Životopis - Neposkvrněné přestoupení

• Záznamy Madonny

Louise Veronica Ciccone se narodila 16. srpna 1958 v Detroitu ve státě Michigan. Její rodiče italského původu založili velkou rodinu: zpěvačka má čtyři bratry a tři sestry. Její otec pracoval jako dělník v továrně Chrysler, zatímco matka bohužel zemřela, když bylo Louise Veronice pouhých šest let.

Od útlého věku se zajímala o tanec, a přestože její otec trval na tom, aby se učila na hudební nástroj (což později vnucoval všem svým dětem), okamžitě si zvolila tuto cestu. Budoucí hvězda planetárního popu navštěvovala své první taneční lekce s utkvělou představou (jak sama přiznala), že se stane hvězdou. Co se týče jejího vzdělání, spoléhal se její otec na několik škol.Katolicismus, k němuž se snad váže pozdější touha po vzpouře, o níž svědčí už volba pseudonymu Madonna.

Koncem 70. let se Veronica Louise přestěhovala do New Yorku, kde pracovala v taneční skupině Alvina Aileyho, do níž se dostala po řadě konkurzů.

Mezitím nepohrdne přivydělávat si jako prodavačka v řetězci rychlého občerstvení, kde se seznámí s Danem Gilroyem, svým budoucím krátkým partnerem, který ji nejen naučí hrát na kytaru a bicí, ale naváže s ním i skutečné umělecké partnerství (oba spolu napíší několik písní), ale také natočí několik béčkových filmů, aby si vydělali na živobytí.(např. drsný film "Jistá oběť") a pózuje nahá pro pánské časopisy.

Poté pracoval na několika diskotékových písních se svým kamarádem z vysoké školy Stevenem Brayem. Některé z těchto písní byly naprogramovány ve slavném klubu módní Úspěch první skladby byl lichotivý a krátce nato byl tým připraven vyprodukovat další titul: "Burning Up/Physical Attraction", který se i díky smlouvě se Sire Records s velkým úspěchem uchytil v tanečních kruzích.

V červnu 1983 pro ni DJ John "Jellybean" Benitez, zpěvaččin nový partner, napsal "Holiday", chytlavou melodii, která spolu s "Borderline" a "Lucky Star" prosadila Madonnino jméno do hvězdných tanečních žebříčků. Všechny tyto písně byly shromážděny na eponymním debutovém albu "Madonna", vydaném v roce 1983.

Hned poté přišla píseň "Like a virgin", která ji mezinárodně proslavila jako erotický a lifestylový fenomén, a to díky image, která si hraje na snadnou a koketní smyslnost, otevřeně vulgární, a proto velmi působivou. Ve svých pózách podobných Lolitě, ve snaze být žoviální a podmanivá, dosahuje často odrazujících výsledků, i když, zdá se, velminepochybně ocenily nikdy příliš nezneuznané masy. Jeho nový, poněkud monotónní, uhlazený a chytlavý transgresivní pop nepochybně velmi dobře souzní s "kulturním" pozadím 80. let a stává se jeho vrcholným symbolem.

Další operací je naopak vydávat ji za "novou Marilyn", a to i díky údernému vysílání videoklipu, v němž zpěvačka vystupuje jako zesnulá a nikdy nezapomenutá diva. Píseň se příznačně a provokativně jmenuje "Material girl". Výsledkem této mazané marketingové kampaně je, že se každé Madonniny desky začnou prodávat miliony kusů.kopií po celém světě, v návaznosti na nové globalizované a globalizační jevy, které Madonna začala tak dobře reprezentovat.

Poskytnutí konečného odrazového můstku k popularitě přichází hlavní role ve skromném filmu "Zoufale hledám Susan". I zde se štětec lehkovážných sympatií, jimiž je zpěvačka ověšena, ukazuje být ve srovnání s jejím tvrdým a odhodlaným charakterovým pozadím poněkud falešný a umělý.

