Životopis - Železný anděl

Slavná americká herečka, která se narodila 12. května 1907 v Hartfordu ve státě Connecticut, vytvořila spolu se Spencerem Tracym jeden z nejoblíbenějších a nejsympatičtějších párů v dějinách filmu (profesionální partnerství trvalo dvacet pět let, od roku 1942 do roku 1967).

Umělec měl to štěstí, že pocházel z velmi zámožné rodiny, což usnadnilo a podpořilo jeho sklony: jeho otec byl jedním z nejznámějších amerických urologů, zatímco jeho matka, sestřenice velvyslance, byla jednou z takzvaných "sufražetek", což byla přezdívka žen, které bojovaly za potvrzení ženských práv (v té době totiž něžné pohlaví nemělo právo na ženskou svobodu).ani elementární volební právo). můžeme tedy dobře říci, že matka byla ženou přední, vysoce vzdělanou a schopnou kritické samostatnosti. To znamená, že byla schopna pochopit a porozumět dceři i v jejích zálibách a následovat ji v aktivitách, které se mohou zdát nejasné (jak tomu často bývá v bohatých i nepříliš bohatých rodinách).

Bohužel budoucí a již tak citlivou herečku poznamenalo nemalé trauma, a sice sebevražda jejího bratra, který si vzal život z důvodů, jež nebyly nikdy objasněny. Nejenže nezanechal prakticky nic, čím by své gesto zdůvodnil, ale dokonce ani nedal žádné signály, které by mohly vést k podezření, že se rozhodl pro tak extrémní rozhodnutí.balvan v Hepburnově duši.

Malá Katharine zase začala hrát už v raném věku, a to právě ve "feministických" představeních, která organizovala její matka. Ačkoli si pěstovala citlivou a introspektivní duši, ve srovnání s průměrem svých vrstevníků velmi hlubokou a vyzrálou, charakterová kůra, která ji odlišovala, byla silná a rozhodná, s vrcholy, které mohly dosáhnout až drsnosti.

Vše zkrátka nasvědčuje tomu, že mladá dívka má agresivní povahu, i když ve skutečnosti je to uvnitř milá žena se slabostmi každého z nás. Nicméně ta dávka agresivity, kterou dokázala při přípravě představení ze sebe dostat, jí ve světě showbyznysu nemalou měrou pomohla. Jako správná dcera patřící k vyšší vrstvě nezanedbávala studium a vystudovala vysokou školu.Bryn Mawr, vysokou školu navštěvovanou příslušníky vyšší společnosti.

Ve čtyřiadvaceti letech se provdala za burzovního makléře Ludlowa Smithe, s nímž se rozvedla už po pěti letech. Ani na profesním poli se jí nedařilo o mnoho lépe: první zkušenosti byly neúspěšné, budoucí diva nedokázala uplatnit svůj talent. Nebo ji prostě okolí dostatečně nedocenilo a nepochopilo: to už se nikdy nedozvíme.

Na začátku své kariéry se věnovala převážně divadlu a její vystoupení byla poznamenána vzestupy i pády.

Faktem však zůstává, že pouhý rok před rozchodem s manželem, v roce 1932, přišlo její první uznání, a to ve filmu "Horečka života", kde si zahrála po boku neméně talentovaného Johna Barrymora, ve 30. letech hvězdy svého oboru.

Jak se říká, jsou to první zatroubení, která vítají kariéru na vzestupu.

Tento film má však štěstí i z jiného důvodu: na place se setkává s jistým Georgem Cukorem, skutečným kamerovým mágem, železným profesionálem, který se stane stěžejním režisérem téměř všech jeho filmů a provází ho po celou jeho kariéru.

Hned poté, na vlně slávy a s producentskou horečkou, která se snažila kout "žhavé železo" úspěchu, natočila film "The Silver Moth" od produkční společnosti RKO, s níž byla profesně spojena až do roku 1940. Jde o romantickou a poněkud hrdinskou roli emancipované a rebelující letkyně (téměř portrét její matky!), která se chce vymanit z bludného kruhupokrytecký svět podmíněný falešnými hodnotami, se nechal zabít skokem ze svého dvoumotorového letadla.

Tento typ postavy, poněkud proti pravidlům a nedůvěřující tradičním společenským pravidlům, z ní rychle udělal ikonu nové mládeže, která možná ještě není úplně rebelská, ale je na nejlepší cestě se jí stát.

