Životopis - The Lizard King, básník propůjčený hudbě

James Douglas Morrison, nebo prostě Jim, jak mu vždy říkali jeho fanoušci, kteří mu dodnes nosí květiny na jeho pařížský hrob, se narodil 8. prosince 1943 v Melbourne na Floridě v USA. Zpěvák, skladatel, rocková ikona, básník, charismatický vůdce skupiny The Doors: pravděpodobně nejvýznamnější americké rockové skupiny v dějinách. Symbolicky ztělesňoval protest mladých lidí.Šedesátá léta vypukla na univerzitě v Berkeley a poté se rozšířila po celé Evropě a pro všechny se stala jednou z ikon kostýmní revoluce 60. let, která našla své politické vyústění v pacifistických protestech proti válce ve Vietnamu.

Jim Morrison, prorok svobody, zaplatil životem za své excesy, které osudově poznamenalo nadužívání alkoholu a drog. Jim Morrison je spolu s kytaristou Jimim Hendrixem a zpěvačkou Janis Joplin jednou ze tří rockových osobností, které postihlo takzvané "prokletí J", charakterizované smrtí všech tří hudebníků ve věku 27 let a za nikdy zcela nevyjasněných okolností.

Jim Morrison, který se prohlašoval za krále ještěrů, sexuální ikonu připomínající Dionýsa, blouznivé a nezkrotné božstvo, byl také a především básníkem, který vydal dvě sbírky veršů o svém původu. porazit S jeho jménem jsou spojeny historické rockové písně, například "The End", "Break on Through (To the Other Side)", "Light My Fire", "People are strange", "When the music's over", "Waiting for the sun" a "L.A. Woman". V roce 2008 se americký zpěvák umístil na 47. místě v žebříčku nejpopulárnější rockové hudby na světě.100 nejlepších zpěváků všech dob podle známého časopisu Rolling Stone. K mýtu Jima Morrisona významně přispěl také režisér Oliver Stone svým filmem "The Doors", který byl uveden v roce 1991 a který byl veřejností velmi ceněn. V roli zpěváka najdeme herce Vala Kilmera.

Když se začteme do jeho strohého životopisu, je třeba říci, že malý Jim není snadné dítě. Trpí neustálým cestováním kvůli práci svého otce, George Stephena Morrisona, vlivného admirála amerického námořnictva, který se o mnoho let později ocitne v Tonkinském zálivu, v době slavného incidentu, jenž poskytne USA záminku k válce proti USA.Vietnamu. Jeho matka se jmenuje Clara Clarkeová a je ženou v domácnosti, dcerou známého právníka. James vyrůstá se sestrou Anne Robinovou a bratrem Andrewem Leem: je to pro něj přísná výchova stejně jako pro jeho dva bratry, s nimiž se nikdy nesblížil. Všichni tři často mění školy a přátelství, jsou nuceni k nestabilitě.

Pouhé tři roky po Jimově narození se rodina Morrisonových přestěhovala z Pensacoly na Floridě do Clearwateru u Mexického zálivu. O rok později, v roce 1947, byli nejprve ve Washingtonu a pak v Albuquerque. A právě během jedné z těchto cest autem zažil Jim Morrison jeden ze zážitků, který ho nejvíce poznamenal na celý život a stal se zdrojem inspirace pro několik dalších filmů.Podle Morrisona samotného se v roce 1947 stal se svou rodinou účastníkem nehody při cestě pouští mezi Albuquerque a Santa Fe v Novém Mexiku. Zde malý Jim poprvé objevil smrt, když na silnici spatřil množství těl indiánských dělníků z kmene Pueblo, z nichž mnozí byliPozději sám americký zpěvák tvrdil, že do něj vstoupila duše šamana, který při této události zemřel, a ovlivnila ho na celý zbytek života.

Rodina se však i nadále stěhovala. Přijeli do Los Altos v Kalifornii, kde budoucí rocková hvězda začala chodit do základní školy. O tři roky později vypukla korejská válka a otec musel odejít na frontu. Důsledkem bylo další stěhování, tentokrát do Washingtonu v roce 1951. Následující rok se usadili v Claremontu nedaleko Los Angeles.

V roce 1955 se mladý Morrison ocitá v San Francisku na předměstí Alameda, kde navštěvuje osmou třídu. O dva roky později nastupuje do deváté třídy a odhaluje všechny své kvality vzorného žáka, který hltá filozofické a literární texty natolik, že si zaslouží několik čestných uznání.