Od té chvíle se jí zmocnila touha neustále měnit svůj vzhled a podobu a z blonďaté zakřiknuté dívky se stala androgynní interpretka nového světového turné. Diváci jsou zmatení a nikdy nevědí, co mají od nových vystoupení hvězdy očekávat. další článek coup de teatre je vydání její autobiografie v těchto letech, jak se dalo očekávat, hojně poseté sexuálními narážkami a zjevnými "prohřešky". Madonna se opět nedokáže vyhnout šlápnutí na voyerský pedál a vystavuje vše na odiv, včetně svých kalhotek, ale efekt je příjemný a někteří ji vytrvale považují za sexuální symbol, zatímco na první pohled je "sexuální závislák".odtažitější, se jeví jen jako triviální mediální vedlejší produkt. Abychom však byli spravedliví, je třeba vzít v úvahu, že postava Madonny ztělesňuje přesné signály naší doby.

Jean Baudrillard se v této souvislosti věnoval pronikavé analýze zpěvačky ve svém díle Dokonalý zločin ("The Perfect Crime"). Vydavatel Cortina ).

Baudrillard píše:

Madonna "zoufale" bojuje ve vesmíru bez odpovědí, ve vesmíru sexuální lhostejnosti. Odtud pramení naléhavost hypersexuálního sexu, jehož příznaky jsou umocněny právě tím, že už nikoho neoslovuje. Proto je odsouzena ztělesňovat postupně nebo současně všechny role, všechny verze sexu (spíše než perverze): už pro ni neexistuje žádnáSexuální jinakost, něco, co vnáší sex do hry mimo sexuální odlišnost, a nejenže ji paroduje až do hořkého konce, ale vždy zevnitř. Ve skutečnosti bojuje proti svému vlastnímu pohlaví, bojuje proti svému vlastnímu tělu. V nepřítomnosti někoho jiného, kdo by ji osvobodil od ní samé, je nucena se sexuálně obtěžovat bez přerušení, vyrábět si arzenál doplňků, vje vlastně sadistickým přívěskem, z něhož se snaží vymanit.

Tělo je obtěžováno sexem, sex je obtěžován znaky. Říká se: Madonně nic nechybí (to lze říci o ženách obecně). Ale nic jí nechybí různými způsoby. Nic jí nechybí díky artefaktům a technologiím, kterými se obklopuje, na způsob ženy, která cyklicky nebo v uzavřeném okruhu produkuje a reprodukuje sebe a svou touhu. Chybí jíprávě té nicoty (podoby druhého?), která by ji svlékla a osvobodila od všeho toho převleku. Madona zoufale hledá tělo, které by mohlo klamat, nahé tělo, jehož vzhled je parurem. Ráda by byla nahá, ale nikdy se jí to nepodaří.

Je věčně v pasti, když ne kůže nebo kovu, tak obscénní vůle být nahá, umělé manýry exhibice. Náhle je zábrana totální a pro diváka je frigidita radikální. Madonna tak nakonec paradoxně ztělesňuje frenetickou frigiditu naší doby. Může hrát všechny role. Ale může to dělat, protože má pevnou identitu,fantastickou schopností identifikace, nebo proto, že ji vůbec nemá? Jistě proto, že ji nemá, ale hlavní je, že dokáže tuto fantastickou absenci identity využít, jak to dělá. [ Strany 131-132 ]

Kritici si však nemohou pomoci, v hitparádách doslova explodoval: všechny hity tohoto období pocházejí z alba "True Blue" (1986), od "Papa don't preach" (zaměřené na téma potratů) po "Live to tell" (píseň o zneužívání dětí), od "Open your heart" po španělskou píseň "La isla bonita". kritici odhalují, že album je krokem zpět oproti "Like a virgin", ale texty ukazují vyzrávání Madonnina charakteru, od punkerky ke kontroverzní divě. "(Claudio Fabretti).

Madonnu fotografoval Herb Ritts: fotografie byla použita jako obal alba "True Blue".

Mezitím se seznámila s hercem Seanem Pennem, s nímž prožila oslnivý, ale bouřlivý milostný vztah. natočila s ním film "Shanghai Surprise", který byl propadákem (jedním z mála v Madonnině kariéře). v roce 1988 také debutovala na Broadwayi ve hře Davida Mameta "Speed The Plow". obtížný vztah se Seanem Pennem však trval krátce: brzy se rozešli a zpěvačka se vrátila do studia naalbum "Like a prayer", které se do paměti zapsalo spíše kvůli kontroverzi, kterou vyvolal stejnojmenný videoklip (odsouzený některými fundamentalistickými katolickými sdruženími za "hanobení náboženství"), než kvůli skutečné kvalitě písní.

