Životopis - Pozor na pohádky

Báseň, která je produktem kolektivní představivosti, součástí společného fondu bezprostředního poznání, pocházejícího pravděpodobně z orientálního vzoru, je kodifikována v textech psaných jak v próze, tak ve verších s morálně-didaktickým záměrem, takže její děj nekončí vyprávěním příběhu, ale spíše má za cíl zdůraznit etické poselství, neboť velmi často se v níspisovatelé ho využívali v souvislosti s korupčním společensko-politickým kontextem, aby ho obvinili.

A právě díky Jeanu de La Fontainovi zažila tato pohádka v Evropě v 18. století svou chvíli popularity.

Tento křehký, ale sžíravý spisovatel se narodil 8. července 1621 v Château-Thierry a byl zasněným, bezstarostným dítětem. Jeho otec, superintendent vod a lesů v Château-Thierry, by si přál, aby přijal řád, ale mladý spisovatel cítil, že se pro církevní život vůbec nehodí. Místo toho se v šestadvaceti letech oženil a otec mu svěřil část svézadání.

V Paříži, kde stále častěji pobýval, podnikl své první literární pokusy a sdílel osud Nicolase Fouqueta, francouzského politika, který byl v té době na vrcholu moci.

Po jejím pádu do nemilosti v roce 1661 se spisovatel dostal do vážných finančních potíží. V roce 1664 se ho ujala vévodkyně Orleánská a v roce 1672 paní de la Sablière. Nyní, chráněn před bídou, se La Fontaine stal přítelem Racina, Boileaua a Molièra a mohl vydat první sbírku Bajky v roce 1668, druhou v roce 1678, několik povídek a operní libreta.

V roce 1684 vstoupil do Francouzské akademie. Více než titulu akademika však La Fontaine vděčí za svou nesmrtelnost literární tvorbě a především svým Bájím, které jsou, čerpajíce z antických latinských vzorů (zejména ovšem z Ezopa), bezpochyby jeho nejúspěšnějším a nejinspirativnějším dílem, zejména proto, že zobrazují francouzskou společnost 17. století. Vypravěč,V těchto minipříbězích, které jsou jakousi omluvou, vkládá zvířatům do úst slova, která by se v té době nikdo neodvážil vyslovit.

Především proto, že šlo často o slova, která mířila na citlivá místa vládnoucí moci. Člověk k tomu nepochybně musel mít velkou dávku odvahy, kterou La Fontaine dostatečně prokázal, když se po zatčení Fouqueta neváhal vzepřít královu hněvu ve snaze zachránit svého ochránce.

Zemřel v Paříži 13. dubna 1695.