Životopis - Kino, nebe a hvězdy

Světově proslulý režisér se vždy vyznačoval občanskou angažovaností a několika velmi poetickými filmy, které měly velký úspěch i u diváků. Tornatore se narodil 27. května 1956 v Bagherii, městečku nedaleko Palerma, a vždy ho přitahovalo herectví a režie. V pouhých šestnácti letech režíroval v divadle inscenace děl velikánů, kteří se stali jeho hlavními hrdiny.K filmu se dostal až o několik let později díky zkušenostem s dokumentární a televizní tvorbou.

V této oblasti debutoval velmi významnými díly. Jeho dokumentární film "Etnické menšiny na Sicílii" získal mimo jiné cenu na festivalu v Salernu, zatímco pro RAI natočil významnou inscenaci "Diario di Guttuso". Natočil také pořady jako "Ritratto di un rapinatore - Incontro con Francesco Rosi" nebo angažované průzkumy.různých italských narativních realit, například "Sicilští spisovatelé a film: Verga, Pirandello, Brancati a Sciascia".

V roce 1984 spolupracoval s Giuseppem Ferrarou na natáčení filmu "Sto dní v Palermu", přičemž převzal i produkční náklady a zodpovědnost. Ve skutečnosti byl předsedou družstva, které film produkovalo, a také spoluautorem scénáře a režisérem druhého dílu. O dva roky později debutoval hořkým filmem "Il camorrista", v němž ztvárnil pochybnou postavu neapolského podsvětí.(Film měl povzbudivý úspěch jak u publika, tak u kritiky, a získal cenu Nastro d'Argento v kategorii debutující režisér. Přišel slavný producent Franco Cristaldi a rozhodl se svěřit mu režii filmu podle svého výběru, a tak se zrodilo "Nuovo cinema Paradiso", které mělo obrovský úspěch a kterévynese Tornatoreho mezi mezinárodní hvězdy, přestože režisér rozhodně nepatří k těm, kteří se rádi vydávají za postavy.

Každopádně se o filmu mluví a už teď se hovoří o renesanci italské kinematografie, znepokojivých srovnáních a slavných precedentech. Po nešťastných uvedeních a škrtech si film vysloužil ocenění v Cannes a Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Navíc se stal nejnavštěvovanějším zahraničním filmem na americkém trhu v posledních letech. V tuto chvíli je jeho jméno zárukou kvality, ale takékasy, i když je nevyhnutelné se obávat druhého kola, kde na něj čekají kritici.

V roce 1990 pak přišel na řadu další poetický celovečerní film "Stanno tutti bene" (cesta sicilského otce za svými dětmi roztroušenými po poloostrově), v němž Mastroianni ztvárnil jednu ze svých posledních rolí. Následující rok se však podílel na ansámblovém filmu "La domenica specialmente", pro nějž natočil epizodu "Il cane blu" (Modrý pes).

V roce 1994 natočil snímek "Čistá formalita", který soutěžil v Cannes. Styl se oproti předchozím filmům radikálně změnil a navíc se v něm objevily dvě hvězdy světového kalibru, režisér Roman Polanski (v neobvyklé roli herce) a Gérard Depardieu. Příběh ztratil poetické a inspirativní tóny předchozích příběhů a stal se naopak znepokojivým a znepokojivým.

Následující rok se vrátil ke své staré lásce: k dokumentárnímu filmu. Je to totiž nástroj, který mu umožňuje zkoumat témata a náměty, jež jsou vyloučeny z filmů určených široké veřejnosti a které nevyhnutelně podléhají komerčním kritériím. "Lo schermo a tre punte" je naopak pokusem o vyprávění o Sicílii jedním z jejích nejcitlivějších a nejpozornějších synů.

V roce 1995 se asi nejpopulárnějším jeho dílem stal "L'uomo delle stelle". Sergio Castellitto zde hraje svérázného "zloděje snů" a film získal Davida di Donatello za režii a Nastro d'Argento ve stejné kategorii.

Po těchto úspěších přišel na řadu další kasovní titul. Tornatore si přečetl divadelní monolog Alessandra Baricca "Novecento" a byl jako u vytržení, i když myšlenka na filmovou transpozici se formovala pomalu, postupně. Z tohoto dlouhého procesu vnitřního "získávání" děje se zrodila dlouhá "Legenda o klavíristovi na oceánu". Hlavním hrdinou jeAmerický herec Tim Roth a jako vždy krásnou hudbu k soundtracku složil Ennio Morricone. Produkce hraničící s trhákem.... Tento titul také posbíral řadu ocenění, získal Ciak d'Oro za režii, Davida di Donatello za režii a dvě Nastri d'Argento, jedno za režii a jedno za scénář. Přesně v roce 2000 je jehonejnovější dílo "Maléna", italsko-americkou koprodukci s Monicou Bellucci v hlavní roli. V roce 2000 také produkovala film režiséra Roberta Andò "Princův rukopis".

V roce 2006 natočil film "La sconosciuta", který byl oceněn třemi cenami David di Donatello. V roce 2009 natočil film "Baarìa".

Základní filmografie:

Camorrista, The (1986)

Nové kino Paradiso (1987)

Všichni se mají dobře (1990)

Neděle zvlášť (1991)

Pure Formality, One (1994)

Hvězdný muž (1995)

Legenda o pianistovi na oceánu (1998)

Malèna (2000)

Neznámá (2006)

Baarìa (2009)