Počátek jeho vzpoury proti měšťáckému postavení, dá-li se to tak nazvat, se odehrává v básníkově knihkupectví. porazit Lawrence Ferlinghettiho, kterého Jim začal od roku 1958 hojně navštěvovat, stejně jako pochybné kluby v San Francisku.

Krátká mezera a přichází další přestup, tentokrát do Virginie, kde Jim udivuje učitele na střední škole George Washingtona. Jeho IQ se vymyká tabulkám a dosahuje hodnoty 149. Změna je však radikální a mezi lety 1960 a 1961 se v něm odehraje něco, co ho kromě jiných projevů zmatené vzpoury přivede k tomu, že se hlasitě netrefí do školnídoručení diplomů, což jeho otce rozzuří.

Prarodiče ho pak posílají na Floridu, kde navštěvuje Junior College of Saint Petersburg, ale s nevalnými výsledky: nyní je na cestě k porazit a projevilo se to i na jeho stále zanedbanějším vzhledu. Odešel na Floridskou státní univerzitu v Tallahassee a začal chodit se studentkou Mary Frances Werbelowovou.

Rok 1964 je pro Jima Morrisona a jeho rodinu důležitý. Budoucí rocker chce jít studovat na UCLA, kalifornské centrum experimentálního filmu. Jeho otec mu nechce dát peníze na tento nový podnik, který považuje za zbytečný: chce, aby jeho nejstarší syn měl budoucnost v armádě. Jim se tedy, jak později přiznává, ostříhá, upraví, oblékne seuklidí a konfrontuje se s otcem v dlouhém rozhovoru, který při bližším pohledu bude prakticky posledním mezi nimi. Přitom získá peníze pro UCLA. je to vlastně definitivní rozchod s jeho původem a rodinou. Morrison dokonce zajde tak daleko, že prohlásí, že osiřel.

UCLA se ukáže být stejně zklamáním jako naopak podnětnou zkušeností: nepochopen z režijního hlediska (dva z jeho jediných krátkých filmů se v rámci školy nedočkají většího ohlasu), vrhá se Jim na literaturu a hudbu, což si vykládá jako příležitost k tvorbě poezie. Spolu s ním se na kurzech objevují takové osobnosti jako Martin Scorsese a Francis Ford.Coppolou, který prošel touto fakultou, ale především Morrison navázal vztahy s Rayem Danielem Manzarekem, který se měl stát jeho budoucím klávesistou.

Oba se potkali na pláži v Benátkách, Morrisonově oblíbeném místě pro jeho noční toulky, nyní zasvěcené alkoholu a životu. český Zdá se, že jedna kniha, vedle "Na cestě" Jacka Kerouaca a básní Allena Ginsberga, ho fascinovala více než ostatní: "Dveře vnímání" od vizionářského a geniálního britského spisovatele Aldouse Huxleyho, autora "Nového světa" a esejistického románu "Ostrov".

Setkání s Rayem Manzarekem vedlo ke zrodu skupiny The Doors, jejíž název je poctou názvu knihy, kterou Morrison miloval a která zase vychází ze známého verše básníka Williama Blakea. Těm dvěma tedy netrvalo dlouho a založili kapelu, především díky Jimovu básnickému repertoáru, který se léta prakticky nezabýval ničím jiným než zapisováním veršů. První píseň vůbecPodle některých svědectví Morrison broukal Manzarekovi do uší první sloky této písně, čímž na pianistu zapůsobil a přesvědčil ho, aby založil rockovou kapelu.

O rok později, v roce 1966, jsou Doors ve "Whisky a Go Go", nejslavnějším hudebním klubu v západním Hollywoodu. Spolu s prvními dvěma jsou zde také kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore: první z nich oživí "Light my fire", jednu z nejoblíbenějších písní mladých lidí všech generací, charakterizovanou dlouhým, lysergickým Hammondovým sólem, pod nímž je podepsán Manzarek. Klavírista také působí v rolibasy, přičemž levou rukou současně přidává tempo a obraty.

Mezitím se Jim na Sunset Stripu, klubové čtvrti Los Angeles, seznámí s Pamelou Coursonovou, budoucí Pam, jedinou ženou, kterou bude milovat a kterou bude skutečně milovat.

