Životopis - Panna Maria Bitevní

Emma Bonino, poslankyně Evropského parlamentu a bývalá komisařka EU pro humanitární pomoc, spotřebitelskou politiku a rybolov, se již více než třicet let angažuje v politice metodami, které často vyvolávají kontroverze. Její kariéra začala v polovině sedmdesátých let bojem za legalizaci potratů v Itálii a později za potvrzení rozvodů alegalizace měkkých drog.

Narodila se 9. března 1948 v Bra (Cuneo) a vystudovala cizí jazyky a literaturu na milánské univerzitě Bocconi, Emma Bonino Poté, co začala bojovat v Radikální straně po boku Marca Pannelly, založila v roce 1975 Cisa (Centrum pro informace, sterilizaci a potraty) a o rok později byla zvolena do Poslanecké sněmovny. Kvůli tehdy ještě zaostalé mentalitě v Itálii, pokud jde o tuto problematiku, se činnost Cisa zastavila.

V roce 1979 se stala poslankyní Evropského parlamentu (tuto funkci znovu získala v roce 1984) a osobně se angažovala v mnoha referendech prosazovaných radikály, zejména v otázkách občanských práv.

Od poloviny 80. let také jako jedna z mála v Evropě (italské politické spory se soustředily spíše na domácí otázky) prosazovala řadu mezinárodních kampaní na obranu lidských, občanských a politických práv ve východoevropských zemích. V roce 1991 se stala předsedkyní nadnárodní a transparentní Radikální strany a v roce 93 její tajemnicí.V roce 1994 byla na pokyn Berlusconiho vlády jmenována evropskou komisařkou pro spotřebitelskou politiku a humanitární pomoc. Tato volba, už jen proto, že ji prosazoval vůdce strany Forza Italia, vzbudila mnoho kontroverzí, neboť mnozí považovali spolupráci s průmyslníkem za zradu radikální politiky.vášeň a odvahu a svými schopnostmi si získal mezinárodní věhlas.

Dne 27. září 1997 byla unesena Talibanem v nemocnici v afghánském Kábulu, kam se vydala zkontrolovat fungování evropské humanitární pomoci. Po čtyřech hodinách byla propuštěna a odsoudila hrozné životní podmínky afghánských žen na celém světě.

V roce 1999 kandidovala sama jako prezidentka republiky. Ojedinělá a nepravděpodobná pozice (přímá volba prezidenta neexistuje), ale podpořená údernou kampaní, která jí pomohla k nečekanému úspěchu v evropských volbách téhož roku se ziskem pozoruhodných 9 %. Přesto se do nové Evropské komise nedostala,V regionálních volbách 16. dubna 2000 však Boninův seznam ztrácí většinu své podpory a zastavuje se na dvou procentech.

Emma Bonino Naopak, spolu s nezničitelným Pannellou prosadil řadu referend na různá témata, od trhu práce po odbory, od soudnictví po volební systém. Chvályhodné a odvážné iniciativy, které však nebyly voliči odměněny: 21. května 2000 totiž referenda neúprosně ztroskotala na neúspěchu voleb do Evropského parlamentu.Neúspěch, který Bonina přiměje k vyslovení hořkých slov, protože je přesvědčen, že s ním skončilo specifické politické období, které se opíralo o referenda a zapojení občanů. V každém případě se blíží politické volby v roce 2001, v nichž se Boninova listina představí sama a dosáhne nepříliš povzbudivého konsenzu, pouze2,3 procenta hlasů.

Na druhou stranu postoje Emmy Bonino jsou jen zřídka smířlivé a často se dostávají do rozporu s tím, co bychom si přáli, aby bylo běžné, zejména v zemi, jako je Itálie. Nedávno se například postavila proti Vatikánu kvůli rozhodnutí katolické církve o odmítnutí experimentů s takzvanými kmenovými buňkami (které by daly naději na vyléčení lidem trpícímPetra s transparenty s hesly, která někteří považují za rouhačská, jako například "Žádný Taliban, žádný Vatikán".

Na druhou stranu není nouze o mezinárodní iniciativy, které jsou ve světě vysoce oceňovány. Nedávno opět cestovala s Marcem Pannellou do Záhřebu, kde jim ministr Tonino Picula předal vyznamenání za jejich angažovanost v roce 1991, kdy podpořili chorvatský boj za nezávislost. Ze Záhřebu pak odjeli do Tirany na sjezd radikální strany, odkud EmmaBonino se poté přestěhovala do Káhiry, kde již nějakou dobu žije.

Díky svým silně liberálním postojům ztělesňuje Emma Bonino spolu s radikální stranou a jejím vůdcem Marcem Pannellou jednu z nejzajímavějších, i když menšinových a málo poslouchaných politických alternativ v Evropě. Emma Bonino také představuje mimořádnou sílu žen v politice: její odhodlání, obětavost, vášeňpřispěly k obrovskému rozšíření lidských a občanských práv v zemi.

V květnu 2006 byla jmenována ministryní pro evropské záležitosti v Prodiho vládě.

V parlamentních volbách v dubnu 2008 kandidovala a byla zvolena do Senátu jako hlavní kandidátka Demokratické strany ve volebním obvodu Piemont na základě dohody mezi demokraty a radikály v rámci delegace radikálů v PD. 6. května 2008 byla zvolena místopředsedkyní Senátu republiky.

Následně vydala knihu o zvyšování a vyrovnávání věku odchodu do důchodu pro ženy s názvem "Důchodkyně bude ona - ženy, rovnost a hospodářská krize" (březen 2009).

V roce 2010 kandidovala na předsedkyni regionu Lazio s podporou radikálů a později i Demokratické strany a dalších středolevicových stran. Ve volbách ji porazila o pouhých 1,7 procentního bodu Renata Polverini, kandidátka strany Popolo della Libertà.

Na konci dubna 2013 Emma Bonino byl jmenován ministrem zahraničí Lettovy vlády.