Po celá 30. léta tak byla Katharine Hepburnová symbolem moderní, nepředpojaté dívky, která se nikomu nedívá do tváře a která umí ocenit novinky a inovace v oblasti kostýmů a techniky. Klasický příklad tohoto ideálního ztělesnění ženského prototypu se opět nabízí v novém modelu ženy, který se jí podařilo vytvořit v postavě Jo (neZde jsme na hony vzdáleni převládajícímu kánonu máslové a submisivní ženy, který byl v té době v módě: herečka naopak nabízí model silné osoby, která ví, co chce, a dokáže se rovnocenně stýkat s opačným pohlavím, i když nemusí nutně dojít k úderu, ale spíše ktaké schopnost vášnivě milovat.

V roce 1933 přišlo první kariérní uznání v podobě udělení Oscara za film "Jitřní sláva". V roce 1935 však po nečekaném neúspěchu filmu "Ďábel je dívka" (po boku Caryho Granta) hrála a získala uznání ve filmu "První láska". Filmová sláva se opět vrátila s filmem "Jeviště" Gregoryho La Cavy. V roce 1938 si zahrála Zuzanu a dopadlataké skvělá herečka.

Katharine Hepburnová se pak vrátila ke své staré a zpočátku nevděčné lásce: k divadlu. Po několika měsících na jevišti se počátkem 40. let vrátila do Hollywoodu a po sérii komerčních neúspěchů, které jí vynesly nezaslouženou přezdívku "kasovní jed", odešla od společnosti RKO. Ale znáte to: Hollywood vás oslavuje, když jste úspěšní avás pohřbí, když narazíte na potíže.

Úspěch se naštěstí dostavil znovu, a to s rolí rozmarné dědičky ve filmu "Skandál ve Filadelfii", který produkovala společnost MGM a režíroval její přítel a důvěryhodný režisér Cukor. Její výkon byl dokonalý, sofistikovaný, elegantní a stylový. 1942 byl rokem, kdy se seznámila se Spencerem Tracym, mužem, který měl po pětadvacet let představovat nejen výjimečného uměleckého partnera sTakové společenství je ve společně natočených filmech působivě cítit a divák ho nemůže necítit na vlastní kůži: toto "plus", které se nabízí v představení a které z filmu vystupuje, přispívá k úspěchu filmu "Žena dne".

V roce 1947 však přišla na řadu poněkud anomální role, která by se mohla zdát krokem zpět vzhledem k obrazu, který o sobě herečka podávala veřejnosti. Hrála totiž romantickou hrdinku Kláru, manželku "šíleného" hudebníka Roberta Schumanna, ve filmu "Píseň o lásce". Název nepochybně naznačuje různé druhy zhýralosti, ale nemělo by se zapomínat na to, žeSchumannová nicméně patřila k nejsamostatnějším ženám své doby, dokázala prosadit postavu hudebnice nejprve v koncertních společnostech, skvělé virtuosky konkurující nejslavnějším posvátným monstrům nástroje (v tomto případě klavíru) a dokázala se prosadit proti mužské dominanci i na kompoziční frontě (ačkoli její partiutura začalalze ocenit až nyní). Zkrátka další případ anomální ženy, bílé mouchy.

V roce 1951 byla výjimečná ve filmu "Africká královna", který natočila po boku skvělého Humphreyho Bogarta. Vzrušující a nezapomenutelná byla její Madame Venable ve filmu "Náhle minulé léto" J. L. Mankiewicze.

Když Spencer Tracy onemocněl, Hepburnová zanedbala svou práci, aby mu mohla být po boku. Jejich posledním společným filmem byl "Hádej, kdo přijde na večeři", za který Hepburnová v roce 1967 získala svého druhého Oscara (prvního získala za "Ranní slávu"). O několik týdnů později Spencer Tracy zemřel.

Po smrti svého milovaného partnera se Hepburnová na natáčení vrátila ještě mnohokrát a získala další dva Oscary: za filmy Lev v zimě a Na Zlatém jezeře, který byl zároveň jejím posledním filmem z roku 1981.

Čtyři Oscary a dvanáct nominací za téměř padesátiletou kariéru: to je rekord, který se dosud žádné jiné hvězdě nepodařilo překonat.

Katharine Hepburnová zemřela 29. června 2003 ve věku 96 let.

Slavný dramatik Tennesse Williams o ní řekl: "Kate je herečkou snů každého dramatika. Každou akci, každý fragment textu naplňuje vhledem umělkyně, která se narodila jen pro tento účel.