Životopis - A young me

Jerome David Salinger, jeden z nejvýznamnějších amerických spisovatelů všech dob, se narodil 1. ledna 1919 v New Yorku. Za svou proslulost vděčí románu "Kdo chytá v žitě" (vydaném v roce 1951), jehož hlavní hrdina Holden Caulfield se stal prototypem rebelujícího a zmateného teenagera, který hledá pravdu a nevinnost mimo umělý svět dospělých.románu je vyšší střední třída se svými kodexy chování, konformismem a nedostatkem hodnot; jestliže měšťanský pár má tendenci reprodukovat se k obrazu svému a k obrazu svému, je to dospívající, který se snaží distancovat při hledání vlastní identity a odmítá se, podobně jako Huck Finn Marka Twaina, "nechat vychovávat".

Jako syn z rodiny židovského obchodníka se Salinger od útlého věku projevoval jako neposedné a hyperkritické dítě a také jako skutečná katastrofa ve škole, stejně jako jeho Holden. Nejprve studoval na vojenské akademii ve Valley Forge, kde se ukázal jako přelétavý, osamělý a velmi špatný v matematice, poté na vysoké škole v Pensylvánii. Poté nastoupil na jeden semestr na Kolumbijskou univerzitu.

Víme o jeho pokusech o přijetí jeho raných textů časopisem Story a později New Yorkerem, kam poslal povídku s chlapcem jménem Holden, kterého v dopise Whitovi Burnettovi ze Story nazývá "mladým já".

Ve svých dvaadvaceti letech se díky své přítelkyni Elizabeth Murrayové, která je seznámila, zamiloval do Oony O'Neillové, Eugenovy šestnáctileté dcery, která se o několik let později měla stát manželkou Charlieho Chaplina. To však skončilo nezdarem.

V roce 1942 se dobrovolně přihlásil do války a zúčastnil se vylodění v Normandii, což ho hluboce poznamenalo.

V roce 1948 koupil Darryl Zanuck práva na jeden z "devíti příběhů", Uncle Wiggily in Connecticut, který se stal nevýrazným, ale úspěšným filmem Marka Robsona s Danou Andrewsem a Susan Haywardovou.

V New Yorkeru nakonec během půl roku vyšly tři povídky a v roce 1951 kniha "Kdo chytá v žitě", na níž Salinger pracoval deset let. Úspěch, sláva a legenda se dodnes nezmenšily: padesát let po prvním vydání se jen v USA stále prodává 250 000 výtisků ročně.

Salinger svým románem "Kdo chytá v žitě" převrátil směr soudobé literatury, uvolnil ruce geniálním žákům, jako byli Pynchon a De Lillo, a ovlivnil kolektivní a stylistickou představivost 20. století: Jerome D. Salinger je autor, který je pro pochopení naší doby nepostradatelný.

Román Kdo chytá v žitě je novátorský díky paradigmatickému použití mladistvého slangu. Salinger totiž od začátku do konce románu obratně používá nový jazyk (varovný přepis tzv. "college slangu"), čímž se výrazně odklání od dřívější americké literární tradice. Originalita jeho jazyka je ohromující, pokud si uvědomíme, že to byl právěnapsané v 50. letech 20. století.

Dalším výrazným rysem knihy je znepokojivá upřímnost hlavního hrdiny vůči sobě samému i ostatním.

Po tomto ohromujícím úspěchu se spisovatel od roku 1953 nevysvětlitelně skrývá před tiskem, blesky a kamerami ve svém ústraní v Cornishu ve státě New Hampshire. Jeho přesvědčená anonymita se dá snad ospravedlnit jeho hlubokým zájmem o hinduistickou mystiku, jejímž je Salinger hlubokým znalcem (začal ji studovat právě v letech, kdy bylmládeže).

Také v "Devíti příbězích" (Nine stories, 1953) jsou děti a jejich jazyk kritickým pohledem, strukturou vyprávění, ideovým prostředkem ve světě, který svou jemností, neklidem a něhou částečně připomíná F. S. Fitzgeralda, jednoho ze Salingerových oblíbených autorů.

Metafyzickým zájmům, zejména o zenový buddhismus, mnozí připisují jistou základní nevyrovnanost a manýrismus, který charakterizuje Salingerova pozdější díla, ideální kapitoly rodinné ságy: Franny a Zooney (Franny and Zooney, 1961), Zvedněte trám, tesaři! (Raise high the roof beam, carpenters!, 1963) a Hapworth 16 (1964), který vyšel v časopise New Yorker v roce 1965.

J. D. Salinger zemřel 28. ledna 2010, kdy se stáhl do soukromí a co nejvíce se vyhýbal veřejné prezentaci.