Životopis - Poetické cesty

• Základní bibliografie Edoarda Sanguinetiho

Edoardo Sanguineti, básník, spisovatel, kritik a překladatel, se narodil 9. prosince 1930 v Janově. Jeho otec Giovanni, bankovní úředník, a matka Giuseppina Cocchi se přestěhovali do Turína, když byly Edoardovi pouhé čtyři roky. V té době byla malému chlapci diagnostikována vážná srdeční choroba: diagnóza se ukázala jako nesprávná, ale tato příhoda ho neopomněla ovlivnit, aby se stal básníkem.dlouho. po černém kašli je vyšetřen specialistou, který zjistí diagnostickou chybu, jejíž je obětí. Od té doby bude muset provozovat hodně fyzické aktivity (gymnastika, jízda na kole, tenis), aby se mu vrátil svalový tonus. Mezitím ho přejde touha věnovat se tanci, lítost, která ho bude provázet po mnoho let.

V Turíně Edoardo vyrůstá v blízkosti Luigiho Cocchiho: jeho strýc, hudebník a muzikolog, který se v minulosti setkal s Gobettim a Gramscim a spolupracoval s časopisem "L'Ordine Nuovo", bude pro budoucího básníka důležitým orientačním bodem při jeho výchově. Letní prázdniny tráví v Bordigherě (Imperia), kam za ním jezdí jeho bratranec Angelo Cervetto, který mu předává svou vášeň pro jazz.

V roce 1946 zahájil klasická studia na Liceu d'Azeglio: jeho učitelem italštiny byl Luigi Vigliani, jemuž věnoval esej o Gozzanovi; jako prvnímu dal přečíst několik básní, později část "Laborintus"; tu začal psát v roce 1951.

Seznámil se s Enricem Bajem, který vytvořil manifest nukleárního malířství, z něhož se zrodil nuklearismus.

V roce 1953 mu zemřela matka, zároveň se seznámil s Lucianou, která se v roce 1954 stala jeho ženou. V témže roce se seznámil s Lucianem Anceschim, který si přečetl "Laborintus" a rozhodl se jej vydat. V roce 1955 se pak narodil jeho nejstarší syn Federico.

Po ukončení studia v roce 1956 vyšel časopis Laborintus.

Po narození Alessandra (1958) a Micheleho (1962) se v Palermu v roce 1963 zrodilo literárněkritické hnutí "Gruppo 63", které bylo výsledkem kulturních vazeb a kontaktů navázaných v předchozích letech.

Mezitím Sanguineti, který již pracoval jako asistent, získal profesuru. V roce 1965 mu byla udělena katedra moderní a současné italské literatury na literární fakultě Turínské univerzity.

Po rozpuštění "Gruppo 63" v roce 1968 kandidoval Sanguineti ve volbách do Poslanecké sněmovny na kandidátkách PCI.

Poté se s rodinou přestěhoval za prací do Salerna: vyučoval zde obecnou italskou literaturu a současnou italskou literaturu. V roce 1970 se stal mimořádným profesorem.

S rodinou strávil šest měsíců v Berlíně, po smrti otce (1972) se mu narodila dcera Giulia (1973) a stal se profesorem v Salernu. Poté začal spolupracovat s "Paese Sera".

Poté získal místo profesora italské literatury na univerzitě v Janově, kam se přestěhoval i s rodinou; zde začal spolupracovat s "Il Giorno".

V roce 1976 spolupracoval s "L'Unità" a začalo období jeho velké politické angažovanosti: byl zvolen městským radním (1976-1981) v Janově a poslancem Poslanecké sněmovny (1979-1983) jako nezávislý na kandidátce PCI.

Hodně cestoval: Evropa, Sovětský svaz, Gruzie, Uzbekistán, Tunisko, Čína, Spojené státy, Kanada, Mexiko, Kolumbie, Argentina, Peru, Japonsko, Indie. V roce 1996 ho prezident republiky Oscar Luigi Scalfaro jmenoval rytířem velkokříže Řádu za velké zásluhy Italské republiky.

V roce 2000 z univerzity odešel.

Za svou dlouholetou literární kariéru obdržel řadu ocenění, mimo jiné Zlatou korunu Struga a Cenu Librexe Montaleho (2006). Je zakládajícím členem "Accadémie Européenne de poésie" (Lucemburk) a poradním členem "Poetry International" (Rotterdam), bývalým básnickým faraonem Patafyzického institutu v Miláně, od roku 2001 je transcendentálním satrapou, velmistrem O.G.G. (Paříž) a prezidentem "Poetry International".Oplepo.

Zemřel 18. května 2010 v Janově.

Základní bibliografie Edoarda Sanguinetiho

• Laborintus (1956)
• Triperuno (1960)
• Interpretace Malebolge (esej, 1961)
• Mezi secesí a krepuskularismem (esej, 1961)
• Italské capriccio (1963)
• Ideologie a jazyk (esej, 1965)
• Dantův realismus (esej, 1966)
• Guido Gozzano (esej, 1966)
• Hra na husu (1967)
• Divadlo (1969)
• Poezie 20. století (antologie, 1969)
• Přírodní příběhy (1971)
• Wirrwarr (1972)
• Noviny (1976)
• Postkarten (1978)
• Tapety (1980)
• Scartabello (1981)