Životopis - Italské komedie

Když se řekne "posvátné monstrum", nikdy nebyl tento termín tak výstižný jako v případě Maria Monicelliho, historické postavy italské kinematografie, tvůrce mimořádných titulů v tom rozsáhlém katalogu, který nese jméno Italská komedie .

Mario Monicelli se narodil 16. května 1915 v rodině mantovského původu a vyrůstal ve Viareggiu 30. let 20. století, kde dýchal vzduch módních pláží, tehdy centra čilého literárního a uměleckého ruchu.

Navštěvoval klasické gymnázium Giosuè Carducciho a k filmu se dostal v Tirrenii díky přátelství s Giacomem Forzanem, synem zakladatele studií Pisorno. V tomto kontextu se formoval zvláštní jízlivý a neuctivý toskánský duch, který hrál tak velkou roli v Monicelliho filmové poetice (mnoho vtipů vyprávěných ve slavném filmu "Amici miei", který se stalkultovního žánru, jsou inspirovány skutečnými epizodami z jeho mládí).

Po experimentech s malými kroky a průkopnickém snímku "Pioggia d'estate", který natočil v roce 1937 se skupinou přátel, debutoval jako profesionální režisér v roce 1949 ve spolupráci se Stenem filmem "Totò cerca casa". Mario Monicelli je zručný vypravěč příběhů, jemuž je cizí jakýkoli zakouřený režijní intelektualismus, má účinný a funkční styl, jeho filmy dokonale plynou, aniž by člověk vnímalpřítomnost kamery.

Některé tituly ho navždy zapsaly do dějin kinematografie: "I soliti ignoti" z roku 1958 (s Vittoriem Gassmanem, Marcellem Mastroiannim, Totò, Claudií Cardinale), který je mnohými považován za první skutečný milník filmového umění. Italská komedie La grande guerra" (1959), komická a antiretorická freska o první světové válce; "L'armata Brancaleone" (1966), v níž vymyslel veselý středověk, který vypráví o současnosti nepravděpodobným makaronským jazykem, jenž se stal epochálním.

A opět "La ragazza con la pistola" (1968), již zmíněné "Amici miei" (1975), "Un borghese piccolo piccolo" (1978) a "Il marchese del Grillo" (1981) se skvělým Albertem Sordim, až po novější díla jako rozkošný "Speriamo che sia femmina" (1985), sžíravý "Parenti serpenti" (1992) nebo neuctivý "Cari fottutissimi amici" (1994, s Paolem Hendelem).

V roce 1995, u příležitosti jeho 80. narozenin, mu město Viareggio udělilo čestné občanství.

Zemřel sebevraždou 29. listopadu 2010 skokem z okna římské nemocnice San Giovanni, kde byl hospitalizován kvůli rakovině prostaty.