Biografie - Neapolské klenoty

Italská herečka Tina Pica, vlastním jménem Concetta, se narodila 31. března 1884 v Neapoli poblíž Borgo S. Antonio Abate. Její rodina je složena výhradně z herců: matka Clementina Cozzolina je herečka a otec Giuseppe Pica je slavný šéfkomik a vynálezce postavy Anselma Tartaglii. Rodiče mají malou kočovnou divadelní společnost, která přiváží představení i doA tak Tina, ještě jako dítě, hrála se svými rodiči, obvykle v plačtivých a smutných rolích, jako například "La figlia di un condannato" , "La fanciulla di Pompei", "Le due orfanelle".

Už jako dítě vynikala svým jeskynním hlasem a štíhlou postavou, díky níž vypadala jako dítě. Díky této zvláštnosti si jednoho večera, když se její otec necítil dobře, sama zahrála roli Anselma Tartaglii, a později dokonce ztvárnila Hamleta v neapolské reinterpretaci velkého Shakespearova dramatu. Její divadelní kariéra tedy začala, když mělapouhých sedm let.

Ve dvacátých letech založila vlastní společnost, s níž uváděla představení jako "Il ponte dei sospiri" a "Il fornaretto di Venezia". V roce 1937 se podílela na Totòho filmovém debutu s filmem "Fermo con le mani". Její průbojnost a vytrvalost ji přivedly k tomu, že sama vedla divadlo Teatro Italia, nejprve spolu s Agostinem Salviettim a poté sama. Ve stejné doběTina Pica píše divadelní hry, které následně inscenuje, a překládá cizí díla, například "San Giovanni decollato" Nina Martoglia do neapolského dialektu.

Zlom v její kariéře nastal poté, co se seznámila s Eduardem De Filippo, s nímž ji vždy pojil konfliktní vztah, v němž spolu pracovali a pak se zase rozešli. Zdá se, že roli Concetty ve filmu Natale in Casa Cupiello vytvořil Eduardo právě s ohledem na ni. A právě touto rolí začala jejich umělecká spolupráce, v jejímž rámci se podílela na filmech"Napoli milionaria", "Filumena Marturano" a "Questi fantasmi".

Po tomto posledním díle se Tina Pica od Eduarda distancovala až do roku 1954 a poté s ním opět spolupracovala na inscenacích "Palommella zompa" a "Miseria e Nobilità". V roce 1955 však došlo k definitivnímu rozchodu obou umělců: Tina totiž dostala od Eduarda De Filippa volno, aby mohla pracovat na filmu "Pane, Amore e Fantasia" (1953, r. Luigi Comencini), díky němuž by se stalaširoké veřejnosti v roli hospodyně Caramelly. natáčení filmu však trvá déle, než se očekávalo, a po návratu ji Eduardo přivítá poněkud chladně. Tina se pak rozhodne ho opustit a věnovat se výhradně filmové kariéře.

Kromě herectví je její jedinou vášní hazard: zdá se, že hraje poker, lotto, karty a ruletu. Říká se, že při audienci, kterou papež udělil Eduardu De Filippovi po velkém úspěchu filmu "Filumena Marturano", pošeptala velkému herci do ucha, že právě teď je ta správná chvíle požádat o tři výherní čísla. Z Tininy strany to však vůbec není neúcta,Herečka je skutečně natolik věřící, že jí Eduardo dovolí, aby na jeviště přenesla svůj způsob modlitby. Ve hře "Napoli Milionaria" totiž odříkává modlitby v neapolské latině stejně jako v každodenním životě.

Mezitím v kině úspěch postavy Caramelly pokračoval a Tina si zahrála po boku Vittoria De Sicy ve filmech "Chléb, láska a žárlivost" (1954), za který získala Nastro d'Argento jako nejlepší herečka ve vedlejší roli, a "Chléb, láska a..." (1955). Vittorio De Sica ji později režíroval v roli milé babičky ve filmu "Včera, dnes, zítra" (1963) a ve filmu "L'oro di Napoli" (1954).

Po vzoru postav Caramelly a babičky Sabelly natočila také několik filmů, mezi nimiž nechyběly: "Přijíždí teta z Ameriky", "La sceriffa", "La Pica sul pacifico" a "Mia nonna poliziotto". Kromě De Sicy spolupracovala s Fernandelem, Renatem Rascelem, Dinem Risim a především s Totò ve filmech "Totò e Carolina" (1953, režie Mario Monicelli) a "Destinazione Piovarolo".(1955, režie Domenico Paolella).

Soukromý život Tiny Picy je zarmoucen dvěma strašnými ztrátami: její první manžel Luigi umírá po pouhých šesti měsících manželství, stejně jako jejich malá dcerka. Po mnoha letech nachází Tina citový klid po boku Vincenza Scarana, příslušníka veřejné bezpečnosti. Ti dva spolu zůstanou přibližně čtyřicet let, spojuje je také společná vášeň pro divadlo. Společně napíšídokonce dvě hry: "L'onorevole Pipì" a "Giacomino e la suocera".

Tina Pica zemřela 15. srpna 1968 v Neapoli ve věku 84 let.