)
• Klára z Assisi. Chvála neposlušnosti (2013)
• Dívka a snílek (2015)
• Tři ženy. Příběh lásky a nelásky (2017)
• Šťastné tělo. Příběh o ženách, revolucích a odcházejícím synovi (2018)
• Trio. Příběh dvou přátel, jednoho muže a messinského moru (2020)