Životopis - Náboženská analýza

Joseph Ernest Renan se narodil 28. února 1823 v Tréguier (Francie) v Bretani.

Vystudoval seminář Saint-Sulpice v Paříži, ale po náboženské krizi jej v roce 1845 opustil, aby se věnoval filologickým a filozofickým studiím se zaměřením na semitsko-orientální civilizace.

V roce 1852 získal doktorát s prací "Averroès et l'averroisme" (Averroes a averroismus). V roce 1890 vydal "L'avenir de la science" (Budoucnost vědy), napsanou již v letech 1848-1849, dílo, v němž Renan vyjadřuje svou pozitivistickou víru ve vědu a pokrok. Pokrok Renan interpretuje jako cestu lidského rozumu k vlastnímu uvědomění arealizace.

V roce 1862 byl pak jmenován profesorem hebrejštiny na Collège de France; byl suspendován po dvojím skandálu, který vyvolala jeho úvodní přednáška a vydání jeho nejznámějšího díla, "Života Ježíšova" (Vie de Jésus, 1863), napsaného po cestě do Palestiny (duben-květen 1861). Dílo je součástí "Dějin vzniku křesťanství" (Histoire desorigines du christianisme, 1863-1881), vydaná v pěti svazcích, s výrazně protikatolickým zaměřením. Renan popírá Ježíšovo božství, i když ho vyzdvihuje jako " nesrovnatelný člověk ".

Na toto dílo navázaly "Dějiny izraelského lidu" (Histoire du peuple d'Israël, 1887-1893). Významné byly také jeho epigrafické a filologické práce a archeologické studie. Zajímavé byly také jeho "Eseje o morálce a kritice" (Essais de morale et de critique, 1859), "Současné otázky" (Questions contemporaines, 1868) a "Filosofická dramata" (Drames philosophiques, 1886),"Vzpomínky na dětství a mládí" (Souvenirs d'enfance et de jeunesse, 1883).

Renan byl velký pracovník. V šedesáti letech, po dokončení "Počátků křesťanství", začal psát již zmíněné "Dějiny Izraele", založené na celoživotním studiu Starého zákona, a Corpus Inscriptionum Semiticarum, které vydávala Académie des Inscriptions pod Renanovým vedením od roku 1881 až do jeho smrti.

První svazek "Dějin Izraele" vyšel v roce 1887, třetí v roce 1891, poslední dva posmrtně. Jako historie faktů a teorií vykazuje dílo mnoho nedostatků, jako esej o vývoji náboženské ideje má mimořádný význam, a to i přes některé pasáže plné frivolnosti, ironie a nedůslednosti, jako reflexe mysli Ernesta Renana je to nejživější a nejrealističtější obraz.

Ve svazku kolektivních esejů "Feuilles détachées", vydaném rovněž v roce 1891, lze nalézt stejný myšlenkový postoj, potvrzení potřeby zbožnosti nezávislé na dogmatech.

V posledních letech života se mu dostalo četných poct, byl jmenován správcem "Collège de France" a velkodůstojníkem Řádu čestné legie. Dva svazky "Dějin Izraele", korespondence se sestrou Henriettou, "Dopisy M. Berthelotovi" a "Dějiny náboženské politiky Filipa Velikého", které napsal v letech bezprostředně před svým sňatkem,se objevují v posledních osmi letech 19. století.

Renan, osobnost s jemným a skeptickým duchem, oslovoval svým dílem úzkou elitu, která byla fascinována jeho kulturou a brilantním stylem; měl mít velký vliv na francouzskou literaturu a kulturu své doby i díky reakci, kterou na jeho myšlenky měly pravicové politické postoje.

Ernest Renan zemřel 2. října 1892 v Paříži; je pohřben na pařížském hřbitově Montmartre.