Životopis - Zbitý jako hamburger

George Foreman, nezapomenutelný a nezapomenutelný boxer, který se stal olympijským vítězem v pouhých devatenácti letech, se narodil 10. ledna 1949 v Marshall v Texasu (USA). Skvělý sportovec, který je většinou odborných kritiků považován za nejlepšího boxera všech dob po nenapodobitelném Cassiusovi Clayovi.

Jako u každého správného amerického boxera, i jeho začátky jsou poznamenány tvrdou prací a houževnatostí chudinské čtvrti. Spíše než v kanonickém ringu hrál hlavní roli v ulicích texaského hlavního města Houstonu, kde se odehrávaly epické a nepravidelné zápasy, které nezdolný George jen zřídkakdy opouštěl. Jak se říká, na ulicích si vydělal kosti. A jaké kosti. Jen párV následujícím roce 1968 ohromil svět ziskem zlaté medaile na olympijských hrách v Mexico City díky výbušné směsici nepřekonatelné třídy a mimořádné síly.

K tomuto vítězství se váže kuriózní anekdota, v níž vystupuje Ital, třiadvacetiletý Giorgio Bambini, který se v semifinále musel utkat s pokořeným Foremanem a po jediném úderu se položil na žíněnku v ringu, hluchý k rozhořčeným výzvám trenérů, kteří na něj křičeli, aby se okamžitě postavil na nohy. Do historie se zapsal jako "jeden z nejslavnějších Italů na světě". Kdybych byl šílený, zabilo by mě to "Mumlá dítě doslova vyděšené svým soupeřem.

Není proto třeba příliš vysvětlovat, proč si George Foreman brzy vysloužil přezdívku "Vrah", ani ne tak pro svou krutost (ta pro něj ostatně vůbec není charakteristická), ale pro příslovečnou smrtící sílu svých úderů, které z něj udělaly skutečný stroj na ringu. Po mimořádném olympijském úspěchu se v roce 1969 stal profesionálem.

O čtyři roky později se stal mistrem světa, když ve druhém kole porazil Joea Fraziera, vítěze minulých olympijských her v Tokiu v roce 1964.

Foremanovou smůlou (pokud to tak můžeme nazvat) však bylo, že byl současníkem Cassiuse Claye alias Muhammada Aliho, velkého šampiona, který se zasloužil o první porážku jemného obra, jenž vyrostl na silnici.

Na podzim roku 1974 se oba utkali v Kinshase v historickém zápase (který se vrátil do módy díky dokumentárnímu filmu "Když jsme byli králi"), v němž Foreman utrpěl to, co někteří označují za "nejkrásnější atletické gesto století", tj. Cassius Clay porazil legendu Foremana, který utrpěl dramatický knockout v osmém kole.

Paradoxně ho však tato porážka posvětila do historie a neoddělitelně ho spoutala s životem jeho soupeře. Příznivci tvrdí, že George Foreman byl v době, kdy se postavil tomuto zápasu, již na prahu svých šedesáti let, a sami prohlašují, že by ho jistě vyhrál, jen kdyby se s ním utkal o rok či dva dříve.

Následujícího roku (1977) Foreman oznámil světu svůj definitivní odchod ze soutěžní scény.

Po deseti letech přichází senzační oznámení o jeho návratu do světa boxu, nyní již plešatého, tlustého a zřejmě velmi zrezivělého. Staří fanoušci se zděšeně obávají možných nezdravých účinků tohoto návratu, zatímco odpůrci hovoří o nešikovném reklamním tahu.

Po několika přípravných zápasech však Foreman ukazuje, že si vůbec nedělá legraci a je odhodlán své poslední sportovní možnosti využít na maximum. Jeho soupeři, Dwight Muhammad, Qawi Simile, Bert Fabbrica, Gerry Cooney a Adilson Rodrigues, to vědí natolik, že se mu navzdory všem předpokladům podaří 5. listopadu 1994 v Las Vegas získat titul zpět.mistra světa v těžké váze proti Michaelu Moorovi o titul WBO.

Ve věku 45 let a 9 měsíců se tak George Foreman stává nejstarším mistrem světa v historii boxu: tento výkon je ostatně považován za rovnocenný s výkonem Muhammada Aliho, když ho porazil v legendárním zápase.

Dnes je Foreman, který se ve své zemi stal známou osobností, obklopil se krásnou rodinou, stal se evangelickým kazatelem a vydává knihy receptů, v nichž rozdává kuchařské rady a návody na přípravu nenapodobitelných hamburgerů.