Životopis - Přirozená inteligence

Alan Mathison Turing se zapsal do historie jako jeden z průkopníků studia počítačové logiky a jako jeden z prvních, kdo se začal zajímat o téma umělá inteligence Narodil se 23. června 1912 v Londýně a inspiroval termíny, které se dnes běžně používají v oblasti informatiky, jako jsou "Turingův stroj" a "Turingův test".

Konkrétněji lze říci, že jako matematik aplikoval koncept algoritmu na digitální počítače a jeho výzkum vztahu mezi stroji a přírodou vytvořil obor umělé inteligence.

Zajímal se pouze o matematiku a přírodní vědy a v roce 1931 začal svou kariéru jako matematik na King's College na univerzitě v Cambridge.

Ve škole se mu příliš nedařilo, vzhledem k jeho sklonu hloubat jen ve věcech, které ho skutečně zajímaly. Teprve velké přátelství s Christopherem Morcomem, který byl zřejmě mnohem nadějnější než on a mnohem systematičtější, mu umožnilo zahájit univerzitní kariéru: jeho přítel však bohužel dva roky po jejich setkání zemřel na tuberkulózu. Ale znamení, žezanechal na duši jeho přítele hluboký a významný, což vedlo Turinga k tomu, že v sobě našel odhodlání pokračovat ve studiu a výzkumu.

Morcomovi proto vděčíme za mnohé, když uvážíme, že díky jeho morální podpoře a povzbuzování přiměl tak velkou mysl, jako byl Turing, k rozvinutí jejího obrovského potenciálu. Jen jeden příklad: Turing pět let před Gödelem zjistil, že axiomy matematiky nemohou být úplné, což je poznatek, který zpochybnil přesvědčení, že matematika vjako dokonale racionální věda, byla cizí jakékoli kritice.

Turingovi se však naskytl skutečně náročný úkol: dokázat, zda existuje způsob, jak určit, zda je určitá věta správná, či nikoliv. Pokud by to bylo možné, pak by se celá matematika dala zredukovat na jednoduchý výpočet. Turing v souladu se svými zvyklostmi přistoupil k tomuto problému netradičním způsobem a omezil operacematematiky na jejich základní složky. Operace jsou tak jednoduché, že by je ve skutečnosti mohl provádět stroj.

Po přestěhování na Princetonskou univerzitu se proto tento velký matematik začal zabývat tím, co bylo později definováno jako "Turingův stroj", který jinými slovy nepředstavuje nic jiného než primitivní a prvotní "prototyp" moderního počítače. Turingova geniální intuice spočívala v tom, že instrukci, která měla být stroji zadána, "rozdělil" na řadu dalších jednoduchých instrukcí,v přesvědčení, že pro každý problém lze vytvořit algoritmus, což je proces ne nepodobný tomu, s nímž se potýkají dnešní programátoři.

Během druhé světové války dal Turing své matematické schopnosti do služeb britského "ministerstva komunikací", aby rozluštil kódy používané v německé komunikaci, což byl obzvláště obtížný úkol, protože Němci vyvinuli typ počítače zvaný "Enigma", který byl schopen generovat neustále se měnící kód."Department of Communications", Turing a jeho společníci pracovali s přístrojem nazvaným "Colossus", který rychle a efektivně dešifroval německé kódy vytvořené pomocí "Enigmy". V podstatě šlo o kombinaci servomotorů a kovu, ale byl to první krok k digitálnímu počítači.

Po tomto zásadním příspěvku k válečnému úsilí pokračoval po válce v práci pro Národní fyzikální laboratoř (NPL) a pokračoval ve výzkumu v oblasti číslicových počítačů. Pracoval na vývoji "Automatic Computing Engine" (ACE), jednoho z prvních pokusů o vytvoření skutečného číslicového počítače. V tomto období se začal zabývat vztahem mezi počítači a fyzikou.Napsal článek s názvem "Inteligentní stroje", který byl později publikován v roce 1969. Byl to jeden z prvních případů, kdy byl představen koncept "umělé inteligence". Turing totiž zastával názor, že lze vytvořit stroje, které jsou schopny simulovat procesy v lidském mozku, což bylo podpořeno přesvědčením, že teoreticky neexistuje nic, co by mozek mohl simulovat.umělý nemůže dělat, stejně jako ten lidský (v tom mu pomohl pokrok, kterého bylo dosaženo v reprodukci humanoidních "simulaker", s kamerou nebo magnetofonem, respektive posilujícími "protézami" oka a hlasu).

Turing byl zkrátka toho názoru, že chiméry skutečně umělé inteligence lze dosáhnout sledováním zákonitostí lidského mozku. Za tímto účelem napsal v roce 1950 článek, v němž popsal to, co je dnes známé jako "Turingův test". Tento test, jakýsi mentální experiment (protože v době, kdy Turing psal, ještě neexistovaly žádné prostředky, jakimplementovat), spočívá v tom, že člověk, který je zavřený v místnosti, aniž by věděl, s kým hovoří, vede dialog jak s jiným člověkem, tak s inteligentním strojem. Pokud by dotyčný člověk nebyl schopen rozlišit jednoho od druhého, pak by se dalo říci, že stroj je nějakým způsobem inteligentní.

Turing opustil Národní fyzikální laboratoř ještě před dokončením "automatického výpočetního stroje" a přešel na Manchesterskou univerzitu, kde pracoval na Manchesterském automatickém digitálním stroji (MADAM) s nepříliš tajným snem, že se konečně dočká realizace chiméry umělé inteligence.

Turing, silně trýznivá osobnost (také kvůli homosexualitě, kterou prožíval s krajním nepohodlím), s tisíci rozpory a schopná neuvěřitelných podivností a bizarností, zemřel 7. června 1954 sebevraždou ve věku pouhých 40 let.

Šedesát let po jeho smrti přichází do kin životopisný film s názvem "The Imitation Game", který vypráví o životě Alana Turinga a o tom, jak během druhé světové války navrhl systém pro dešifrování nacistických tajných kódů.