Přesto se i průměrné písně jako "Express Yourself", "Cherish" a "Keep it Together" dokázaly dostat do první desítky. Madonna se vrhá do faraonských živých vystoupení, vždy plných, vždy vyprodaných, při nichž prokazuje neobyčejnou energii a sportovní kvality.

Zákulisní turné je také příležitostí k natočení dalšího údajně "transgresivního" filmu, nazvaného, aby nedošlo k mylné interpretaci, "V posteli s Madonnou". Už teď se dá říct, že se z ní stala profesionálka na transgresivní filmy, stroj, který chrlí hologramové sny o laciných únicích.

Madonna je ale především sama skvělá a inteligentní manažerka s velkým obchodním citem, takže zde v roce 1992 podepsala smlouvu s Time Warner na 60 milionů dolarů a založila vlastní vydavatelství Maverick. Se svým labelem později vydávala umělce jako Alanis Morissette, Prodigy nebo Muse.

Jako herečka by neměla být přehlédnuta její účast ve filmech různých žánrů. Objevila se ve filmu Woodyho Allena "Stíny a mlha", ve filmu "Dick Tracy" po boku Warrena Beattyho a v dojemném filmu Penny Marshallové "Vítězné holky" (1992, s Tomem Hanksem a Geenou Davisovou). Založila dokonce vlastní distribuční společnost Siren Films. Její postava se však stále častěji dostává do centra skandálů a afér.Příkladem je nový singl "Justify my love" (znepokojivá píseň, kterou napsal Lenny Kravitz) s explicitně erotickým videoklipem. Rozruch vyvolalo také vydání fotoknihy "Sex", v níž je zpěvačka zvěčněna nahá v sado-masochistických a lesbických pózách a v provokativních postojích hraničících s pornografií.

Mnozí tušili, že tento povyk a touha, aby se o ní mluvilo, je komerční operací. Náhoda tomu chtěla, že krátce nato vyšlo "originální" album s názvem "Erotica" (1992). Od té doby se Madonna stále pohybovala na hřebeni vlny, nyní se objevuje ve filmech jako Evita (nominace na Oscara za hlavní ženský herecký výkon, ale pouze za roli"You must love me"), nyní jako stálá zpěvačka na vrcholu hitparád, nebo díky četným záletům, které jsou jí pravidelně připisovány (při jednom z nich se jí narodily i dvě děti, Lourdes a Rocco). Její schopnost obnovovat se je pozoruhodná a v tomto ohledu jí snad žádný umělec nemůže konkurovat.

Jeho hudba se dočkala výrazného vylepšení také díky spolupráci se zvukovými mágy, jako jsou William Orbit, Craig Armstrong a Patrick Leonard, kteří jeho zvukům dodali moderní nádech.

V posledních letech se zdá, že Madonna dosáhla vnitřní rovnováhy, o čemž svědčí její sňatek se skotským režisérem Guyem Ritchiem (s honosným obřadem na skotském zámku Skibo). Její herecká kariéra mezi vrcholy a pády pokračovala filmem "Víš, co je nové" (1998, The next best thing) společně s Rupertem Everettem.

Rockový kritik Piero Scaruffi shrnuje fenomén Madonny takto:

Je jednou z posledních velkých umělkyň, u nichž se umění a život prolínají a splývají. Sarkastické a nihilistické ostří jejího rhythm and blues, byť se snoubí s technologickými aranžemi a miliardářskou produkcí, odráží ležérní a amorální postoj velké části vyhořelé mládeže intelektuálních ghett, stejně snadno podléhající životu na ulici jako pozlátku úspěchu.

Jeho - pokračuje Scaruffi - je dramatickou osobností, která je cynická a odtažitá podle nových mladistvých mravů, silná v pozadí sexuální promiskuity a předčasné nezávislosti. zrozená na křižovatce punkové a diskotékové civilizace a svědkyně revoluce v teenagerovském kostýmu, není mýtus Madonny ničím jiným než aktualizací postavy romantické a fatalistické hrdinky .

Záznamy Madonny

• Madonna (1983)
• Jako panna (1984)
• True Blue (1986)
• Jako modlitba (1989)
• Erotika (1992)
• Příběhy na dobrou noc (1994)
• Paprsek světla (1998)
• Hudba (2000)
• Americký život (2003)
• Zpověď na tanečním parketu (2005)
• Hard Candy (2008)
• MDNA (2012)
• Rebel Heart (2015)