Životopis - Kvantová mechanika

Budoucí velký fyzik se narodil 12. srpna 1887 ve Vídni jako jediné dítě zámožných rodičů a prožil dětství bez úrazů, v prostředí bohatém na lásku a intelektuální podněty. Jeho otec, ačkoli se zabýval vedením malého průmyslu, byl seriózním botanikem, který měl na svém kontě několik vědeckých prací. Díky těmto zájmům pravidelně konverzoval sjejich syna na jakékoli téma, čímž v nemalé míře podněcují jeho inteligenci.

V roce 1898 nastoupil Schrödinger na Akademické gymnázium ve Vídni, kde se mu dostalo solidního vzdělání, které zahrnovalo kromě studia jazyků a velkých klasiků literatury (což byla jeho láska, kterou nikdy neopomněl naplnit) také intenzivní studium filozofie. Samozřejmě nebyly zanedbávány ani přírodní vědy a právě při kontaktu s těmito předměty se budoucí vědec cítil zažehnutý.horoucí touha po poznání a vhledu.

Po ukončení středoškolských studií v roce 1906 se zapsal na studium fyziky na Vídeňské univerzitě, které dokončil, zcela v souladu s učebními osnovami, až o čtyři roky později. Jako asistent experimentální fyziky v ústavu profesora Exnera, který byl zároveň jeho učitelem, si brzy uvědomil, že ho více přitahuje teoretická fyzika. Navíc právě v Exnerově ústavuvypracoval práci, která mu umožnila získat kvalifikaci pro univerzitní výuku (odpovídající titul "Privatdozent" mu byl udělen na začátku roku 1914). Tento titul neznamenal stálé místo, ale otevíral dveře k akademické kariéře, ke které Schrödinger nyní směřoval.

Rok 1914 byl však pro Rakousko-Uhersko rokem konce míru. Po vypuknutí první světové války byl Schrödinger, důstojník pevnostního dělostřelectva, mobilizován a následně převelen se svou jednotkou na italskou frontu. Zůstal tam až do jara 1917, kdy byl povolán zpět k meteorologické službě ve Vídni s úkolem instruovat personál.Mohl také pokračovat ve vědecké práci na univerzitě, které se s neutuchající energií věnoval v bouřlivých letech porážky Rakouska a následné politické nestability a hospodářského úpadku (který se silně dotkl i jeho vlastní rodiny).

V roce 1920, po reorganizaci vídeňského fyzikálního ústavu, mu bylo nabídnuto místo mimořádného profesora. Plat však byl nižší než minimální, zejména proto, že se Schrödinger hodlal oženit, a tak raději přijal místo asistenta v Německu v Jeně. Krátce nato se konečně mohl oženit se svou partnerkou Annemarií Bertelovou. V Jeně však zůstal i nadále.velmi málo, protože již v říjnu téhož roku se stal mimořádným profesorem ve Stuttgartu a o několik měsíců později řádným profesorem v Breslau.

Pro něj však situace stále nebyla stabilní, především kvůli stavu bývalého císařství, podkopanému velmi vážnou hospodářskou krizí. Naštěstí ho povolala curyšská univerzita, kde se konečně usadil a získal klid, který potřeboval k práci. Právě tato léta (zejména ta mezi lety 1925 a 1926) ho přivedla k založení časopisuteorie vlnové mechaniky, objev, který ho prosadil na mezinárodní úrovni; právě díky této obrovské prestiži byl povolán, aby po Planckovi převzal berlínskou katedru, v té době nejprestižnější v teoretických disciplínách. Jeho zásadním přínosem ke kvantové mechanice je rovnice, která nese jeho jméno, týkající sedynamiky kvantových systémů, který byl zaveden pro vysvětlení struktury atomu vodíku a později rozšířen na všechny ostatní systémy.

Jeho pobyt v berlínském vědeckém "prostředí" však měl předčasně skončit v důsledku nástupu nacistů k moci a následného zhoršení německého univerzitního prostředí.

Ačkoli byl Schrödinger "árijský", a tedy v podstatě chráněný před možnou odvetou, v polovině roku 1933 spontánně opustil své berlínské profesorské místo.

Při odjezdu z Berlína si najde ubytování v Oxfordu a o několik dní později ho zastihne zpráva o udělení Nobelovy ceny. Dopad z hlediska prestiže je mimořádný a zpráva zvyšuje jeho šance na začlenění do anglické vědecké komunity. Nicméně i kvůli nikdy nevyřešené situaci nejistoty, která nad ním stále visela, se muPřál si pro sebe a svou rodinu možný návrat do Rakouska, k čemuž došlo v roce 1936, kdy byl jmenován profesorem na univerzitě ve Štýrském Hradci a zároveň čestným profesorem na univerzitě ve Vídni.

Bohužel se vědci do cesty opět postavily dějiny. 10. dubna 1938 se Rakousko vyslovilo pro spojení s Německem a také oficiálně se stalo nacistickým státem. O čtyři a půl měsíce později byl Schrödinger propuštěn z důvodu "politické nespolehlivosti". Byl opět nucen opustit svou vlast.

Opět jako uprchlík dorazil do Říma a navázal kontakt s irským premiérem Eamonem De Valerou, který plánoval založit v Dublinu Institut pokročilých studií. Poté, co byl ujištěn, že bude jmenován jeho profesorem, strávil Schrödinger akademický rok 1938-39 v Belgii jako "hostující" profesor a čekal na své povolání do Dublinu.Univerzita v Gentu, kde ho mimo jiné zastihlo vypuknutí druhé světové války. Poté se rozhodl odjet do Irska, což se mu podařilo díky speciálnímu povolení, které mu umožňovalo průjezd Anglií na 24hodinové tranzitní vízum.

V Dublinu zůstal Schrödinger téměř sedmnáct let a od roku 1940 zastával funkci "staršího profesora" na Dublinském institutu pro pokročilá studia. Zde vědec založil prosperující školu teoretické fyziky.

Naděje na návrat do rodné Vídně ho však nikdy neopustila a rakouská vláda ho skutečně již v roce 1946 vyzvala, aby se znovu ujal profesury ve Štýrském Hradci, což bylo formální podmínkou jeho následného přesunu do Vídně. Schrödinger však s návratem do nesvobodného Rakouska, částečně okupovaného Rusy, váhal a raději počkal na uzavření mírové smlouvy.(podepsán však až v květnu 1955).

O několik týdnů později byl jmenován mimořádným profesorem na Vídeňské univerzitě. Koncem roku ukončil své závazky vůči dublinskému institutu a na jaře následujícího roku se konečně mohl přestěhovat do Vídně a vykonávat svou profesuru v zemi, kde vždy chtěl žít. V roce 1958 opustil aktivní službu a stal se emeritním profesorem, i když se o to pokoušelvelmi špatný zdravotní stav. 4. ledna 1961 Schrödinger ve věku 73 let zemřel ve svém vídeňském bytě, provázen projevy hlubokého smutku celé vědecké obce.

V neposlední řadě je třeba Schrödingerovi připomenout řešení řady biologických problémů. Jeho přednášky, které měly dát vzniknout myšlenkovému proudu dnes známému jako molekulární biologie, byly shromážděny ve svazku s názvem "Co je život", vydaném v roce 1944, v němž předložil jasné a přesvědčivé hypotézy o molekulární struktuře genů.