Životopis - Evropský svědek

• Lilli Gruber: Počátky a debut v žurnalistice
• Devadesátá léta
• První polovina roku 2000
• Druhá polovina roku 2000 a rok 2010

Lilli Gruber: Počátky a debut v žurnalistice

Dietlinde Gruber se narodila 19. dubna 1957 v Bolzanu v rodině podnikatele. za fašismu byla sestra její babičky z matčiny strany poslána do vyhnanství a její otec Alfred pracoval jako tajný učitel v takzvaných "Katakombenech - Schulen". studium Lilli začala ve Veroně na Malých dcerách svatého Josefa a na Marcelinském jazykovém gymnáziu v Bolzanu, pokračovalaPo ukončení studia se vrátil do Jižního Tyrolska: v těchto letech se Alexander Langer a Lilli Gruberová věnovali vytváření kultury dialogu mezi různými jazykovými skupinami.

Lilli Gruber

Hovoří italsky, německy, anglicky a francouzsky: novinářskou praxi absolvovala v televizní stanici Telebolzano, v té době jediné soukromé televizní stanici v Jižním Tyrolsku. Psala pro deníky "L'Adige" a "Alto Adige". Profesionální novinářkou se stala v roce 1982. Po dvouleté spolupráci s RAI v němčině byla v roce 1984 přijata do Tg3 Regionale del Trentino-Alto Adige; potébyla požádána ředitelem Tg2 Antoniem Ghirellim, aby vedla večerní a noční zprávy a byla zařazena do zahraničněpolitické redakce.

V roce 1987 se nový ředitel Tg2 Alberto La Volpe rozhodl povýšit Lilli Gruberovou na moderátorku hlavní zpravodajské relace, zpráv v 19:45. Stala se tak první ženou v Itálii, která moderovala zpravodajskou relaci v hlavním vysílacím čase.

V roce 1988 začala pracovat jako mezinárodní politická zpravodajka: nejprve v Rakousku, kde informovala o Waldheimově skandálu, a následující rok ve východním Německu, kde informovala o pádu berlínské zdi. O těchto zkušenostech a o 40 letech existence NDR napsala spolu s Paolem Borellou knihu pro Rai-Eri s názvem "Ty dny v Berlíně".

Devadesátá léta

Proslulost, kterou si získala, ji také vykresluje jako ženský sexsymbol, a to díky její přitažlivosti a schopnosti připoutat diváky k televizní obrazovce. v roce 1990 ji Bruno Vespa povolal do Tg1, kde po dva roky pokrývala nejdůležitější události v zahraniční politice: od války v Zálivu po rozpad Sovětského svazu, od izraelsko-palestinského konfliktu po mírovou konferenci oBlízký východ, až po vítězství Billa Clintona v prezidentských volbách v USA v roce 1992.

Lilli Gruberová pracuje také v zahraničí: v roce 1988 moderuje měsíční talk-show o Evropě pro německou veřejnoprávní televizi SWF; v roce 1996 zahajuje, moderuje a spoluprodukuje z Mnichova týdenní pořad "Focus Tv" na televizní stanici Pro 7, Kirch Group. V roce 1999 připravuje portrétní rozhovor se Sophií Lorenovou pro pořad "60 Minutes" americké CBS.

Již řadu let se podílí na odborové činnosti ve společnosti Usigrai, kde bojuje za kulturu pravidel s veřejnými výběrovými řízeními pro nábor zaměstnanců, transparentní kariérní postup a práva zaměstnanců a žen s nejistým postavením.

V roce 1993 získal William Benton Fellowship for Broadcasting Journalists, prestižní stipendium Chicagské univerzity.

Po politické talk-show "Al voto, Al voto" přešla v roce 1994 k moderování zpravodajského pořadu Tg1 ve 20:00. Nadále pracovala jako zahraniční zpravodajka a moderátorka Speciálů o mezinárodní politice. V roce 2000 sledovala cesty papeže Jana Pavla II. do Svaté země a Sýrie.

První polovina roku 2000

Dne 16. července 2000 uzavřela manželství se svým kolegou. Jacques Charmelot Oba se seznámili v roce 1991, kdy působili jako zpravodajové - on pro agenturu France Presse - na frontě v Perském zálivu.

Mezi významné následné světové události, které Lilli Gruber následuje válka v bývalé Jugoslávii a její svědci, francouzské jaderné testy v Mururou v Tichomoří, parlamentní a prezidentské volby v Íránu, teroristické útoky na Dvojčata a Pentagon 11. září 2001 a výročí této tragédie v roce 2002, irácká krize a válka proti Iráku. V říjnu 2003 pak pobývá tři měsíce v Bagdádu,V souvislosti s touto poslední zkušeností napsal a vydal knihu "I miei giorni a Bagdad", která se stala bestsellerem a prodalo se jí více než 100 000 výtisků.

V listopadu 2003 jí prezident republiky Carlo Azeglio Ciampi udělil vyznamenání Cavaliere OMRI (Řád za zásluhy Italské republiky) jako novinářce vyslané do Iráku, kam se vrátila na první výročí války.

Na začátku roku 2002 byla pozvána jako hostující vědecká pracovnice do Washingtonu na SAIS (School of Advanced International Studies) Univerzity Johnse Hopkinse. Účastnila se především kurzů o mezinárodním terorismu a přednášela o italské politice. V květnu 2004 získala titul Laurea honoris causa Americké univerzity v Římě.

Poté, co odsoudila nedostatek svobody informací v Itálii, přispívala do deníků La Stampa a Corriere della Sera a v roce 2004 kandidovala v rámci koalice Uniti nell'Ulivo ve volbách do Evropského parlamentu. V obou volebních obvodech se umístila na prvním místě a získala celkem přes 1,1 milionu hlasů.Politické pozadí Lilli Gruberová je členkou parlamentní skupiny Evropské socialistické strany: předsedkyně delegace pro vztahy se státy Perského zálivu včetně Jemenu, členka Konference předsedů delegací, členka Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, členka delegace pro vztahy s Íránem.

Druhá polovina roku 2000 a rok 2010

V roce 2007 se po počátečním odmítnutí členství v propagačním výboru Demokratické strany 14. října stal členem etické komise jmenované Národním ústavodárným shromážděním.

V září 2008 oznámil, že uzavřel tzv. novinář zapůjčený do politiky "V dopise voličům vysvětlil své rozhodnutí nekandidovat ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009. Vrátil se ke své novinářské profesi tím, že přijal moderování pořadu "Otto e mezzo" ve vysílání televizní stanice La7.

V roce 2010 pokračovala v moderování pořadu La 7 a vydala několik knih: opakovaným tématem její práce jsou práva žen. Příkladem je kniha z roku 2019 "Dost! Ženská síla proti testosteronové politice".

V roce 2021 vydal novou knihu o životě slavné válečné zpravodajky, třetí manželky Ernesta Hemingwaye: "Válka uvnitř. Martha Gellhornová a povinnost pravdy".