Životopis - Závazek a vášeň

Peter Ustinov, eklektický anglický filmový a divadelní herec, režisér, spisovatel a představitel UNICEF, si v průběhu let získal diváky svou sympatickou dobrosrdečností, ať už v roli poťouchlého Nerona ve filmu "Quo Vadis?", nebo jako obyčejný člověk, který se navzdory sobě samému dostal do velkých dobrodružství, jako například ve filmu "Topkapi"; v roli bezelstného Hercula Poirota přesvědčil každého.(postava ze zanícené mysli Agathy Christie) v klasickém a elegantním románu "Vražda na Nilu".

Peter Ustinov se narodil 16. dubna 1921 v Londýně ruským rodičům. Jeho kariéra v showbyznysu začala poměrně brzy: v šestnácti letech opustil Westminsterskou školu a o dva roky později už byl poměrně známý jako komik v klubu Player's Theatre. V devatenácti letech napsal scénář k filmu, v němž si také zahrál, "Let bez návratu" Michaela Poewella a EmericaPressburger se v roce 1942 podílel na scénáři filmu Carola Reeda Cesta ke slávě s Davidem Nivenem v hlavní roli.

Je obtížné sestavit úplnou a chronologicky přesnou filmografii filmů, v nichž Ustinov hrál, a osmi filmů, které režíroval, ale kromě již zmíněného "Spartaka" (Stanley Kubrick) a "Topkapi" jsou bezpochyby nejvýznamnějšími filmy "Hořící miliony" Erica Tilla a "Lord Brummel" (1954), v němž hraje dokonalého prince z Walesu, falešného až nesympatického, ale přesto nepostrádá kouzlo.

Peter Ustinov hrál několik "špatných" postav, ale jeho mimika, jeho výkon nepostrádající ironii a histriónství (v tom nejlepším slova smyslu) vždy jejich záporné vlastnosti uhladil. To se mu podařilo v jeho obdivuhodném Neronovi ve filmu "Quo vadis?" nebo v postavě Heroda, kterého hrál ve filmu "Ježíš Nazaretský", který Franco Zeffirelli natočil pro televizi.

Mnohé jeho postavy dokázaly rozeznít i ty nejlehčí struny, jako například generál Max ve filmu "Vezměme si zpět pevnost Alamo", který natočil Jerry Paris v roce 1969 a který je zdvořilou, ale ostrou satirou na americké vlastenectví a milostné pletky nafoukaného mexického generála. Přinejmenším zábavné.

Krásný film Martyho Feldmana "Já, Beau Geste a cizinecká legie", parodie na slavný film Williama Wellmana s Garym Cooperem, "Byl jednou jeden zámek a 40 psů" Duccia Tessariho, "Zlatý mládenec", "Lorenzův olej" (se Susan Sarandonovou a Nickem Noltem). A výčet by mohl pokračovat, všechny tituly jsou krásné a velmi příjemné.

Peter Ustinov byl také režisérem. Mezi jeho osm filmů (v některých z nich také hrál) patří "Vojín Anděl", "Billy Budd", "Tvář C.." (s Liz Taylorovou) a "Julie a Romanov", který režíroval a hrál v něm v roce 1961, přičemž námět čerpal ze stejnojmenné hry, kterou napsal (byl také talentovaným dramatikem) v roce 1956.

Od 70. let se vulkanický herec věnoval opeře a stal se jedním z nejpopulárnějších režisérů hudebního divadla. V letech 1981-1982 režíroval v milánské Piccola Scale opery Musorgského a Stravinského a také napsal a uvedl představení "Divagazioni, improvvisazioni e variazioni musicali in inglese e cattivo italiano".

V soukromém životě byl třikrát ženatý: v roce 1940 s Isoldou Denhamovou, s níž měl dceru Tamaru, v roce 1954 s herečkou Suzanne Cloutierovou, která mu dala tři děti (Pavlu, Andreu a Igora), a v roce 1972 s Helene di Lau d'Allemands.

Ustinov ovládal několik jazyků (celkem prý osm), včetně italštiny, které jeho zvláštní přízvuk dodával další ironický nádech.

Proslulý a příkladný byl svou angažovaností ve prospěch dětí od roku 1972, kdy byl jmenován prvním velvyslancem UNICEF; v roce 1990 získal titul Sir, který mu udělila přímo královna Alžběta. Zemřel jen několik dní před svými třiaosmdesátými narozeninami, 28. března 2004 ve Švýcarsku.

Pod vedením svého starého přítele Erica Tilla Ustinov nedávno dokončil svou poslední roli, Fridricha Moudrého, saského kurfiřta, v evropském kolosu o životě Martina Luthera "Luther: rebel, génius, osvoboditel".

Za filmy Spartakus a Topkapi získal Oscara za vedlejší roli.