Životopis - Blessed beat

• Italské publikace Allena Ginsberga

Allen Ginsberg se narodil 3. června 1926 v Newarku ve státě New Jersey, který je dnes pro všechny případy předměstím New Yorku.Jeho dětství bylo privilegované, protože byl nejstarším synem bohatého židovského středostavovského páru.Jeho otec byl uznávaným lektorem literatury, zatímco matka ruského původu byla přesvědčenou prokomunistickou aktivistkou a brávala svého syna s sebou na stranické schůze.Taková zkušenost Allena nemalým způsobem poznamenává a skutečně mu dává politickou perspektivu, skrze kterou se bude dívat na svět. Z hlediska sklonů projevuje malý Allen zájem o osud dělníků a vykořisťovaných vrstev na celém světě, aby jim pomohl, pro které sní o tom, že se stane právníkem.

Studuje, angažuje se a nakonec v roce 1943 získává stipendium na Kolumbijské univerzitě. Zde studuje lidi, kteří byli v té době neznámí, ale kteří budou mít zásadní vliv na americkou uměleckou strukturu. Do skupiny, do níž se dostává, patří taková jména jako Jack Kerouac, Neal Cassady, Lucien Carr a William Burroughs (ve skutečnosti o deset let starší a který ji nenavštěvoval).

Ginsberg objevil poezii už na střední škole, hlavně díky četbě Walta Whitmana, ale setkání s tak silnými, bláznivými a zvídavými osobnostmi ho seznámilo i s alternativním čtením a vnuklo mu touhu rozšiřovat své vnímání, a tím i tvorbu.

V tomto kontextu si mladí intelektuálové brzy vypěstují silnou přitažlivost k drogám, které se pro mnohé z nich stávají skutečnou posedlostí. Kromě toho je přitahuje také zločin a sex a obecně vše, co v jejich očích představuje vybočení z přísných pravidel, která jim vnucuje buržoazní společnost. Ginsberg se v tomto kontextu celkově vpsychického "blouznění", je to on, kdo si dokáže udržet největší jasnozřivost a využívá své energie k tomu, aby ze svých bláznivých přátel dostal to nejlepší - doslova řečeno.

Výsledkem všech těchto excesů bylo mezitím to, že mnozí nedokončili studium, zatímco sám Ginsberg byl z univerzity vyloučen. Začal se tedy stýkat s různorodým lidstvem, které navštěvovalo newyorské Times Square, často tvořené derelikty a zloději (většinou Burroughsovými přáteli). O drogy nebyla nouze, stejně jako o poskakování po barech.Zejména užívání narkotik je pokaždé přimělo k velkým básnickým vizím, které s Kerouacem nazvali "New Vision".

Jedno z těchto vidění zůstalo legendární. Jednoho letního dne roku 1948 má šestadvacetiletý básník při četbě Williama Blakea v harlemském bytě obrovskou, šílenou vizi, v níž se mu Blake zjeví osobně a šokuje ho na několik následujících dní. Své rodině a přátelům totiž začne vyprávět, že konečně našel i Boha.

V té době měl Ginsberg za sebou již mnoho básní, které však nebyly nikdy publikovány. Rozhodující zlom nastal, když na tehdy legendárním "Six Gallery poetry reading" přečetl svou báseň "Howl" ("Výkřik", dodnes nejslavnější). Sláva přišla rychle a drtivě. Jeho verše se začaly šířit a v roce 1956 vydalo nakladatelství Lawrence Ferlinghettiho "City Lights Books" báseň "Howl andJiné básně", která se stala příčinou soudních sporů a byla označena za obscénní kvůli svému explicitnímu postoji k homosexualitě. Žádný soudní spor ani stížnost však nezabránily tomu, aby se "Kvílení" stalo jednou z nejslavnějších básní současné literatury." Viděl jsem nejlepší mozky své generace, které zničilo šílenství. "Ginsberg je vlastně prvním beatnickým spisovatelem, který oslovil tak široké publikum.

Spolu s jeho osobní afirmací roste i beatové hnutí jako celek. Zároveň dobovou Amerikou prochází atmosféra strachu vyvolaná studenou válkou a atmosféra podezírání vyvolaná Komisí pro neamerickou činnost, které předsedal senátor McCarthy. V tomto kontextu společenské a kulturní uzavřenosti autoři explodují.beat, nyní "proclený" samotným Ginsbergem a jeho neuctivou poezií.

Na počátku šedesátých let Ginsbergovo dobrodružství nekončilo. stále dychtil po experimentech a nových zkušenostech. jeho tvůrčí žíla byla stále silná a vydatná. na scénu hippies vtrhla zvláštní postava, jakýsi moderní alchymista Timothy Leary, který se zasloužil o objev LSD, psychedelické drogy, kterou Ginsberg nadšeně přivítal, pomáhal ji dekantovat ašířit.

Současně se stále intenzivněji zajímal o náboženství Východu, v některých ohledech dosti podobná obecnému mysticismu typickému pro tuto dobu. I zde je Ginsberg nadšeným a oddaným stoupencem "nového" buddhistického kultu, až po časté návštěvy kontroverzního tibetského gurua Čogjama Trungpy Rinpočheho. Jeho studium "Tibetské knihy mrtvých" a tzv.Východní filozofie se staly ústředním bodem myšlení Allena Ginsberga a zanechaly hluboké stopy v jeho poezii.

Ginsberg pak udělal z "čtení" (veřejného čtení) populární a velmi atraktivní akci, do níž se podařilo zapojit tisíce mladých lidí (v Itálii si dodnes pamatujeme obrovské publikum, které přivítalo jeho projev na festivalu básníků v Castelporzianu). Nakonec spolu s Anne Waldmanovou vytvořil školu poezie, "Školu Jacka Kerouaca pro poetiku bez těla", na institutu Naropa v Praze.Boulder, Colorado.

Po mnoha dalších peripetiích, iniciativách, čteních, polemikách a podobně (známé jsou jeho invektivy na schůzích demokratů) Ginsberg zemřel 5. dubna 1997 v newyorské East Village na infarkt a rakovinu, která ho už nějakou dobu trápila.

Italské publikace Allena Ginsberga

• Snadné jako dýchání. poznámky, lekce, rozhovory, minimální fax, 1998
• Z New Yorku do San Francisca. Poetika improvizace, Minimum Fax, 1997.
• Vodíkový jukebox. Původní text, Guanda, 2001
• Paříž Řím Tanger. Deníky z 50. let, Il Saggiatore, 2000
• Scream & amp; Kaddish. S CD, Il Saggiatore, 1999
• Rané blues. Ragsy, balady a písně s harmoniem (1971-1975). Původní text, TEA, 1999.
• Indický deník, Guanda, 1999
• Papa respiro addio. Vybrané básně (1947-1995), Il Saggiatore, 1997
• Scream & amp; Kaddish, Il Saggiatore, 1997
• Pád Ameriky, Mondadori, 1996
• Cosmopolitan Greetings, Il Saggiatore, 1996
• Svědectví v Chicagu, Il Saggiatore, 1996

Allen Ginsberg, Bob Dylan a Jack Kerouac:

Beats & beati. I beat raccontati dai beat, Einaudi, 1996

O Allenu Ginsbergovi:

Thomas Clark, Rozhovor s Allenem Ginsbergem. Úvod Emanuele Bevilacqua, Minimum Fax, 1996.