Životopis - Smích nás pohřbí

Vlastním jménem Joseph Levitch se narodil 16. března 1926 v Newarku ve státě New York. Obdařen mimořádnou mimikou, vítězným výrazem a velkým komickým vhledem baví publikum od chvíle, kdy se v roce 1941 po hlavě vrhl do showbyznysu poté, co ho v patnácti letech vyhodili ze školy.

Své kvality od počátku ladil studiem pantomimy. Brzy poté se organizoval vytvářením imitací na nahraném hudebním základě. Debutoval tak v atrakcích kin Paramount, kde nezůstal dlouho nepovšimnut.

Zlom nastal náhodou v roce 1946. Jerry pracuje v klubu 500 v Atlantic City, ve stejném klubu, kde se seznámil s o devět let starším, tehdy ještě neznámým zpěvákem Deanem Martinem, který se sám producíruje. Řízením osudu, který jim vždycky přeje, aby byli spolu, se ti dva omylem ocitnou na scéně ve stejnou dobu. Jak už to ve scénářích těch nejlepších filmů bývá, tak zčistajasna přichází jeden z nejlepšíchslavný a nejúspěšnější v přehlídce.

Úspěch oběma umělcům doširoka otevřel náruč a brzy se vrhli na film, kde debutovali v roce 1949 ve filmu "Můj přítel Irma". Hlavní roli však dostali až na třetí pokus ve filmu "Dřevěný voják" v roce 1951.

Mezi historickými interpretacemi Jerryho Lewise nelze nezmínit film "Pikemanův synovec" z roku 1955. Po řadě úspěchů ve spolupráci s Frankem Tashlinem a se samotným Martinem se Lewis rozhodl jít na vlastní pěst. Posledním filmem, který dvojice přátel společně natočila, byl "Hollywood nebo smrt" z roku 1956 v Tashlinově režii.

Tato dvojice tvořila dokonalý pár, v němž hrál prim kontrast mezi typickým podnikavým, šarmantním, sportovním a sebevědomým mladíkem (Martin) a plachým, zakomplexovaným a neohrabaným chlapcem v podání Lewise.

Lewis, eklektik a všestranně nadaný člověk, se kromě televize a seriálů věnoval také hudební a nahrávací produkci a stal se filmovým a televizním producentem a scenáristou.

Unaven jistým klišé, které ho pronásleduje, totiž že je pouze macechou s mimořádným talentem, aby dokázal, že umí hrát všestranně, natáčí film "Delikátní delikvent", v němž převládají hořké a krepaté tóny. Než se však stane vlastním autorem, zahraje si v dalších dvou zábavných filmech "Suché balio" a "Popelář".

Jako přesvědčený demokrat se hvězda Paramountu začala věnovat humanitární činnosti. V roce 1960 se poprvé úspěšně podílel na režii filmu Handy Boy, v němž si zahrál roli nemotorného němého, a poté na filmu Idol žen (považovaném za jedno z jeho nejlepších děl), příběhu plachého starého mládence zavřeného v ženském domově.

Od této chvíle sbíral jeden úspěch za druhým a pokračoval ve spolupráci s Tashlinem ve filmu Kam kráčíš, tam jsou potíže a v témže roce (1963) v zábavném filmu Šílené noci doktora Jerryla, parodické adaptaci Stevensonova románu.

V šedesátých letech Lewis také režíroval filmy ve Velké Británii a Francii, kde se mu dostalo nadšeného přijetí za film "Scusi dov'è il fronte?", poctu Charliemu Chaplinovi. Psal se rok 1971: na devět let se herec, především ze zdravotních důvodů, stáhl ze scény. Jeho návrat přišel s filmem "Welcome Back Picchiatello" z roku 1979, gagparádou.

Jeho dramatická žíla se znovu objevuje ve filmu Král na jednu noc režiséra Martina Scorseseho z roku 1983, kde hraje sám sebe v zápletce s tragickým podtextem, jejímž cílem je prozkoumat hranice mezi realitou a světem zábavy a kultem osobnosti, který s sebou tento svět nevyhnutelně přináší.

Později si zahrál v další násilné satiře na americkou společnost s názvem "Qua la mano picchiatello". Zatím poslední klapku si vysloužil v roce 1995 ve filmu Funny Bones.

Jerry Lewis vlastně představuje směs americké a židovské komické tradice, a to především díky své transfiguraci kanonické postavy z jidiš tradice, šlemila, tj. typického jedince pronásledovaného neštěstím.

Na 56. filmovém festivalu v Benátkách získal Zlatého lva za celoživotní dílo.

Zemřel 20. srpna 2017 v Las Vegas ve věku 91 let.