Morrisonova vystoupení mezitím skandalizují manažery klubů a dokonce i Whisky a Go Go se rozhodne kapelu propustit, a to po jedné z nejžhavějších verzí známé písně "The End", kterou frontman Doors zpívá a předvádí velmi pikantním způsobem, čímž vytváří intenzivní a někdy až skandální komunikaci s přítomným publikem. Během krátké doby Jac Holzman, zakladatel kapelynahrávací společnost Elektra Records, dnes již legendární, nabídla skupině Doors exkluzivní smluvní závazek na sedm alb.

4. ledna 1967 vydala Elektra historicky první album Morrisona a jeho spoluhráčů, které se, jak bylo v té době zvykem, jmenovalo podle názvu kapely: "The Doors". Album bylo bombou a soupeřilo s "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" The Beatles o první místo v americkém žebříčku. Mělo všechno: bluesové zvuky jako starou baladu "Alabama Song", tvrdé rytmy a naštvané písně.jako "Break on through" a "Light my fire", vizionářské a poetické scény jako "The end" a "The Crystal Ships", spolu s latinskými rytmy, flamencovými kytarami a boogie vyhrávkami Manzarekových varhan. A především jsou tu Jimovy verše a lysergický dopad jeho hlasu: nikdy ne dokonalého, ne výjimečného, často výhradně barytonového, ale přesto nesmírně charismatického.

Následující turné má velký úspěch. Morrison si zkrátka vydobude pověst podněcovatele davů, provokatéra, rebela. Během svých koncertů se nebrzdí v ničem: často opilý a pod vlivem drog zve lidi na pódium, provokuje policii, balancuje na pódiu, noří se do publika a hlasem simuluje orgasmus, což někdy způsobí konecimprovizuje na živých vystoupeních. Především se ale hodně snaží svlékat.

V roce 1967 vyšlo druhé album "Strange Days", které se dostalo na třetí místo žebříčku Billboard 200. Během turné Doors vystupovali v nejlepších amerických sálech, od Berkeley Community Theatre přes Fillmore, Winterland v San Franciscu až po historické Village Theatre v New Yorku, tedy v nejvýznamnějších rockových sálech té doby.

V této sezóně je skupina pozvána do "The Ed Sullivan Show", přesněji 17. září. Jedná se o nejsledovanější pořad v Americe, kde se Jim etabluje jako symbol rebelie. Moderátor zpěváka požádá, aby se vyhnul slovu "higher" (odkazujícímu na drogové opojení), a Morrison okamžitě provokativně neuposlechne a slovo vysloví ještě hlasitěji,Mezitím jsou The Doors již na vrcholu svého úspěchu.

Následujícího 9. prosince přichází jedno z mnoha zatčení Jima Morrisona na pódiu, které je způsobeno zpěvákovou neustálou provokací vůči uniformovaným policejním složkám. Je to jeho neustálá provokace, pokropená alkoholem a dovedená do extrému halucinogeny, na nichž je Morrison stále více závislý.

V červenci 1968, kdy se Doors stávali pro veřejnost stále větším křížem a potěšením, přišlo album "Waiting for the sun", ze stejnojmenné skladby obsažené na albu. Po technické stránce nejde o vynikající dílo, ale obsahuje několik nejlyzergičtějších písní v rockové historii, z nichž mnohé se soustředí na halucinogenní zážitky zpěváka s jeho kapelou. K nim se jedenvedle několika milostných písní, dcer Jimova a Pamina stále trýznivějšího vztahu, jako jsou "Love Street" a "Hello, I love you".

Přišla také jedna z nejdůležitějších událostí, netrpělivě očekávaný koncert v Hollywood Bowl v Los Angeles, považovaný za rockovou událost roku. Zde se však na rozdíl od několika posledních vydání frontman kapely soustředil na vystoupení a nedopřál si své obvyklé chování. Tak tomu bylo naopak během všech následujících koncertů, často přerušovaných a pustošených fanoušky, jako např.na tom v Singer Bowl v New Yorku a na tom v Clevelandu, kde Jim Morrison také zahajoval davové potápění. Přesto se singl "Hello, I Love You" dostal v létě toho roku na první místo hitparády.

Jako sexy ikona a nezvladatelná rocková hvězda je navždy zvěčněn na slavné černobílé fotografii fotografa Joela Brodského nazvané "Mladý lev". Od tohoto okamžiku však začíná zpěvákův úpadek, neboť se stále více hádá se zbytkem kapely i se svou partnerkou, která nyní propadá alkoholu a drogám.

Nejhorší epizoda pochází z roku 1969, z koncertu v Miami v Dinner Key Auditorium. The Doors se vraceli z dlouhého a víceméně úspěšného evropského turné a především z vyprodaného koncertu v Madison Square Garden. V Miami však Morrison zašel příliš daleko a koncert se zvrhl ve skutečné výtržnosti: zpěvák byl obviněn, že publiku ukazuje své genitálie, ačkoli neexistoval žádný důkaz.proti němu.

Dne 20. září 1970 byl souzen a odsouzen za jednání proti dobrým mravům a rouhání na veřejném místě, nikoli však za veřejné opilství a obscénnost. Byl to začátek jeho konce.

Ani album "The Soft Parade", vydané v roce 1969, veřejnost nepřesvědčilo a ukázalo se jako propadák s podivnými smyčci a komorními podklady, které sotva odpovídaly drsnému a někdy tvrdému zvuku starých Doors. Morrison byl navíc znovu zatčen, tentokrát během letu do Phoenixu, za opilost a výtržnictví.

V únoru 1970 vyšlo, přestože nemělo velký prodejní úspěch, jedno z nejlepších děl Doors, "Morrison Hotel", obsahující slavné Roadhouse Blues. Pro interpreta "The End" to je, nebo spíše mohl být, začátek oslnivé bluesové kariéry, žánru, který mu byl naprosto blízký a který se mu mohl "propůjčit", díkyvlastní hudební fyziognomii, na zpěvákovy spisovatelské intuice.

Morrison si to příliš neuvědomuje a ještě téhož roku se po chvilkovém odcizení Pamely, zamilované kořisti novinářky a spisovatelky Patricie Kennealyové, s ní účastní bizarního "pohanského" obřadu, který měl posvětit jejich svazek.

Z čistě hudebního hlediska už Doors naživo nejsou tím, čím bývali. Na Isle of Wight, dalším legendárním koncertě, Jim předvedl jedno ze svých nejhorších vystoupení a na konci prohlásil, že to mohlo být jeho poslední vystoupení. To však přišlo následujícího 23. prosince ve Warehouse v New Orleans, v němž Jim Morrison dokázal, že je nynína konci představení: opilý, úplně mimo a většinou ležící na jevišti. V únoru 1971 se k Pamele v Paříži připojil Jim.

V dubnu 1971 přichází další zajímavé dílo, poslední studiový počin skupiny, další důkaz Morrisonova bluesového talentu. Jmenuje se "L.A. Woman" a obsahuje zajímavé repertoárové skladby, jako je titulní píseň nebo vynikající "America", "Love her madly" a velmi slavná "Riders on the storm".

Jeho záměrem bylo věnovat se poezii, očistit se. 3. července 1971 však Jim Douglas Morrison na adrese rue de Beautreillis 17 v Paříži zemřel za dosud neobjasněných okolností ve svém domě, nalezen bez života ve vaně.

O dva dny později, během osmiminutového pohřbu, za přítomnosti pouze Pam, impresária Billa Siddonse, který narychlo dorazil z Ameriky, a Jimovy režisérky a přítelkyně Agnes Vardaové, je Ještěrčí král pohřben na hřbitově Père-Lachaise, hřbitově umělců, spolu s Oscarem Wildem, Arthurem Rimbaudem a mnoha dalšími.

Možná ho zabil infarkt, jak zní oficiální verze, způsobený nadměrným pitím alkoholu. Možná to byla zinscenovaná smrt ad hoc, aby unikl CIA, která měla za úkol "odstranit" všechny mýty kontrakultury, podvratníky jako Morrison, jako Janis Joplinová, jako Jimi Hendrix. Nebo možná, jak se zdá být vzhledem k jeho pařížským známostem zřejmější, předávkování čistým heroinem. mnozí.jsou a zůstávají domněnky vyslovené o jeho smrti, navíc o několik desetiletí později téměř nedefinovatelné.

Z jeho různých přezdívek si navždy zapamatují Mr. Mojo Risin (přesmyčka jeho jména, donekonečna opakovaná ve slavné písni "L. A. Woman" a znamenající také jasnou narážku na pohlavní orgán), King Lizard (z jeho básně "Celebration of Lizard") a Dionysus incarnate. Pro všechny jeho fanoušky je však jisté, že zůstane prostě a jednoduše Jimem.